Komora veterinárních lékařů České republiky

Redakční rada pokládá kandidátům do orgánů KVL ČR k zodpovězení následující otázky:

Redakční rada pokládá kandidátům do orgánů KVL ČR k zodpovězení následující otázky:
1.
Mají profesní komory opodstatnění?
 
2.
Jak byste hospodařil/a s finančními prostředky KVL ČR?
 
3.
Vaše představa o vzdělávání členů KVL ČR?
 
4.
Jak byste zreorganizovali orgány KVL ČR?
 
5.
Mají Komory spolupracovat se státními orgány a zapojovat se do politických debat?
 
6.
Co chcete dodat vlastními slovy ke kandidatuře
 

PŘEDSTAVENSTVO

Daniel Karel, MVDr.
Ad1.
Úloha profesních komor je dvojí: jednak je to role kompetentní autority s některými pravomocemi delegovanými státem (registrace veterinárních lékařů, disciplinární záležitosti) – tedy působící v zájmu veřejnosti; a jednak role profesní asociace působící v zájmu veterinárních lékařů. Obě role je nutné velmi pečlivě vyvažovat.
Ad2.
Úsporně.
Ad3.
Mluvíme-li o kontinuálním vzdělávání tedy nepovinné, s nabídkou vycházející z potřeb praktických veterinárních lékařů.
Ad4.
Statutární orgány KVL, tedy představenstvo, revizní komise i čestná rada mají svoji působnost i počet členů určeny Zákonem o KVL. Reorganizace orgánů je tedy v rukou zákonodárného sboru spíš než orgánů Komory samotných. Ale dovedu si představit menší počet členů představenstva než je dnešních 16; volby s povinnou výměnou vždy části orgánu – zajišťující nezbytnou kontinuitu i potřebnou obměnu; dovedu si představit i modifikované vymezení pracovních komisí představenstva.
Ad5.
Pokud mají komory svěřeny statutární role, jako Komora veterinárních lékařů, jejich spolupráce s odpovídajícími státními orgány je naprosto nezbytná. Na druhé straně nemůžu akceptovat příklon profesních komor k určité části politického spektra a považuji to pro profesní asociace za cestu do pekel.
Ad6.
V představenstvu KVL jsem již více období. Na otázku proč odpovídám: protože se chci přičinit o co nejliberálnější prostředí pro výkon profese. A to pro sebe i pro svoje okolí.

Huml Oto, MVDr.
Ad1.
Ano, v evropské legislativě je to jediný legální způsob, jak lze prosazovat účinně svoje zájmy.
Ad2.
Protože se účetnictví Komory za stávajícího presidia zkonsolidovalo, tak bych pokračoval ve stávajících trendech. Zní to obecně, ale vidím po celé dva roky snahu presidia utrácet jen za věci, které jsou užitečné.
Ad3.
Tady se asi bude můj názor nejvíc rozcházet
 
s míněním veterinární veřejnosti – jsem pro nepovinný systém vzdělávání, ale považuji za prospěšné pro pacienty, aby některé úkony dělali jen ti, kteří pro ně mají vyšší stupeň kvalifikace, než je prosté absolvování VFU. V humánní medicíně to tak funguje, opakuji, ve prospěch pacientů.
Ad4.
Nijak. Stávající systém považuji za dobrý.
Ad5.
Zde odpovídám naprosto jednoznačně: jak kdy, podle toho, co je potřeba.
Ad6.
Rád bych dodělal rozdělané věci z minulého funkčního období. Vzhledem ke zkušenostem z práce presidia ČAVLMZ mě nepřekvapilo, že je funkční období pryč a práce se navršila. Přesto si myslím, že vzdělávací komise toho za ty dva roky udělala docela dost. Je třeba zlepšit prezentaci komory na veřejnosti. Domnívám se, že nejdůležitějším úkolem Komory VL v současnosti je korekce legislativních procesů (Zákon o léčivech, veterinární legislativa).

