Komora veterinárních lékařů České republiky

90 let od založení Vysoké školy zvěrolékařské v Brně

   Z HISTORIE VÝUKY

90 let od založení Vysoké školy zvěrolékařské v Brně

Na závěr letošního kalendářního roku 2008, spolu dnes s početnými absolventy naší alma mater, širokou veřejností naší republiky a zahraničními přáteli, vzpomeneme založení samostatné české Vysoké školy zvěrolékařské v Brně.

Vysoká škola zvěrolékařská v Brně byla založena zákonem č. 76 ze dne 12. prosince 1918. Tento zákon se stal zakládající listinou veterinárního školství v českém jazyce v našem nově vzniklém státě – Československé republice. Zákon byl formulován takto:

Zákon o založení Vysoké školy zvěrolékařské v Brně

Tato vysoká škola byla založena jako první v novém státě Čechů a Slováků, ihned po skončení I. světové války. Tímto aktem bylo učiněno zadost všem dlouholetým snahám o zřízení zvěrolékařského učení v českých zemích s vyučovacím jazykem českým, které projevovali různí odborníci. Byli to někteří profesoři zvěrolékařství z Ústavu zvěrolékařství Karlovy univerzity v Praze, dále i později na Oboru zemědělství pražského VUT, četní absolventi a studenti a bývalí asistenti i vědečtí pracovníci, původem většinou Češi a Moravané z vídeňské zvěrolékařské školy a diagnostického ústavu v Mödlinku u Vídně. Dále to byla řada spolků a institucí vědeckých, hospodářských, chovatelských a mnozí pokrokoví lékaři, zvěrolékaři a vědečtí pracovníci příbuzných oborů. Největší politický a národně buditelský zápas o zřízení vysokého učení zvěrolékařství probíhal na přelomu 19. a 20. století a trval téměř 30 roků. V cestě o zřízení samostatné zvěrolékařské školy stály nejen ekonomické překážky v Rakousko-Uhersku, ale i poměry politické. Na druhé straně vysoká hospodářská vyspělost, rozvíjející se zemědělství a chovatelství, české národní uvědomění spolu s politickou aktivitou vedly k vytčenému cíli. Zřízení vysoké školy zvěrolékařské v Brně bylo do určité míry pro některé její propagátory překvapením, takže narazilo na odpor, neboť počítali s jejím umístěním v Praze. Byli to například prof. MVDr. Josef Taufer, MVDr. Mráz – Marek, poslanec zvěrolékař Med. vet. Václav Kotlář (1871 až 1914), prof. MUDr. a magistr zvěrolékařství Theodor Kašpárek a další. Z dřívější doby, již v 19. století, prof. K. V. Kahlert a prof. S. Struppi navrhovali založení Zvěrolékařské školy v Praze. Byly to však snahy o zřízení školy německé. V druhé polovině 19. století se výrazně rozvíjely snahy zřídit samostatnou českou školu zvěrolékařskou, vydávat vlastní odborný časopis, zavést oficiální zvěrolékařskou terminologii, (což propagoval zvěrolékař Florián Koudelka), rozvinout další vzdělávání zvěrolékařů a ustanovit zvěrolékařské spolky. Postup doby však ukázal, že volba k umístění Zvěrolékařské školy do Brna byla správná, a to nejen pro centrální polohu Brna v Československu, ale též pro příznivé podmínky k rozvoji školy v Brně, později i zřízení Výzkumného ústavu veterinární medicíny v Brně – Medlánkách, Ústavu pro kontrolu veterinárních léčiv a biopreparátů, Výzkumného ústavu pro maso a ryby a Ústavu pro postgraduální vzdělávání veterinárních lékařů a další. Z Brna se tak postupně stalo centrum veterinární medicíny a veterinárních věd v Čechách, na Moravě a na Slovensku. Brno mělo v tomto směru již dávnou tradici, neboť zde již před 400 lety Jan z Krušce odborně léčil koně a šířil léčitelství a v roce 1608 vydal zajímavou monografii: Koňská lékařství, knížka užitečná proti všelikým nemocem, vadám a jiným koňským nedostatkům. Tak jest uvedeno ve staročeštině na titulním listu této publikace.

