Komora veterinárních lékařů České republiky

Jednali jsme v Hotelu Slovan

Jednali jsme v Hotelu Slovan

Naše jednání, jedno z posledních jednání současného představenstva, proběhlo 23. 6. 2007 v hotelu Slovan v Brně. Tentokrát to bylo trochu slavnostnější, protože po tradičním jednání představenstva následovalo společné zasedání s předsedy okresních sdružení.

Proč ve Slovanu, když to vždy bývalo ve škole? Ano, bývalo to vždy na půdě VFU, ale vzhledem k tomu, že pronájem sálu v hotelu Slovan, navíc s obědem, vyšel téměř stejně jako pronájem posluchárny Kloboukova pavilonu na tři hodiny, volili jsme variantu číslo jedna. Takže jako bonus nejen neomezená doba jednání, ale k tomu navíc “svíčková se šesti“.

Nemá cenu rozebírat jednání bod po bodu, vždyť to bylo přibližně stejné jako vždycky. Pohovořím tedy jen o těch možná důležitějších věcech.

Jedním z nejzávažnějších problémů, který by nás mohl potrápit, je chystaná novela zákona o léku a hlavně to, že v rozporu s evropskými předpisy se stále častěji ozývají požadavky chovatelů na možnost odebírat léky přímo od farmaceutických firem a distributorů s vynecháním mezičlánku, tedy veterináře. Bez ohledu na to, že to bohužel někteří kolegové již praktikují, zdá se mi to velmi ‘uhozené’. Ruku v ruce s tím jde totiž požadavek na možnost stanovení diagnózy a léčby taktéž chovatelem. Myslím, že to velmi snižuje naši profesi veterinárního lékaře. Jestliže je tak jednoduché vyšetřovat a medikovat zvířata, tak proč vlastně na to studujeme šest let a musíme mít doktorát? To by stačil jen takový dvouletý chovatelský učňák, možná i bez maturity. A tak se snažíme jako komora v tomto problému něco udělat.

Pokusíme se o maximální možnou nápravu takových názorů, a proto jsme také diskutovali, kolik na to uvolnit z našich fondů. Na můj vkus je uvažovaná částka půl milionu poměrně zbytečný luxus, ale ještě neumím v takových věcech chodit, a tak to necháme rozhodnout sněm. Nedávno jsem psala názor do regionálního tisku a nic mě to nestálo. Ale každopádně s tím něco udělat musíme.

Také jsme rozdali nějaké odměny pro věrné zaměstnance, takové přilepšení na dovolenou (zkuste si také u svého chlebodárce zažádat), schválili nakoupení nových židlí a dveří, aby mohli pracovat ještě lépe a radostněji, a pohovořili krátce o vděčném tématu vzdělávání a trochu se pozastavili nad bodem časopis. Jak jste si jistě všimli, změnil se nakladatel. Komora začala spolupracovat s profesionální firmou Profi Press. Objevily se trochu komplikace, protože se ukázalo, že smlouva nebyla dotažena do detailů, ale jak už to tak bývá, začátky a změny jsou vždycky těžké. Ale věřím, že se nám podaří společně vychytat nedostatky a ten náš ‘plátek’ udržíme nebo zase trochu i pozvedneme na vyšší úroveň. Zase jsme debatovali na téma finanční přebytky a výše příspěvků. Neradujte se, nic se zatím snižovat nechystáme.

Naše jednání, jedno z posledních jednání současného představenstva, proběhlo 23. 6. 2007 v hotelu Slovan v Brně. Tentokrát to bylo trochu slavnostnější, protože po tradičním jednání představenstva následovalo společné zasedání s předsedy okresních sdružení.

Nejen já zastávám názor nechat příspěvky ve stejné výši, vždyť se pohybují již deset let na pevné částce. I když si v současné době jako veterinářka jen přivydělávám, 3850 Kč ročně mohu pro komoru klidně uvolnit.

Rutinně jsme odhlasovali přijetí kolekce nových členů a šli na svíčkovou se šesti a pito.

Po krátkém občerstvení jsme se přesunuli do jiného, většího sálku a pan prezident přivítal torzo předsedů okresních sdružení. Veterináři opět nezklamali a předvedli účast v nijak hojném počtu. Na úvod pohovořil kolega ze Státní veterinární správy na téma ptačí chřipka a její likvidace v obci Tisová. Velmi poučné vyprávění z terénu o činnosti pracovní jednotky.

V oblasti uzavřené policií se bez problémů a omezení vesele pohybovali novináři a informovali veřejnost o smrtelné nemoci ptačí chřipka!

Vyslechli jsme si pravdu o zkreslené informaci ohledně usmrceného dvacetiletého papouška Té šedesátjedničkou, což byla ve skutečnosti korela stará tři roky a výjimku na život od SVS neměla, tak myslím, že nebylo co řešit. “Předpis je předpis a smrtelná nemoc žádná sranda.“

Pak už následovaly zprávy jednotlivých předsedů komisí a krátké průběžné diskuze nad problémy okresních sdružení, nad zvyšováním či snižováním příspěvků atd. Po předání všech informací se tedy jelo domů předat vše široké veterinární veřejnosti. Jen nevím, jak to dělají v okresech, odkud nikdo nepřijel. Je to pro mne stále zarážející.

Krásné a klidné prázdniny přeje

J. Součková

Komora veterinárních lékařů České republiky