Mašín Radek, MVDr.
Ad1.
Samozřejmě. Každý stav, a o to více profese medicínské, podle mě potřebuje zaštítit profesní organizací, která tomuto stavu udává směr a pomáhá v komunikaci s veřejností, případně stanovuje obecně závazné normy platné pro danou profesi a dbá ( ! ) na jejich dodržování.
Ad2.
Těžko se mohu ze své pozice vyjádřit k finančním nákladům na technické a personální zabezpečení funkčnosti KVL, ale mimo tyto komodity bych se zaměřil na vytvoření funkčního modelu finančních úlev či pobídek pro zvyšování profesní úrovně jednotlivých členů KVL formou postgraduálního vzdělávání a zpřístupňování nových zdrojů a informací vhodných a nezbytných pro zdárné vykonávání veterinární profese. V neposlední řadě financování nezávislých komisí pro řešení případných soudních i mimosoudních sporů. Mám určitou ideu vyvinout tlak na provoz jednotného registru zvířat ČR zaštítěného KVL, který dá absolutní jistotu pro investici do čipování zvířat ( současný systém několika registrů vzájemně si konkurujících a mnohdy vzájemně parazitujících nevyvolává důvěru nejen u mne, ale především u klientů )
Ad3.
Myslím, že by vzdělávání mělo být postaveno na systému finančních či materiálních úlev či pobídek pro ty členy KVL, kteří mají zájem o další zvyšování svého vzdělání a profesnosti a zdárně tak činí ku prospěchu svému i svých klientů. Jinak nechť je postgraduální vzdělávání i nadále postaveno na principech dobrovolnosti. Myslím, že majitelé zvířat jsou již natolik inteligentní a ceny za veterinární ošetření na takové výši, aby byli schopni odhalit profesionalitu a kvalitu jednotlivých praxí. Je to sice zdlouhavější cesta, ale při současném pracovním vytížení si nedovedu představit ještě přípravu na povinné atestace.
Ad4.
Tuto otázku nejsem jako člověk mimo orgány KVL schopen objektivně zhodnotit.
Ad5.
Spolupráce se státními orgány je samozřejmostí, zapojování do politických debat samozřejmě ve chvílích, ve kterých se jedná o tvorbu nových legislativních prvků dotýkajících se naší profese a jejího vykonávání.
Ad6.
Je mi téměr 33let, jsem ženatý, mám 4 děti, s manželkou také veterinářkou provozuji dvě veterinární praxe ve středních Čechách, zaměřujeme se především na medicínu malých zvířat, terarijních zvířat a exotického ptactva. Jelikož kandiduji poprvé, myslím, že v případě úspěchu se budu muset nejprve zorientovat v novém prostředí a poté mou snahou bude osvěžit názorovou základnu čerstvými postřehy z oblasti praxe, kterou vykonávám.