První rektor Vysoké školy zvěrolékařské v Brně prof. MUDr. et MVDr. h. c. Edvard Babák

 

V Brně byla z dřívější doby před rokem 1918 jediná vysoká škola, české a německé Vysoké učení technické (VUT). Několik měsíců po založení Vysoké školy zvěrolékařské byla v Brně založena začátkem roku 1919 Masarykova univerzita a taktéž její součást Lékařská fakulta. Byla založena též Vysoká škola zemědělská. Vyvstal zde tedy velký problém s umístěním těchto institucí ve vhodných prostorách. Na druhé straně to byla výhoda, neboť v počátcích svého působení řada ústavů těchto vysokých škol mohla výhodně spolupracovat a využívat společně spřízněné obory jak ve výuce, tak i později ve vědeckém bádání. Historické datum zahájení činnosti Vysoké školy zvěrolékařské v Brně je 17. listopadu 1919. Dva dny poté, 19. listopadu v 15 hodin v aule České techniky na ulici Veveří č. 95 se shromáždil profesorský sbor nově zřízené vysoké školy a noví příští studenti ke slavnostnímu projevu prvního rektora prof. MUDr. Edvarda Babáka.

Ve svém projevu Jeho Magnificence rektor poděkoval všem, kteří se zasloužili o vznik Vysoké školy zvěrolékařské v Brně a oznámil složení jejího prvního profesorského sboru. Profesoři Vysoké školy zvěrolékařské v Brně, kteří zajišťovali výuku teoretického základu, byli vesměs absolventi Karlovy univerzity, v předklinických a klinických disciplínách to byli většinou absolventi Vídeňské školy zvěrolékařské (Tierärztliche Hochschule), kde někteří působili jako asistenti.

Základní disciplíny byli pověřeni vyučovat:

Prof. MUDr. et MVDr. h. c. Edvard Babák, narozen 8. 3. 1873 ve Smidarech u Nového Bydžova ve středních Čechách. Byl absolvent Lékařské fakulty Karlovy univerzity. Zde přednášel zprvu jako docent, později profesor fyziologii. Měl velký přírodovědecký přehled a smysl pro ekologii. Sám vynikl ve studiu mechaniky dýchání a v progresivních řešeních řady dalších aktuálních vědeckých otázek. Po příchodu do Brna v roce 1918 zajišťoval výuku fyziologie domácích zvířat i výuku fyziologie pro studenty medicíny na Lékařské fakultě v Brně.

 

Hlavní budova nově založené Vysoké školy zvěrolékařské v Brně v přiděleném areálu v roce 1918. Je to původně Vychovatelna císaře Františka Josefa v Brně, Nová ul. č. 159. V pozadí budova Ústavu chemie

Jako první rektor Vysoké školy zvěrolékařské byl hlavním organizátorem při jejím budování v Brně od samého základu, tedy vlastně jejím zakladatelem. Zemřel předčasně v roce 1926.

Prof. PhDr. Emil Sekera, narozen v roce 1864 v Hlinsku v Čechách. Od roku 1916 působil jako docent Karlovy univerzity v Praze a od roku 1919 jako řádný profesor a byl vybrán pro obor zoologie a parazitologie na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně. Zpočátku byla výuka společná s výukou na Lékařské fakultě v Brně. Na zvěrolékařské škole působil do r. 1933, zemřel v roce 1944.

Prof. MUDr. Karel Šulc, narozen ve Dvoře Králové nad Labem. Před příchodem do Brna působil jako obvodní a důlní lékař v Michalovicích na severní Moravě. Při své velké profesní zátěži se přesto věnoval úspěšnému vědeckému bádání v histologii, entomologii a studiu symbiózy kvasinek a baktérií, kde dosáhl světového prvenství. Vzhledem k jeho úspěšné vědecké aktivitě byl zvolen členem Královské české společnosti nauk v Praze. Na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně byl pověřen výukou histologie a embryologie. Obor byl dočasně (do roku 1923) zajišťován na histologicko-embryologickém ústavu nově zřízené Lékařské fakulty v Brně profesorem MUDr. Karlem Studničkou. Histologii prof. Šulc vyučoval do r. 1939, zemřel v roce 1952.

