Komora veterinárních lékařů České republiky

Přijmout zraněné zvíře?

Přijmout zraněné zvíře?

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

dostal jsem, jako zástupce Komory veterinárních lékařů v Ústřední komisi pro ochranu zvířat, za úkol seznámit Vás s problémem, který Ústřední komise v poslední době poměrně často řeší. Jedná se o stížnosti jak veřejnosti, tak stanic pro hendikepované volně žijící živočichy, na neodborné, nebo žádné, ošetření zraněných, nebo jinak zdravotně postižených volně žijících zvířat, především ptáků. Problém se týká především veterinárních klinik ve velkých městech. Venkovský veterinář si většinou dokáže poradit i v této situaci.

Je mi jasné, že pokud někdo přinese krabici se zraněným kosem, je to pro ošetřujícího kolegu, který má plnou čekárnu netrpělivých chovatelů, poněkud komlikovaná situace. Většinou se to řeší tak, že se volá záchranná stanice pro volně žijící zvířata. Je však třeba si uvědomit, že pracovníci těchto stanic jsou povětšinou zkušení odborníci, kteří se zvířaty pracují delší dobu, a pokud jim předáte ptáka s otevřenou zlomeninou křídla nebo se starou ranou, invadovanou mušími larvami bez jakéhokoli, byť jen základního ošetření, nevrhá to na veterinární stav příliš dobré světlo.

Navrhuji tedy tři schémata řešení

1) Zraněné nebo jinak nemocné volně žijící zvíře vůbec nepřijímejte s tím, že k jeho léčení nemáte podmínky a odkažte nálezce přímo na místně příslušnou záchrannou stanici (jejich seznam naleznete např. na webu ÚKOZ). Toto řešení ovšem předpokládá, že zvíře evidentně netrpí nadměrnou bolestí, záchranná stanice je v dosahu a nálezce je ochoten tam zvíře neprodleně dopravit.

2) Proveďte alespoň základní ošetření (antisepse, odstranění vnějších parazitů, fixace) a ihned, ne až na konci směny, kontaktujte příslušnou záchrannou stanici. Chystat svým blízkým pod stromeček živý dárek, tedy zvířátko, je velmi problematické. Nejde přece o věc, ale o živého tvora, kterého, když se obdarovanému omrzí, nelze zastrčit do skříně. Když už se někdo rozhodne někomu darovat rybičky, štěně či kotě, mělo by jít o splnění touhy obdarovaného a nikoli o překvapení. To v žádném případě! Navíc je třeba si uvědomit, že zvíře do domácnosti bude novým členem rodiny a na jeho příchodu se musejí domluvit všichni a musejí s ním i všichni souhlasit. Jedině tak mohou být oni i ono zvíře šťastni. A po splnění této základní podmínky je třeba vzít v potaz, že půjde o velké omezení, neboť zvíře musí jíst, pít, mít pelíšek nebo pelíšky či akvárium nebo terárium. Dále pak většina vyžaduje péči a zábavu, snad kromě rybiček, ty se zabaví samy, ale o to větší péči vyžaduje údržba akvária. A nelze zapomínat, že chovat zvířátko může být i dosti nákladné. A nejde jen o stravu, veterinární vyšetření či očkování, která jsou v některých případech povinná, také něco stojí. Pořídit někomu zvíře není žádná legrace, ale po splnění předchozích podmínek to potěšení a i legrace pro všechny zúčastněné může být. Josef Duben, tisk. mluvčí SVS ČR Další informace z oblasti Státní veterinární správy lze získat na internetových stránkách SVS ČR: www.svscr.cz. Darovat zvíře? Přijmout zraněné zvíře? České Vánoce A já bych si přál pod strom klokana, co se bude smát, když mu řeknu na … Anebo veselého ptakopyska, co umí českou hymnu pískat … INFORMACE – ZPRÁVY – VÝZVY ZVĚROKRUH 8/2007 17

3) Přijměte volně žijící zvíře jako zcela regulérního pacienta a podle toho se k němu chovejte.

Pokud usoudíte, že stav pacienta je neslučitelný se životem, proveďte eutanazii okamžitě.

Další kapitolou pak jsou rady nás veterinárních lékařů veřejnosti, jak se chovat k nalezeným volně žijícím zvířatům. Není například pravda, že ptáčata vypadlá z hnízda je třeba ponechat na místě s tím, že je jejich matka vyhledá, a pokud se jich dotknete, už je nepřijme, tato poučka platí pouze u savců. Krmení volně žijících zvířat je pak nejlépe ponechat na přirozených zdrojích potravy. Ne, že by bylo na škodu zimní sypání ptáčkům, pokud je sypána vhodná potrava (semena, plody), ale dravce, např. poštolky usídlené na balkoně paneláku je třeba ponechat jejich schopnosti opatřit si potravu vlastními silami, protože jakékoli přikrmování může mít pro ně za následek značné problémy, pokud tento zdroj potravy z jakéhokoli důvodu vyschne.

Rovněž není pravdivé obecně tradované klišé, že městské holuby je z důvodů přemnožení zakázáno léčit a lze je pouze utrácet. Omlouvám se kolegům, kteří nad těmito radami nevěřícně kroutí hlavami, ale obdobné stížnosti se k nám skutečně dostávají poměrně často.

Pokud budete mít, vážení kolegové, zájem se o této problematice poučit, nabízím útlou brožurku Pomoc zvířatům z naší přírody v nouzi, vydanou ústřední komisí. Je bezplatně k dispozici na sekretariátu ÚKOZ a lze si ji objednat, nejlépe mailem na adrese ukoz@mze.cz

MVDr. Jan Šimr
j.simr@tiscali.cz

Komora veterinárních lékařů České republiky