Novozámská Katka, MVDr., CSc.
Ad1.
Takto široce formulovanou otázku si kladli politici již před 15 lety. Závěr zněl – jsou to cechovní centra moci mimo politiku – právo na existenci proto mají pouze Komory advokátní a lékařské. Přes kladivo na Komory v podobě usnesení vlády č.333 veterinární Komora, která byla politiky řazena mezi Komory hospodářské a tedy odsouzena k nepovinnému členství a potažmo k zániku, svoji opodstatněnost prokázala a to nejen vůči své základně, která má možnost svobodné povolání vykonávat skutečně svobodně, což možná mnohdy ani neocení, ale KVL se stala partnerem pro jednání při tvorbě veterinární legislativy.
Ad2.
Hospodárně, a to se v posledních letech děje. Nemá ale smysl šetřit na výdajích na pořádání vzdělávacích akcí, ty nemusejí být nutně ziskové, možnost navštěvovat semináře naopak má být součást servisu pro členy. Určitě se Komoře vyplatí investovat více peněz do “public realations”.
Ad3.
Průběžné vzdělávání má být nepovinné. Komora má v současné době prostředky na pořádání vlastních vzdělávacích akcí. Po období boomu ve vzdělávání před 10 lety , kdy Komora sponzorovala hojně navštěvované akce vzdělávací akce odborných společností , kde se jsme my, co jsme školu absolvovali před rokem 89 dovídali hodně nového, se situace poněkud uklidnila. Ti, kteří mají na svých pracovištích jako praktikanty studenty, mají možnost srovnání, kam se výuka od dob jejich absolutoria posunula. A ti co to netuší by měli mít možnost víceméně nenásilnou formou si znalosti doplnit při návštěvě Komorou pořádaných seminářů. K tomu je ovšem potřeba znát i věkovou skladbu a oblast působení členů Komory.
Ad4.
Proč ? Po letech pokusů a omylů byl nalezen fungující model a já nejsem příznivec permanentní revoluce a změny pro změnu.
Ad5.
Které Komory, s kterými státními orgány a do jakých politických debat ? Věnujme se KVL. Spolupráce se státními orgány jako je ministerstvo, SVS, ÚSKBL probíhala, probíhá a doufám, že bude probíhat i nadále a politické debaty je třeba vrátit na zem, k odborným tématům a ne nereálným vizím. Naše Komora má spolu s Komorou stomatologů a lékárníků tu “výhodu”, že zastupuje osoby soukromě podnikající a nesupluje odbory jako Komora lékařská a proto debaty či spolupráce, které mají sloužit ku prospěchu veterinárních lékařů , se odvíjejí především v rovině odborné argumentace.
Ad6.
Proč kandiduji do představenstva ? Nejen kvůli evergreenu vzdělávání , ale i pro pocit nutnosti hlídat legislativu, která v podobě nově tvořených zákonů může mít negativní dopad na naši činnost.

Rejnek Vladimír, MVDr.
Ad1.
Ano, mají. Sdružují skupiny lidí stejného profesního zaměření, lidí, kteří mají možnost si právě prostřednictvím Komor organizovat svojí činnost,vykonávat si samosprávu a odborný dohled na výkon profese,stavovskou etiku a prosazování svých zájmů při styku se státní správou.
Ad2.
Tak, aby se v maximální míře dostaly zpět ke členům, kteří je tam vložili.
Ad3.
Absolutně liberální, bezkreditní. Je na každém, ať si rozhodne, je-li dostatečně vzdělán, či nikoliv. Rozhoduje klient.
Ad4.
Zachoval bych stávající členění (představenstvo,ČR,RK), je dáno zákonem. Za úvahu stojí přímá volba prezidenta, maximálně na 2 volební (dvouleté) období. Pokud by se jednalo o placenou funkci, snížit počet členů představenstva. Musí být ale striktně vymezeny pravomoci prezidenta.
Ad5.
Spolupracovat určitě, je to možnost, jak alespoň částečně ovlivňovat tvorbu zákonů a vyhlášek, které se nás týkají. Komory by se ale měly chovat apoliticky.
Ad6.
Mám za sebou více jak dvě volební období. Vždy jsem se podílel na tvorbě komorového časopoisu a v této práci bych chtěl pokračovat, zvláště nyní, kdy rozjíždíme nový způsob vydávání Zvěrokruhu.

Skyva Jiří, MVDr.
Ad1.
Komora má význam, pokud vytváří podmínky, které zvyšují úroveň veterinárního stavu a tím i jeho vážnost a prestiž
Ad2.
Finančně zajistit:
– standardní chod komory
– finanční prostředky na profesní vzdělávání
– vytvoření podpůrných fondů pro členy komory
– a na posledním místě položka reprezentace
Ad3.
Vzdělávání formou částečně hrazených seminářů a samostudiem.Na závěr zkoušky, zkušební komise ve složení 60-70% praktiků zbytek škola.
Ad4.
Nejsem v současné době zasvěcen do chodu orgánů komory a proto nemohu navrhovat reorganizaci.
Ad5.
KVL ČR musí spolupracovat se Státní veterinární správou. Oboustranně musí být snaha o jednotné profesní vystupování. Politiku nechat politikům a starat se řádně o profesní záležitosti.
Ad6.
Rád bych si s ostatními kolegy znovu zopakoval, co to je demokracie, že každá hra má svá pravidla, pokud je nebudeme dodržovat, tak si nezahrajeme a že konkurence je dobrá, ale bohužel vše neřeší.

