Komora veterinárních lékařů České republiky

Na okraj Návrhu změny organizace a předpisu o posuzování dědičných vad

Na okraj Návrhu změny organizace a předpisu o posuzování dědičných vad

Zhruba 15 let provádím v rámci své praxe zhotovování RTG snímků na DKK pro stanovení stupně postižení jako kritéria pro zařazování psů do chovu. Za tu dobu se řada majitelů mnou rentgenovaných psů opakovaně vrací a vět-šinou v rámci přípravy na RTG prohodíme pár slov, většinou obecných, proto mě nyní překvapil striktně konkrétní dotaz jednoho známého chovatele – “koho prý usvědčili z korupce při posuzování DKK?“ O ničem takovém samo-zřejmě nevím, a tak mě dotaz velmi udivil. Při mé žádosti o vysvětlení jsem dostal příslib na zaslání materiálu, který měl být toho důkazem. Do druhého dne jsem měl v poště: Návrh změny organizace a předpisu o posuzování dědičných vad kolegů V. Kyllara a O. Humla.

Po přečtení návrhu mne v první řadě napadla otázka, jak je možné, že se takovýto návrh dostal mimo veterinární sféru mezi chovatele, u nichž pro dost velké procento je rentgenování DKK a potažmo vyřazování postižených jedinců trnem v oku, a tak takovýto materiál přispívá k znevážení dosavadní péče na poli DKK, nehledě na to, že řadě zkostnatělých funkcionářů kynologických svazů je informace o jakémkoliv rozporu v rámci KVL, týkající se dopadu na chovatele, vodou na jejich mlýn.

To je však jedna strana mince, druhou jsou argumenty v návrhu.

Komora byla zakládána především jako stavovská organizace. Je pro mne novinkou, že by měla zodpovídat za čin-nost každého jednotlivého posuzovatele, jeho činnost kontrolovat či dokonce centrálně archivovat snímky. Posuzovatele si vybírá každý chovatelský klub sám a pochybuji, že se při tom hodlá radit s KVL. S vybraným veterinárním lékařem uzavírá smlouvu, a proto za kvalitu odvedené práce odpovídá pouze ten-to konkrétní lékař. Je určitě chvályhodné, že by KVL mohla organizovat přednášky či semináře na téma Polohování pacienta při rentgenování na DKK, ale stanovit jeho obsah jako podmínku pro možnost tuto činnost provádět se mi zdá více než absurdní. V Německu mnoho desetiletí osvědčeně funguje systém předložení dvaceti uchazečských snímků veterinárního lékaře a po jejich schválení je zařazen do seznamu rentgenujících veterinárních lékařů, aniž by musel absolvovat jakékoliv školení. Rovněž nerozumím, proč by KVL měla garantovat kvalitu nebo objektivnost hodnocení. Tím, že posuzovatel splnil předepsanou zkoušku, je zařazen do seznamu posuzovatelů a je jen na chovatelích, koho z těchto veterinárních lékařů si pro uzavření smlouvy vyberou.

Netuším, jakým způsobem chce KVL přispět ke sjednocení hodnocení v rámci EU, pokud naše vyhodnocování není ně-kterými státy uznáváno, pak je to přede-vším pro důvody ekonomické, neboť nemalá část poplatku za posouzení jde do pokladen tamních chovatelských spolků. Neznám znění smluv všech klubů s konkrétními posuzovateli, ale většina smluv zahrnuje povinnost posuzovatele snímky archivovat, bylo by však absurdní archivovat je v elektronické podobě. Pokud autoři návrhu použijí termín korupce, nebylo by pro případného “zkorumpovaného“ posuzovatele nic jednoduššího, pokud ovládá nejjednodušší grafické programy, předat k archivaci nález upravený k obrazu svému. Snaha o dotažení důsledků rentgenování a eliminaci DKK z populací psů je určitě chvályhodná. ale pochybuji, že to bude cestou navrhovaných změn v organizaci rentgenování a posuzování, ale minimálně z 90 % cestou jednání s chovatelskými organizacemi. Pokud se třeba KVL podaří přesvědčit Klub anglických kokršpanělů, že sekundární artróza není u tohoto plemene neškodný plemenný znak a přesvědčí vedení klubu o tom, že DKK by měla být významným selekčním faktorem, budu komoře jen tleskat. Rozhodně toho však nedosáhneme změnou organizace rentgenování, změnou posuzování nebo změnou systému zkoušek posuzovatelů ortopedických vad.

Pokud by někomu moje řádky připadaly jako příliš konzervativní nebo příliš kritické, pak se již předem hluboce omlouvám, ale navrhovaná úprava poměru mi připadá spíš jako střelba do vlastních řad.

MVDr. Otakar Meloun

Komora veterinárních lékařů České republiky