Komora veterinárních lékařů České republiky

Napíšete i vy co si o tom myslíte?

Napíšete i vy co si o tom myslíte?

I. Opět se blíží termín tzv. “Veřejných vakcinací psů proti vzteklině” v obcích i městech ze téměř režijní cenu. Osobně tuto akci považuji za nedůstojnou veterinárního stavu.

Přes veškerou snahu “vakcinátora” o zachování nějakého zdání důstojné medicíny bude akce vždy ovlivněna tím, zda prší, fouká vítr, práší se, svítí slunce a zda je vakcína na chodníku, studni či podezdívce plotu vystavena těmto vlivům. Jak jsem již uvedl, cena je v podstatě režijní a z veterinárního lékaře se stává podomní obchodník, ale v roli “stachanovce”, protože musí “fedrovat”. Tlačí ho totiž i čas.

Bohužel je tato socialistická praktika velmi zažita nejen mezi majiteli, ale i mezi veterinárními lékaři či veterinárními techniky. Je zřejmě stále velmi lákavé vydělat několik stovek korun za pár hodin, bez ohledu na to, jak vypadáme.

Neumím si představit zubaře či humánní lékaře, jak vyhlásí stylem “kostííí, kůžeeeéé, starý papííír” akci a budou provádět odborný úkon (vakcinace totiž odborným úkonem je). Nejedná se jen o píchnutí do kůže, které bohužel i dnes někteří z nás provádějí automatem a ještě občas i jen jednou jehlou. Že to lidé chtějí a vyžadují, i když se tím vystavujeme značnému nebezpečí komplikací? Je jen na nás, zda budeme něco takového obhajovat.

Žádám proto o odborné i právnické posouzení této činnosti, neboť si myslím, že přinejmenším odporuje řádům KVL ČR.

II. Druhý závažný problém je Ceník minimálních cen za veterinární úkony.

Zdůrazňuji minimálních cen. Minimální je zdůrazňováno záměrně, protože ceny jsou smluvní, ale myslím, že KVL ČR by měla právnicky zajistit, aby nedocházelo k dumpingu.

Je-li možno přikázat hostinským, že si nesmí dávat přirážku na cigarety, lze snad přikázat veterinárnímu lékaři, aby nepracoval za stravu a byt. Připomíná mi to knihy kolegy Herriota, neboť problémy veterinárních lékařů ve 30. letech v Anglii se mnohdy značně podobají problémům veterinárních lékařů v ČR po “sametové revoluci” – nezájem státu o soběstačnost v zemědělské produkci, obrovská změna mezi % zastoupením velké a malé praxe, konec stabilního zaměstnání do penze, tlak ze strany majitelů, často zbytečná agresivita začínajících veterinárních lékařů, nekolegiálnost, atd., atd.

Mnohokrát se o tom psalo. Přesto hlavně pro ty, kteří si to dodnes nezapamatovali, žádám vedení Komory o vysvětlení: Proč (když už jsme hloupější než všichni řemeslníci, kteří ceníky či tabulky mají a pod nákladovou cenu nepůjdou a veterinární lékař ano) veterinární stav nemůže mít ceník minimálních cen za odborné úkony?

III. Třetí problém je volný prodej léků veterinárním lékařem. Často si stěžujeme, že distributoři, lékárny atd. prodávají léky bez nás a utíká nám tak nejen přehled o lécích, ale pochopitelně i peníze. Jenže opět, mnozí z nás prodávají léky bez řečí, o vyšetření ani nemluvím. Bylo by vhodné napsat seznam volně prodejných léků a my bychom si měli uvědomit, že ty volně neprodejné jsou spojeny s úkony – s vyšetřením (u nového pac.), seznámení se stavem pacienta (u opakovaného), s vysvětlením použití atd. Za tyto úkony se platí, a kdo to nechce vidět a slyšet, tak ať to nedělá vůbec a neškodí tak ostatním.

Na žádost kolegy, který poslal výše uvedený příspěvek a chce zůstat v anonymitě …

Upravil MVDr. Petr Matušina

Komora veterinárních lékařů České republiky