Snášil Milan, MVDr., CSc.

Rok absolvování: 1981
Profesní zaměření:
1981 – 1983 studijní pobyt na chirurgické a ortopedické klinice VŠV v Brně, 1984 – 1989 – klinický pracovník Veterinární nemocnice na chirurgické a ortopedické klinice VŠV v Brně, 1989 – 1992 odborný asistent chirurgické a ortopedické kliniky VŠV v Brně, 1992 – doposud – soukromý veterinární lékař v Brně.

1984 atestace I.stupně, 1986 – atestace II.stupně v oboru veterinární chirurgie, 1989 – obhajoba kandidátské disertační práce v oboru veterinární chirurgie,ortopedie a rentgenologie, – členství v profesních organizacích: člen oborové rady pro veterinární chirurgii a ortopedii, člen odvolací komise pro posuzování dědičných ortopedických vad u psů, člen zkušební komise dědičných ortopedických vad při KVL ČR, člen České asociace veterinárních lékařů malých zvířat.
Současná specializace: odborný veterinární lékař v oboru veterinární chirurgie, specialista v posuzování dědičných ortopedických vad u psů ( DKK, DLK a luxace pately).

Důvody pro kandidaturu:
Jsem dlouholetým funkcionářem OS KVL Brno-město. Jedno funkční období pracuji v Čestné radě KVL.

V představenstvu KVL bych rád zastupoval zájmy profesní skupiny veterinárních lékařů, která se byť jenom okrajově nebo se zcela zaměřuje na problematiku malých zvířat. Myslím si, že veterinární lékaři z “malé praxe” jsou stále nedostatečně zastoupeni ve vedení komory a že ne vždy jsou jejich specifické požadavky a problémy odborně pojmenovány a řešeny. Malou praxí se v poslední době zabývá stále více a více kolegů z velké praxe, kteří se náhle musí orientovat v úplně jiné odborné i legislativní problematice a často jim chybí zkušenosti a odborná pomoc. Proto chci svými životními zkušenostmi a odbornými znalostmi přispět k posílení prestiže a důvěry v práci KVL mezi řadovými veterinárními lékaři, chci dále přispět k posílení důvěry mladších kolegů k práci představenstva a v neposlední řadě se chci pokusit o zkvalitnění komunikace mezi představiteli komory a řadovými členy KVL. Chtěl bych, aby zájem o KVL u většiny veterinárních lékařů nezačínal a zároveň nekončil zaplacením ročního členského příspěvku …..

Ad1.
Zcela určitě mají, nedovedu si dost dobře představit přenesení konečných řešení disciplinárních procesů na civilní nebo správní soudy. Pro veterinární lékaře je nespornou výhodou, že se nad jejich prohřešky nejprve zamýšlejí a posuzují je kolegové
Ad2.
S finančními prostředky bych hospodařil úsporně a poctivě.
Ad3.
Já vidím cestu k vyššímu vzdělání veterinárních lékařů prostřednictvím specializací. Tyto specializace by měla organizovat Komora ve spolupráci s VFU Brno i se zahraničními universitami. Stávající situace, kdy “všichni dělají vše” tj.”všichni jsme odborníci na všechno”, je podle mého názoru neudržitelná. Stále se zvyšující informovanost a vysoké požadavky na odbornost veterinárních lékařů v naší republice kladené samotnými majiteli zvířat jsou toho dostatečným důkazem.
Ad4.
V prvé řadě bych se pokusil o rozšíření pravomocí jednotlivých okresních sdružení.
Ad5.
Samozřejmě že ano, Komory jako takové nejsou vytrženy z kontextu politického ani kulturního dění v naší republice. Myslím si, že právě na tomto poli má naše Komora co dohánět.
Ad6.
Myslím si, že “achillovou patou” vedení komory je ztráta komunikace se svými členy ( zvláště pak s těmi mladšími). Tím se podle mého názoru, Komora stále více “zakonzervovává” a stává se jakousi vzdálenou institucí s převážně restriktivním charakterem, po které většina jejich členů chce ať “otravuje” co nejméně. Změnit tento status quo alespoň o milimetr je pořádný kus práce.

