Komora veterinárních lékařů České republiky

Eutanazie ???

Z ČINNOSTI RK KVL ČR

EUTANAZIE ???

Následující soudničku pokládáme za zajímavou z toho důvodu, že v podobné kauze se může ocitnout téměř každý z nás. Tato kauza byla navíc řešena nejen revizní komisí KVL, ale i orgány státní veterinární správy a magistrátu města a dobře ilustruje, s jakou mírou kompetence přistupují úřady státní správy k problematice eutanazie zvířete.

Stručné uvedení čtenáře do problému

Na revizní komisi se obrátila členka KVL s žádostí o pomoc (dopis 1). Kolegyně provedla eutanazii starého psa, který k ní byl předveden otčímem jeho majitelky. Ta si na postup veterinární lékařky stěžovala na příslušné KVS (dopis 2). KVS k této problematice zaujala stanovisko (dopis 3) a podala podnět ke správnímu řízení proti postižené veterinární lékařce odboru životního prostření místního magistrátu, který nakonec případ uzavřel (dopis 4).

Dopis 1: Veterinární lékařka MVDr. Z. se obrací na revizní komisi KVL

Dne 2. 10. 2006 jsem na žádost majitele pana Č. utratila 13letého jezevčíka. Majitel udával jako důvod eutanazie chronické průjmy spojené s častou defekací. Klinickým vyšetřením jsem potvrdila anamnestické údaje uváděné majitelem. Další podrobnější vyšetření, které by vedlo ke stanovené přesné diagnózy, majitel striktně odmítl. Vzhledem k tomu, že se jednalo o starého psa, slabého, vyčerpaného, pro něhož by další přežívání bez léčby bylo spojeno s trvalým utrpením, přistoupila jsem po dohodě s majitelem a vysvětlení dalších možných postupů (majitelem též ihned odmítnutých) k eutanazii.

Dne 3. 10. podala paní O. stížnost ke Krajské veterinární správě v O., na jejímž základě probíhá šetření celé věci. KVS provedla kontrolní šetření, na jehož základě vydala odborné vyjádření, které zaslala jako podnět k projednání porušení zákona č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání Městskému úřadu v H. Dne 30. 10. 2006 bylo na tomto základě proti mně zahájeno správní řízení ve věci porušení § 5 odst. 2 písm. b. zákona č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání. Domnívám, se, že tento případ spadá do kompetence revizní komise KVL ČR, a proto Vás žádám o vydání stanoviska a pomoc při řešení tohoto případu.

Podepsána MVDr. Z.

RK KVL po projednání případu dospěla k názoru, že MVDr. Z. se nedopustila porušení profesního řádu a doporučila jí využít bezplatnou poradu právního oddělení KVL ČR.

Dopis 2: Stěžovatelka se obrací na KVS v O.

Dobrý den, byla bych ráda, kdybyste mi poradili, jak bych v tomto případě měla postupovat, aby se tato hrozná věc nestala. Měli jsme 12 let dlouhosrstého jezevčíka a poslední rok se staral o psa můj bratr, který po rozvodu rodičů zůstal u otce. Jelikož v poslední době začal pes vadit mému otčímovi, zašel s pejskem k cizí veterinární doktorce a nechal mu provést euthanázii. Ta bez vyšetření pejska, který byl v dobrém zdravotním stavu, provedla eutanazii. Na telefonický dotaz, jestli pejska vyšetřila, nám odpověděla bez jakýchkoli zábran, že nevyšetřila a že uvěřila výroku otčíma, že pejsek trpí chronickým průjmem, což nebyla pravda. Na další dotaz, zda byla doktorem našeho pejska, ke kterému chodíme pravidelně na očkování, nebo se zdravotními problémy, odpověděla, že psa viděla poprvé. Jak je možné, že takový člověk vystudoval vysokou školu veterinární, když nemá ochotu v prvé řadě uzdravovat a zachraňovat zvířecí životy, jak mu mohla být udělena licence pracovat jako zvěrolékař, když je ochotná zabít dalších pět psů, když je přivedu. Tato doktorka neléčí, ale je doktorem eutanazie. Tímto chci apelovat, aby veterinární doktoři v prvé řadě léčili, a až potom, když pejsek trpí a nedá se vyléčit, se provedla eutanazie.

Podepsána p. O.

Dopis 3: Vyjádření krajské veterinární správy ke stížnosti a podnět k zahájení správního řízení

KVS následně provedla u Dr. Z. místní šetření, které jako hlavní důkaz bralo v úvahu výpis z karty zvířete. V kartě je uvedeno doslova: „Euthanasie. Majitel udává chronické průjmy, žádá euthanasii vzhledem k finanční situaci a věku psa. Horší výživný stav, matná srst, dehydratace“.

