Komora veterinárních lékařů České republiky

Nebezpečná plemena psů – stanovisko FVE

Nebezpečná plemena psů – stanovisko FVE

V průběhu posledních desetiletí trvale narůstá, a to především ve městech, počet psů držených jako „společník“ člověka. Tato skutečnost přináší pro řadu lidí mnohá pozitiva, ale bohužel lze pozorovat rovněž některé negativní aspekty.

Poraněním člověka psem se stále častěji dostává výrazné publicity. Některé vážné incidenty v členských státech Evropské unie vyvolaly silné mediálníc reakce a někteří z politiků začali volat po „komunitární“ iniciativě, která by se zabývala tímto problémem. A to přesto, že ve skutečnosti naprostá většina psů nikdy nikoho neporanila.

Poranění člověka psem může být způsobeno různými faktory, jako jsou nekontrolovatelná hravost, nedostatek výcviku, strach, bolestivý podnět, nebo neodpovídající obranná reakce. Pouze v okrajových případech jsou psi používáni k psím zápasům nebo ke kriminální činnosti.

K prevenci negativních aspektů interakcí psa a člověka přijaly některé členské státy různá legislativní opatření.

Zmíněná opatření mohou být rozdělena do dvou kategorií. První z nich jsou regulace zaměřené na chování individuálního psa a jeho držitele, druhou z těchto kategorií jsou regulace vztahující se k určitému plemeni nebo typu psů.

Současná situace

 Ačkoliv některé země přijaly legislativní regulace vztahující se k určitému plemeni psů, neexistuje vědecký nebo statistický důkaz, že tyto regulace efektivně snížily počet poranění člověka nebo vážnost těchto poranění.

 Dodneška nebyla identifikována žádná racionální či vědecká kritéria umožňující označení psa jako „nebezpečného“ jednoduchým popisem jeho rasových nebo fyzických parametrů.

 Legislativu zaměřenou na určité plemeno lze jen obtížně prosazovat. Především pro problémy s přesnou definicí „nebezpečného“ plemene nebo typu psa. Tato oblast zůstává rovněž největším zdrojem kontroverzí.

 Takový typ legislativy rovněž navozuje falešné a nebezpečné očekávání, že psi plemen, která nejsou označena jako nebezpečná, nemohou projevovat chování se znaky agrese. Agrese je za určitých okolností normálním typem chování psa jakéhokoliv plemene či křížence jakéhokoliv typu.

 Legislativa zaměřená na určitá plemena rovněž nerozlišuje mezi individuálními příslušníky těchto plemen, z nichž mnozí mohou nebo nemusí být predisponováni k agresivnímu chování. Všichni psi takto označeného plemene – bez ohledu na projevy svého chování – jsou takto podrobeni stejným restrikcím.

Co dále

Názorem FVE je, že nejúčinnějším prostředkem k prevenci agresí a poranění člověka je přímé opatření, zaměřené na individuálního psa a jeho majitele.

Zvláště v případech, kdy poranění člověka je následkem nezákonného chování držitele psa, musí být okamžitá opatření zaměřena vůči této osobě.

Pro nedostatek statisticky významných údajů lze nicméně doporučit další výzkum, který by umožnil racionální analýzu rizik vyplývajících z agresivního chování individuálních psů.

a) Vzdělávání a výcvik

 Vzdělávání držitelů psů a základní výcvik psů jsou nezbytnými požadavky pro omezení rizika poranění člověka psem. Tato oblast vyžaduje významné podpory.

b) Identifikace

 Prosazování jakýchkoliv opatření vyžaduje povinnou identifikaci psů. To je hlavním předpokladem právního propojení individuálního agresivního či nebezpečného psa s osobou odpovědnou za toto zvíře a rovněž předpokladem pro sběr či výměnu věrohodných statistických nebo epidemiologických údajů.

 Centrální databáze incidentů napadení člověka psem na úrovni EU členských států se do budoucna jeví jako nezbytnost.

c) Program dalšího výzkumu

 Počáteční výsledky výzkumu chování, genetických, neuropsychologických a fyziologických faktorů napovídají silnou potřebu dalšího zkoumání, a to jak pro potřeby chovu, tak pro odhady individuálních vzorců chování a pro možnost šíření těchto poznatků.

 Je nezbytné zavést systém sledování a evidence poranění člověka psem, a to jak za účelem získání počátečních informací, tak i pro sledování účinnosti zaváděných opatření.

d) Programy sledování

 Do jisté míry lze doložit dědičné založení agresivního chování. Je proto důležité vysledování odpovídajících genů a podpora odpovídajícího chovného programu.

 Chování je rovněž ovlivněno okolím, v němž se zvíře vyvíjí a žije. Proto zjištění predispozice k agresivnímu chování může napovědět kroky nezbytné k prevenci poranění člověka. Možnost využití genetického testování je nicméně v samotných začátcích. Současné procedury, ačkoliv vědecky ověřené, se ještě musí nejdříve stát prakticky použitelné v širším měřítku.

Doporučení

FVE doporučuje Evropské komisi a členským státům:

1. Podporovat vzdělávání a osvětu mezi chovateli a základní výcvik psů.

2. Odložit projednávání či přijímání legislativy zaměřené na určitá plemena psů do doby, než bude provedena racionální analýza vyplývajících rizik.

3. Zavést povinnou identifikaci všech psů, kompatibilní s členskými státy Evropské unie.

4. Podpořit výzkum pomocí 5th Framework Research Program v oblastech:

 chování psů a jeho genetické, neurofyziologické a etologické pozadí,

 zavést systematický monitoring poranění člověka psem na národní úrovni,

 zavést sledování dopadu osvěty a vzdělávání držitelů psů a rozsahu základního výcviku psů.

MVDr. Karel Daniel

Komora veterinárních lékařů České republiky