REVIZNÍ KOMISE

Bittner Milan, MVDr.
Ad1.
Ano, mají
Ad2.
Měl bych stále na paměti, že jsou to z větší části peníze, které nám kolegové svěřili ve formě příspěvků
Ad3.
Nemám přesnou představu, snad formou seminářů nebo se inspirovalo v jiných zemích
Ad4.
Dle mého názoru vyhovují
Ad5.
Ano mají, pokud jim to bude umožněno
Ad6.
Jsem v RK skoro 2 roky, vím, co to obnáší a pokud mě kolegové dají znovu důvěru, rád ji příjmu

Grymová Veronika, MVDr.
Ad1.
Profesní komory jsou podle mého názoru nezastupitelné. Nedokážu si představit jinou formu sdružení, která by lépe zastupovala celou profesní skupinu, zejména ve vztahu ke státním orgánům. Je zřejmé, že lze najít spoustu oblastí, kde konkrétně KVL nepracuje zdaleka tak, jak by měla a je terčem mnohdy oprávněné kritiky, nicméně stále je to organizace, která se dokáže svých členů navenek relativně nejúčinněji zastávat.
 
Představa, že KVL k ničemu nepotřebujeme, je značně krátkozraká. Život každého z nás je regulován právním řádem, proto je naivní předpokládat, že po eventuálním zrušení KVL bychom všichni radostně vyběhli na prosluněnou kvetoucí louku volnosti. Velmi rychle by se nás “ujala” jiná organizace, například Státní veterinární správa či nedejbůh živnostenský úřad. Ve srovnání s tím považuji za mnohem příznivější, pokud do profesní regulace významně promlouvá komora jako organizace složená ze členů, kteří jsou profesně ve stejné situaci. Je nutné se snažit o to, aby se práce KVL zlepšila a v maximální možné míře reflektovala potřeby a požadavky svých členů, pak nebude nutné opodstatnění komor zdůvodňovat slohovým cvičením.
Ad2.
V žádném případě bych finanční prostředky KVL nevkládala do jakéhokoli podnikání a jsem zásadně proti myšlence investovat finanční rezervy KVL do nákupu nemovitosti. Naše rodina je po generace “majiteli realit”, takže si velmi dobře uvědomuji hodnotu, jakou nemovitosti mají. Tato hodnota je ale podstatná pro rodinu, kde každá generace tvrdě pracuje a zříká se pomíjivých požitků, aby vytvořený kapitál předala k využití a rozmnožení svým potomkům. KVL je ovšem v opačné situaci. Její členové si ji platí proto, aby jim byla užitečná právě teď, při jejich současné práci, a očekávají od KVL servis, který bude efektivně zajišťovat to, co si vlastními silami zajistit nemohou. KVL by proto měla věnovat maximální úsilí hlavně saturaci potřeb svých členů, a nikoli kumulaci kapitálu.
Typickým úkolem KVL je podle mě účast na tvorbě zákonů, které přímo zasahují do činnosti veterinářů a jejichž znění by mohlo prosazovat zájmy jiných skupin (zemědělci, chovatelé) na úkor veterinárních lékařů. Neváhala bych utratit obscénní sumy za účinný lobbing, který by při tvorbě právních norem podporoval zájmy členů KVL. Myslím si například, že zařazení veterinárních služeb a léčiv do zvýšené sazby DPH je selháním KVL, která tyto snahy nedokázala včas zachytit a eliminovat. Považuji za skandální, že pamlsky pro domácí mazlíčky jsou zdaněny sníženou sazbou DPH, zatímco nasazení veterináře do první linie v boji proti zoonózám je zdaněno stejně jako provoz striptýzového baru. Komora musí být velmi ostražitá, neboť tlak na okleštění pravomocí veterináře (např. přímý nákup léčiv a provádění některých zákroků samotnými chovateli) rozhodně neustává.
Dalším efektivním způsobem vynaložení finančních prostředků je určitě podpora vzdělávání. Existuje argument, že vzdělávací komise má problém utratit finance určené na vzdělání, a že tudíž veterinární lékaři nemají o vzdělávání zájem. Myslím si, že tato interpretace je mylná. Podpora ve formě dotace na registrační poplatek na seminář je dobrá věc, měly by se ale hledat i jiné formy finanční podpory celoživotního vzdělávání (viz níže).
Ad3.
Volně navázáno na předchozí otázku – dermatolog, vracející se ze zahraničí pokryt slávou a titulem diplomanta, má jiné požadavky na svoje další vzdělávání než prvoliniový praktik ve smíšené praxi. Veterinář herriotovského typu neodvratně vymřel a spolu s diferenciací zájmů se diferencují i formy vzdělání. S tím souvisí i má skepse vůči kreditnímu systému hodnocení vzdělání “za docházku”: nikdo by neměl být nucen se účastnit nějaké akce jen proto, aby nasbíral body, a přitom se trýznil vyplýtváním času a penězi na něco, co mu nic nedá. Byla bych pro, aby KVL ustanovila finanční limit, který by mohl každý upotřebit na vzdělání podle svých zájmů. Pokud si nevybere z nabízených seminářů, mohl by jej využít na předplatné odborného časopisu, koupi odborné knihy nebo zahraniční stáž.
