Komora veterinárních lékařů České republiky

Katarální horečka ovcí – modrý jazyk

Katarální horečka ovcí – modrý jazyk

Epidemiologie

Arbovirus

Choroba je přenositelná, ale ne přímo infekční: “ 3V” jsou u této nákazy nezbytné:

Virus + Vektor + Vnímavé zvíře = choroba.

Geografické světové rozšíření této arbovirózy je zhruba mezi 40 – 50° severní z. šířky a 20 – 30° jižní z.š. a tedy zcela závisí od rozšíření a abundance vektora.

Způsoby přenosu ze skotu či ovcí ve stadiích virémie s různou délkou virémie (15 – 30 dní u ovcí a 100 dní u skotu).

Přenos je zprostředkovaný infikovanými vektory – hematofágní diptera. Pakomárem druhu Culicoides.imicola – bylo do srpna 2006 pozorováno pomalé šíření nákazy severním směrem, ale od srpna 2006 došlo k náhlému vzplanutí katarální horečky ovcí díky Culicoides dewulfi na severu Evropy.

Virus

Celkem je v současnosti známo 24 sérotypů (21 sérotypů se nachází v Africe, 5 v USA, 9 v Austrálii). Různé sérotypy mají také rozdílnou patogenitu a nevytvářejí křížovou imunitu. Ve středomoří je prokazován výskyt sérotypů č.1,2,4,6,9,16. Sérotyp 8 se objevil na severu Evropy v srpnu 2006.

Biologie a ekologie vektorů

Pakomáři Culicoides imicola, dewulfi, obsoletus, pulicoris, nubeculosus žijí jako dospělci 15-21 dní. Sání krve na zvířatech jim trvá 3-5 dní. Za 2-3 dny po nasátí krve kladou vajíčka (100-200) do vlhkého prostředí v hromádce nebo sinusoidní řádce. Z vajíček se za 3-5 dní po nakladení líhnou larvy a během 10-15 dnů procházejí 4 stádii. Během nepříznivého období je pozorována larvální diapauza (estivace a hibernace). Vývoj stádia nymfy proběhne na povrchu půdy během 2-10 dní. Tedy celkem počítáme s 2-měsíčním vývojovým cyklem (40+21 dnů). U Culicoides imicola zjišťujeme aktivitu pouze za soumraku a v noci. Maximálně aktivní jsou tito pakomáři při 24 °C, letovou aktivitu zastavují při 15-18 °C. To znamená, že jejich aktivita je sezónní – v teplejších zónach koncem léta a začátkem podzimu.

Odchyt a konzervace vektorů pro další laboratorní vyšetření lze provést jejich náletem k lákadlu ve formě ultrafialového světla spojeného s malým vysavačem a kontejnerem s lihem, který lapený hmyz i viry konzervuje pro další laboratorní vyšetření.

Zdrojem infekce je krev zvířete ve virémii. Ta nastupuje za 3-5 dní od nasátí pakomárem a trvá až 30 dní u ovcí a 100 dní u skotu. Viry se nacházejí i ve spermatu. Nedochází k exkreci viru do slin sputa ani v sekretech z bukálních lezí, nenachází se ve vnějším prostředí. Virus se šíří jen přes pakomáry rodu Culicoides. Rezervoárem viru je skot, který mu umožní “Overwintering”. Na jaře se pakomáři přednostně živí na skotu, čímž se infikují a v infikování ovcí se uplatní až později v průběhu roku. Choroba se šíří buď pomocí větru – infikovaní pakomáři se přemístí až o 700 km – nebo transportem infikovaných zvířat.

Situace BLUE TONGUE v západní Evropě

Původní výskyt: Balkán, Korsika, Španělsko.

Nový výskyt: Belgie, Holandsko, Německo, Francie – severovýchodní část.

Příznaky

Virus vykazuje tropismus ke sliznicím a endotelu cév.

Při akutní formě u ovcí po inkubační době 2 až 8 dní (až 18dnů) se příznaky rozvíjejí postupně. Nastupuje nejprve silná horečka, deprese a nechutenství. 1-2 dny poté se na mulci a rtech objeví otoky, hemoragie s ulceracemi až nekrózou, hemoragie, ulcerace až nekrózy na dásních a bukální sliznici, otok jazyka, mezisaničí, cyanóza jazyka (modrý jazyk) není moc častá (2/3000 případů na Korzice), výrazná salivace zapáchajících slin, mukopurulentní výtoky z nosu s vytvářením příškvarů.

Jestliže ovce přečká tuto fázi, od 6. dne se projeví akutní myositida a ztráta svalové hmoty. Zvířata leží a výrazně kulhají.

Následkem zánětu v korunce dochází i ke ztrátě paznehtu. Bahnice potrácejí, nebo rodí mrtvá či neživotaschopná jehňata. Podlitiny krevní v podkoží jsou více či méně generalizované. Přečká-li zvíře toto období díky odolnosti, nebo kvůli tomu, že infekční dávka nebyla tak silná, rozvinou se při chronické formě další příznaky:

Plicní problémy – kašel s purulentním výhozem, zažívací poruchy – průjmy, enterotoxémie a perzistující nezvratné hubnutí.

Edémy, petechie, krváceniny se zjišťují na všech sliznicích trávícího i urogenitálního traktu, plošné edémy a hemoragie na dýchacím aparátu. Edémy podkožního a mezisvalového pojiva a velmi charakteristická pro tuto chorobu je infiltrace gelózním růžovým sekretem ve svalovině. Patognomickým ale řídkým nálezem pro Blue tongue je nález kroužkových krvácenin na bázi pulmonální tepny.

Nebyly zjištěny klinické nálezy u koz.

U skotu se převážně pozorují potraty, vrozené poruchy u mláďat. Kromě výše uvedených příznaků si u skotu všimneme periokulárního edému se slzením, erytému a edému vemene s ulcerózně-nekrotickými změnami na struku. Později se mohou na těle odloupávat pruhy nekrotické kůže. Mortalita u skotu je velmi nízká, ale dlouhé období rekonvalescence.

Diagnostika

Dif.-diagnosticky od Blue tongue je třeba u ovcí odlišit Pox virus, Nekrobacilózu (Fusobacterium necrophorum), Nakažlivé kulhání, Paratuberkolózu, Fasciolózu, Strongylózu trávícího aparátu, Mor malých přežvýkavců (Morbillivirus), SLAK.

U skotu odlišit rovněž SLAK, Fotosenzibilizaci, Slizniční chorobu, IBR, Gangrenózní coryzu, Bovinní papilózní stomatitidu, Besnoitiózu, Ehrichiózu.

K serologickému vyšetření odebírat 10 ml krve do suché odběrovky.

K virologickému vyšetření odebírat 10 ml krve + EDTA od zvířete ve fázi horečky, nebo část orgánu bohatého krví (slezina, plíce) od uhynulého nebo utraceného zvířete.

Vakcinace a dezinsekce

Boj proti vektorům Blue tongue

Používání insekticidů, zahánění zvířat z pastvy již před soumrakem.

Vakcinace proti serotypům 2 a 4 byla účinná na Korzice. Není však k dispozici vakcína proti hrozícímu serotypu 8.

Podle elektronické prezentace přednášky Dr. Jean-Louis Ponceleta

Připravil 30. 3. 2007

MVDr. Lubomír Borkovec

Komora veterinárních lékařů České republiky