Prof. PhDr. Rudolf Dostál, narozen v Porubech u Rychnova nad Kněžnou. Původně středoškolský profesor vynikl vědeckými objevy v oboru botanika. Na nově založené Vysoké škole zvěrolékařské byl tedy pověřen výukou tohoto oboru. Založil zde botanický ústav s výukově zaměřenou botanickou zahradou, včetně léčivých bylin.V roce 1935 byl přeložen na Vysokou školu zemědělskou v Brně. Zemřel v roce 1985.

Prof. MUDr. Otakar Rybák, narozen v roce 1886 v Soběslavi. Působil jako docent farmakologie a toxikologie Karlovy univerzity v Praze od roku 1914. Byl povolán v roce 1919 do Brna, na Vysokou školu zvěrolékařskou, pro výuku farmakologie a farmakognosie. Působil též jako soukromý docent na Lékařské fakultě v Brně. Zemřel v roce 1934.

Prof. MUDr. Jan Lukeš, narozen v Kralupech nad Vltavou v roce 1885. Je odchovancem našeho největšího patologa své doby na Karlově univerzitě v Praze prof. MUDr. Josefa Hlavy. Jako nově habilitovaný docent nastoupil na nově zřízenou Vysokou školu zvěrolékařskou, kde byl pověřen garancí oboru obecné patologie a patologické anatomie. Dočasně byl pověřen i přednáškami z hygieny potravin. Záhy v roce 1926 odešel na Lékařskou fakultu do Bratislavy jako patolog.

Prof. MUDr. PhDr. et MVDr. h. c. Jan Bečka, narozen v roce 1889 v Praze. Byl pověřen výukou chemie a výukou potravinářství. Měl zajišťovat též výuku oboru hygiena mléka. Vychoval řadu odborníků jako byl prof. MVDr. Emil Přibyl, který se habilitoval z chemie (1926) a později se stal na zvěrolékařské škole v Brně přednostou kliniky porodnictví a gynekologie. Dále to byl prof. MUDr. et MVDr. Jan Šula, DrSc., přednosta ústavu chemie na Karlově univerzitě v Praze. Prof. Jan Bečka zahynul v koncentračním táboře Mauthausen v roce 1942.

Prof. MUDr. et MVDr. h. c . Otomar Völker narozen v roce 1871 ve Votici. Působil na Lékařské fakultě Karlovy univerzity v Praze jako docent anatomie od roku 1905. Později, od roku 1911, působil jako profesor srovnávací anatomie domácích zvířat na Ústavu zvěrolékařství oboru zemědělství Vysokého učení technického v Praze-Dejvicích . V roce 1919 odchází z Prahy do Brna na nově založenou Masarykovu univerzitu, kde založil Ústav anatomie Lékařské fakulty a současně i Ústav veterinární anatomie. Byl zde přednostou obou ústavů a na nově zřízené Vysoké škole zvěrolékařské v Brně byl pověřen výukou veterinární anatomie do r. 1929. V dalších letech zajišťoval pouze výuku anatomie na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Zemřel v roce 1955.

Dočasně a poměrně dlouho se výuka řady disciplín odbývala v prostorách na Lékařské fakultě. Ústavy uvedených oborů se z Lékařské fakulty stěhovaly do prostoru Vysoké školy zvěrolékařské v Králově Poli postupně, jak tam byly adaptovány budovy a podmínky pro jejich činnost. Až v roce 1923 byl přestěhován rektorát, který dočasně sídlil v Údolní ulici č. 79 do hlavní budovy Vysoké školy zvěrolékařské, (dnes zde sídlí Ústav biologie, Ústav parazitologie a Ústav veřejného a soudního veterinářství a toxikologie). Již dříve byla přestěhována i většina ústavů. Přestěhování Anatomického ústavu do provizoria areálu Vysoké školy zvěrolékařské (dnes prodejna jezdeckých potřeb a bývalá závodní jídelna) došlo nejpozději, a to v souvislosti s habilitací MVDr. Jana Koldy a jeho ustanovením přednostou samostatného Ústavu veterinární anatomie v r. 1929.