Radikálnější zásahy do systému (povinné atestace) apod. nejsou otázkou nejbližší budoucnosti, ale měli bychom seriózně diskutovat o tom, zda budeme chtít pročistit terén nějakými tvrdšími zásahy (např. speciální licence udělované na základě zkoušek, které by opravňovaly k práci s určitým druhem zvířat či pro výkon určité odbornosti, podobně jako dnes u posuzovatelů DKK). Pokud ponecháme vše na neviditelné ruce trhu, bude to zcela legitimní rozhodnutí, ale pak by KVL neměla předstírat, že garantuje odbornost svých členů: poslední garanci nyní dává univerzita udělením diplomu (výjimkou jsou posuzovatelé DKK a frekventanti specializačních zkoušek). Samotná účast na semináři negarantuje vůbec nic, neboť není známo, kdo si z něj co zapamatoval a kdo se tam jen dobře prospal.
Ad4.
Jednoznačně bych posílila “manažerský” způsob řízení KVL. Obnášelo by to redukci počtu členů představenstva, a s tím i redukci počtu členů jednotlivých komisí, spolu se zvýšením pravomocí prezidenta. Nechť je takový prezident – manažer i velmi zajímavě finančně ohodnocen, a vyšší odměny pobírají i členové představenstva, ovšem výměnou za výraznější osobní zodpovědnost za jejich práci. Slibuji si od toho větší pružnost a profesionalitu vedení KVL. Současný systém umožňuje, aby se “závazné” termíny pro splnění určitých úkolů, odhlasované představenstvem a zanesené v usnesení, staly jen dobře míněným doporučením a každý průšvih se pohodlně schoval za kolektivní zodpovědnost, přičemž následně probíhají trapné a bezvýsledné tahanice o to, kdo to navrhl, kdo u toho byl a kdo se při hlasování raději odplížil na WC.
Ad5.
Těžko se státními orgány nespolupracovat, neboť nežijeme ve vzduchoprázdnu a taková spolupráce může být i oboustranně prospěšná, zejména ve vztahu k SVS. Stran zapojení se do politických debat bychom měli mít na paměti, jak úžasně se dokázala politickým exponováním zdiskreditovat Lékařská komora a bylo by chybou, pokud by měla KVL následovat její příklad.
Ad6.
Za dobu působení v Revizní komisi jsem se přesvědčila o tom, že naprostá většina stížností je primárně způsobena problémy v komunikaci mezi veterinářem a klientem, přesněji nepochopením postupu veterináře ze strany klienta, resp. nedostatečnou empatií s klientem ze strany veterináře. Považuji to za velkou výzvu pro Vzdělávací komisi KVL, aby tématu komunikace s klientem byla věnována při organizaci vzdělávacích seminářů mnohem vyšší pozornost.
Přimlouvám se i za tvorbu “standardů péče”, které by jasně definovaly správnost postupu v určitých situacích. Nedávný pokus o návrh standardu anesteziologie sice skončil fiaskem, ale to bylo jednoznačně způsobeno jeho špatnou prezentací ze strany KVL, proto nebyl správně pochopen. Základní standardy, které nebudou nastřeleny od stolu, ale proběhnou důkladnou diskusí a oponováním, budou v konečném důsledku přínosem, protože při jejich dodržení nebude moci veterinárního lékaře nikdo obviňovat ze zanedbání péče. Z tohoto pohledu by mohly být velmi dobrým základem i pro jednání s pojišťovnou při posuzování sporných škodných událostí a uzavírání pojistné smlouvy.
Podle mého názoru by například neměl anesteziologický standard nařizovat přístrojový monitoring kastrovaného kocoura, ovšem měl by nařídit před uvedením do anestézie převážení a klinické vyšetření pacienta a zápis dávky anestetik do chorobopisu. Podobně by standard akutní péče mohl stanovit, že není nutné kocourovi umírajícímu v anafylaktickém šoku po bodnutí včelou nejprve zjišťovat kompletní trias, ale že je možné ihned přikročit k úkonům bezprostředně život zachraňujícím. Toto jsou konkrétní příklady z práce Revizní komise a kupodivu se oba staly předmětem kontroverzí, a to i ze strany soudního znalce. Dobré standardy by podobným kontroverzím mohly předcházet.