Závěrem šetření KVS byl podnět k projednání porušení zákona č. 246/1992 Sb. o ochraně zvířat proti týrání, jehož se měla dopustit MVDr. Z. Podnět byl krajskou veterinární správou předán k projednání magistrátu města H. V podnětu je uvedeno mj.:

Pan Č. se dostavil do ordinace MVDr. Z. a požadoval utracení psa … kromě toho, že pes byl pohublý, měl matnou srst a jevil známky dehydratace, nejsou zde uvedeny žádné příznaky, které by byly důvodem pro okamžitou eutanazii bez dalšího vyšetření. Žádné další vyšetření nebylo provedeno a nebyla stanovena prognóza předvedeného zvířete. Eutanazie může být provedena jen po objektivním zhodnocení klinického stavu a stanovení prognózy, nikoliv jen na základě žádosti chovatele. Vzhledem k tomu, že nebylo provedeno podrobnější klinické vyšetření, nebylo možné objektivně posoudit, že další přežívání zvířete bude spojeno s trvalým utrpením.

Podepsán MVDr. P., ředitel KVS

Dopis 4: Rozhodnutí magistrátu města H.

Magistrát města H. vydal 14 dní po podání žádosti o zahájení správního řízení ze strany KVS rozhodnutí, že MVDr. Z neporušila ustanovení §5 odst. 2 písm. b) zákona a tím nespáchala správní delikt podle §27 odst. 1 písm. c) zákona. V odůvodnění se mj. praví:

Na základě uvedených vyjádření nelze přisvědčit tomu, že MVDr. Z. porušila ustanovení §5 odst. 2 písm. b) zákona. Je osobou odborně způsobilou k výkonu veterinární odborné činnosti, a tudíž jednala na základě odborného posouzení a vyhodnocení klinického stavu zvířete, které bylo celkové vyčerpané. Jelikož chovatel odmítl hradit další léčbu, přežívání zvířete bez léčby by bylo spojeno s trvalým utrpením. Dle zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči, ve znění pozdějších předpisů, soukromý veterinární lékař může odmítnout provedení odborného veterinárního úkonu, pokud k němu není povinen podle právních předpisů nebo smlouvy. Odmítnutí poskytnutí pomoci však může jen z důvodu ohrožení svého zdraví, kterému nelze účinně předcházet nebo bránit.

Podepsána ing. N., vedoucí odboru životního prostředí

Komentář revizní komise KVL

Magistrát města H. posuzoval porušení §5 odst. 2 písm. b) zákona č. 246/1992 Sb. o ochraně zvířat proti týrání, podle ustanovení §27 odst. 1 písm. c) zákona, neboť MVDr. Z. je fyzická osoba podnikající, kde zákon umožňuje uložit pokutu do výše 100 000 Kč nebo trest zákazu činnosti až na dobu pěti let.

V rámci správního řízení vedeného magistrátem města H. zdůraznila obviněná MVDr. Z., že majitel pan Č. striktně odmítal podrobnější vyšetření a následnou léčbu psa, ovšem vyjadřoval lítost nad jeho osudem a bylo na něm znát psychické rozrušení.

V souvislosti s podnětem ke správnímu řízení proti MVDr. Z., který podala krajská veterinární správa, vzniká zajímavá otázka právního výkladu §5 odst. 2 písm. b) zákona o ochraně zvířat proti týrání, z jehož porušení byla MVDr. Z. obviněna. Je zde uvedeno, že důvodem k usmrcení zvířete je slabost, nevyléčitelná nemoc, těžké poranění, genetická nebo vrozená vada, celkové vyčerpání nebo stáří zvířete, jsou-li pro další přežívání spojeny s trvalým utrpením. Ustanovení zákona je z pochopitelných důvodů do značné míry obecné. Revizní komise je toho názoru, že posouzení, zda jsou tyto důvody v konkrétním případě naplněny, je primárně v kompetenci odborně způsobilého veterinárního lékaře, který zvíře osobně vyšetřuje, v čemž se shoduje s názorem odboru životního prostředí magistrátu města H. Krajská veterinární správa v O. se ve svém podnětu opírala o stručné údaje z chorobopisu psa, které lze vyložit jakýmkoli způsobem a lze si pod nimi představit jak starého, ale jinak zdravého psa, tak i psa s pokročilým maligním procesem na střevech. Je zřejmé, že MVDr. Z. měla údaje v chorobopise rozvést podrobněji, ovšem nelze nevidět, že žádné klinické vyšetření není v tomto případě schopné jednoznačně a nezvratně prokázat závažnou diagnózu s nepříznivou prognózou, jak to požaduje KVS. Za tímto účelem by bylo nutné pokračovat laboratorním a instrumentárním vyšetřením, které ovšem majitel nekompromisně odmítal. Tím se veterinární lékař dostává do bludného kruhu, z něhož lze za vhodné konstelace vyjít jen prostřednictvím správního řízení. Materiály dostupné revizní komisi bohužel nevypovídají nic o tom, jaký postup veterinárního lékaře by v takové situaci krajská veterinární správa považovala za správný.

MVDr. Veronika Grymová

Komora veterinárních lékařů České republiky