Pamětní desky prvním učitelům, zakladatelům Vysoké školy zvěrolékařské v Brně (odhalené zásluhou prof. MVDr. Rudolfa Böhma, CSc., v roce 1998 u příležitosti 80. výročí založení naší alma mater)

 

V tu dobu byl položen základní kámen k výstavbě nových monumentálních budov pro obory veterinární anatomie, histologie a embryologie v první budově a pro obor veterinární patologie a mikrobiologie v budově druhé.

Předklinické a klinické disciplíny měli zajišťovat většinou absolventi vídeňské zvěrolékařské školy a někteří zvlášť erudovaní první absolventi naší alma mater:

Prof. MVDr. František Ševčík, narozen 1886 v Jaroměřicích u Jevíčka, absolvent Vysoké školy zvěrolékařské ve Vídni, kde promoval v roce 1891 a působil zde v Ústavu pro bakteriologii a hygienu. Působil též jako vojenský veterinář a ve Státním veterinárním ústavu pro diagnostiku zvířecích nákaz a výrobu očkovacích látek v Praze. V roce 1919 přednášel studentům v dočasných zvěrolékařských kurzech v Praze a přešel do Brna na Vysokou školu zvěrolékařskou. Zde byl pověřen výukou pro obory hygiena a bakteriologie, včetně nauky o zvířecích nákazách. Zemřel mlád v roce 1930.

Prof. MVDr. Antonín Klobouk, narozen 1885 ve Velkém Týnci u Olomouce. Zvěrolékařství studoval na Tierzarztliche Hochschule ve Vídni, kde se stal asistentem v r. 1912 u prof. Reisingera.

Svými vědeckými objevy byl světoznámým badatelem v oblasti chorob přežvýkavců a prasat. Byl pověřen vybudováním buiatrické kliniky a určen garantem pro obory buiatrika a porodnictví. Na klinice působil až do své náhlé smrti v roce 1956.

Prof. MVDr. František Král, narozen v roce 1882 v Albrechticích na okrese Písek. Vystudoval veterinární medicínu ve Vídni, kde působil na klinice vnitřních chorob a též jako asistent podkovářského ústavu. Jako mladý učitel se zapojil do přednášek zvěrolékařských kurzů v Praze v roce 1919 a byl povolán na Vysokou školu zvěrolékařskou v Brně, kde byl pověřen vybudováním kliniky vnitřních chorob a měl zajišťovat garanci oboru speciální patologie a terapie vnitřních nemocí domácích zvířat a obor klinická propedeutika. V roce 1948 emigroval do Německa a nato do USA. V USA jako profesor veterinární fakulty univerzity ve Filadelfii založil Americkou veterinární dermatologickou akademii. Zemřel v r. 1990 v Limě v Pensylvánii (USA).

Prof. MVDr. Karel Pardubský, narozen v roce 1892 v Nymburce. Byl absolventem Vysoké školy zvěrolékařské ve Vídni, kde působil v letech 1912 – 1914 jako demonstrátor na klinice chirurgie a do r. 1918 zde působil jako asistent. Byl žákem prof. Theodora Schmidta. Svého učitele prof. Pardubský nazýval – „Velmistr veterinární chirurgie“. Byl prvním přednostou chirurgické kliniky na Vysoké škole veterinární v Brně a zakladatelem československé veterinární chirurgie. Zajišťoval výuku očního a soudního zvěrolékařství a výuku veterinární chirurgie. V roce 1945 byl nuceně penzionován. Zemřel v chudobě v roce 1958.

Prof. MVDr. Alois Hanslian, narozen v roce 1885 v Hranicích na Moravě. Měl zajišťovat nauku o kopytu a podkovářství. Byl prvním přednostou Onychologického ústavu na naší alma mater a působil jako velice uznávaná autorita mezi podkováři při podkovářských kurzech. Publikoval v onychologii i v dalších odborných oblastech v českém i německém jazyce. Známá je jeho kniha: Zvěrolékařské názvosloví, používaná i v současnosti. Zemřel v roce 1948.

Med. vet. Antonín Hrůza, narozen v roce 1865 v Plzni. Založil na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně Ústav nauky o krmení a krmivech a Ústav zootechniky. Oba tyto obory zajišťoval. Věnoval se též organizaci jezdectví a kynologie na vysoké škole zvěrolékařské i mimo. Zemřel v roce 1950.

Prof. MVDr. Jan Lenfeld, narozen v roce 1889 v Křečkovicích na Moravě. Studoval na Vysoké škole zvěrolékařské ve Vídni. Zde na škole pracoval u prof. Postolky jako asistent a u prof. Schnűrera jako bakteriolog. Za první světové války byl členem Československých legií. Po návratu do vlasti byl povolán na Vysokou školu zvěrolékařskou v Brně, aby zde vybudoval Ústav pro hygienu masa, mléka a potravin. Tento obor přednášel po prof. Ševčíkovi, prof. Bečkovi a prof. Lukešovi až od roku 1921. Již v květnu v roce 1939 byl jako legionář perzekuován nacisty a záhy zemřel. Spolu s doc. MVDr. Janem Höklem položili fundované základy oboru a rozvinuli jej na vynikající úroveň u nás.

Výuku a rozvoj oborů při nově zřízené Vysoké škole zvěrolékařské v Brně byla připravena zajišťovat i řada dočasně pověřených vysokoškolských učitelů z jiných fakult a pracovníků z praktického života. Např. přednáškami z veterinární policie byl pověřen zvěrolékař MVDr. Josef Životský, který byl aktivní při zrodu Vysoké školy zvěrolékařské. Dále to byl prof. PhDr. Vladimír Novák, který přednášel fyziku. Prof. Ing. Václav Vilikovský přednášel encyklopedii zemědělství. Lukařství a pastvinářství přednášel doc. E. Baudyš a zvěrolékař Med. vet. Inocenc Horák. Nauku o pojišťovnictví dobytka přednášel zvěrolékař Med. vet. Karel Piťha. Byla to i řada dalších přednášejících.

Dekrety prvních profesorů vydal prezident republiky T. G. Masaryk 29. září 1919 a záhy nato byli jmenováni první adjunkti, adepti na asistenty a na docenty. Byli to Václav Sobek, O. V. Hykeš, V. Breindl pro fyziologii. J. Mazač a K. Šobra byli jmenováni pro vnitřní choroby, F. Urbanec a Ing. St. Knor pro obor anatomie, K. Pavlík a St. Preclík pro obor patologické anatomie, A. Trinks a L. Kraus pro obor porodnictví, J. Sedláček pro obor buiatrika, Leopold Trefný pro obor bakteriologie a hygieny, J. Říha pro obor zootechnika. Byli ustanoveni i první demonstrátoři, např. O. Košik pro obor anatomie, později asistent u prof. Koldy, J. Kunštýř, J. Krušič, a další. Tento mladý kádr studentů, někteří mladší, někteří již před promocí, rozbíhali chod vysokého učení veterinárního v obtížných podmínkách.

 

Profesorský sbor Vysoké školy zvěrolékařské v Brně ve 20. letech minulého století. Stojící zleva: F. Král, T. Vacek, C. Kučera, J. Kolda, F. Ševčík, J. Lenfeld, A. Hanslian, O. V. Hykeš, K. Pardubský, E. Přibyl, K. Šobra, J. Lebduška, F. Sahánek. Sedící zleva: K. Šulc, A. Hrůza, E. Sekera, R. Dostál, J. Bečka, K. Macek.

Koncem studijního roku 1921 – 1922 bylo na Zvěrolékařské škole v Brně 11 profesorů, šest docentů, tři profesoři z jiných vysokých škol, 28 asistentů a 39 demonstrátorů. Pomocný personál tvořili čtyři úředníci, sedm podúředníků a 38 zřízenců. Zahájení výuky na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně bylo možné již v zimním semestru škol. Roku 1919 až 1920. První zápis posluchačů probíhal ve dnech 3. – 22. listopadu 1919 v rektorátní kanceláři Masarykovy univerzity, která sídlila v budově Lékařské fakulty v Údolní ulici č. 79 v Brně. Výuka byla zahájena 17. listopadu 1919 prvními přednáškami. Přednesli je čerstvě jmenovaní profesoři – prof. PhDr. E. Sekera, prof. MVDr. Fr. Král, prof. MVDr. K. Pardubský a prof. MUDr. Fr. Ševčík. Dále přednášel MVDr. J. Životský a prof. MUDr. J. Lukeš a MVDr. Piťha.

Velká pamětní medaile Vysoké školy veterinární v Brně (autor: A. V. Kovanič)

 

Problémy se zahájením výuky v plném rozsahu již hned v roce 1919, zvláště ve vyšších ročnících, vedly k tomu, že byly v Praze při Filozofické fakultě zřízeny dvousemestrové „prozatímní zvěrolékařské kurzy“, kde mohli pokračovat ve studiu naši čeští, slovenští a jihoslovanští studenti. Tito byli totiž dne 5. prosince 1918 rakouskými úřady vyhoštěni z Vídeňské školy. Vedením kurzů byl pověřen prof. MUDr. a magistr zvěrolékařství Theodor Kašpárek, a po několika měsících jejich trvání prof. MUDr. E. Babák. Kurzy navštěvovalo kolem 200 posluchačů. Odbývaly se na Lékařské fakultě Karlovy univerzity v Praze a v karlínských kasárnách.

Vyučovali zde známí vynikající odborníci, osobnosti z řad lékařů i veterinářů, jako Babák, Bouza, Dohnal, Háma, Hlava, Kašpárek, Klobouk, Laxa, Lukeš, Paleček, Pardubský, Schauer, Srdínko, Taufer, Völker a další. Kurzy započaly 1. února 1919 a trvaly do 23. července téhož roku. Zimní semestr školního roku 1919 – 1920 mohl být již zahájen v Brně. Pro výuku i celkový provoz Vysoké školy zvěrolékařské v Brně byl důležitý studijní a zkušební řád. Ten byl převzat z vídeňské K. u. k. Tierärztliche Hochschule, tedy z vysoké školy na úrovni univerzitního studia, od roku 1908 s možností udělovat absolventům doktor veterinární medicíny, u nás zkratka MVDr. Studium bylo rozloženo do osmi semestrů. Po složení první, druhé a třetí státní zkoušky v průběhu studia a po písemném ztvrzení zvěrolékařského slibu získal absolvent zvěrolékařský diplom s titulem medicus veterinarius (Med. vet.), v našem jazyce „zvěrolékař“. K dosažení akademické hodnosti doktorátu veterinárního lékařství platil rigorózní řád, vydaný v Rakousku- Uhersku nařízením bývalého ministra věcí duchovních a vyučování ze 14. září 1908. Rigorózní řád č. 205 ř. z. byl přejat i pro naše poměry, takže jestliže kandidát projevil zájem dosáhnout doktorské hodnosti medicinae veterinariae doctor (doktor veterinární medicíny – MVDr.), byl povinen předložit zvěrolékařský diplom, písemnou disertační práci zpracovanou během studia nebo v praxi a vykonat přísnou zkoušku doktorskou (rigorosum). První zvěrolékaři, kteří začali a studovali ve Vídni, ukončili studium již v roce 1919 u nás. Z politických důvodů odešli z Vídně a pokračovali v pražských kurzech a dokončili na Zvěrolékařské škole v Brně. Byli to nejen Češi, ale i Jihoslovani. První slavnostní doktorské promoce byly na půdě Zvěrolékařské školy v Králově Poli v roce 1920. Odbývaly se v chemické posluchárně a promotorem byl prof. MUDr. Otomar Völker. Takto nově založená a personálně vybavená Vysoká škola zvěrolékařská v Brně započala s plnou silou svoji úlohu centra veterinární činnosti v naší nové Československé republice realizovat.

Byť neměla v ruchu složitého vývoje naší společnosti, jak se říká „na růžích ustláno“, vydržela a své kvality ve výchově našich zvěrolékařů vždy se ctí i ve světě obhájila. To dokládá kvalitní veterinární služba u nás.

Vivat, crescat floreat alma mater nostra!

Prof. MVDr. Čeněk Červený, CSc.
VFU Brno

Komora veterinárních lékařů České republiky