Kříž Dalibor, MVDr.
Ad1.
Komory jednak chrání své členy jako jakési odbory, na druhé straně požadují po svých členech plnění dohodnutých pravidel-určitě mají smysl.
Ad2.
Členské poplatky by měly být v takové výši, aby pokryly činnost komory(vyrovnaný rozpočet) + případná rezerva (do 10%).
Ad3.
Myslím si, že určitý systém kreditů by nebyl od věci,
 
dle nasbíraných bodů by členové tvořili řebříček, který by byl přístupný na netu.
Ad4.
Nemám pocit, že by se měly nějak radikálně reorganizovat komorové orgány, snad jen zajistit částečnou kontinuitu představenstva-např. volit vždy jen třetinu členů.
Ad5.
Se státními orgány je spolupráce nezbytná (SVS), politicky debatovat bych doporučoval jen o odborných veterinárních záležitostech.
Ad6.
V revizní komisi jsem pracoval v letech 2003-2005, práce se mi zdála docela smysluplná a bavila mě.

ČESTNÁ RADA

Blízek Augustin, MVDr.
Ad1.
Ano – stavovská, profesní, vzdělávací a společenská funkce
Ad2.
Zohlednění sociálních problémů členů KVR, podpora vzdělávacích akcí
Ad3.
Záleží na odpovědnosti k profesi a rozhodnutí každého jednotlivce. Označení specialista udělit pouze po absolvování příslušného školení a složení odpovídajícího pohovoru
Ad4.
Jednotlivé orgány KVL dle mého názoru odpovídají organizační funkčnosti
Ad5.
Orgány KVL nejen mají ale musí spolupracovat s orgány státní správy, ovšem měly by si zachovávat svoji akademickou apolitičnost
Ad6.
Z pohledu ČR KVR bych chtěl pouze upozornit na problémy ve vztahu mezi kolegy a častý problém komunikace – veterinář – chovatel

Herzig Jiří, MVDr.
Ad1.
Ano, komora má opodstatnění, domnívám se, že je dobré mít stavovský zastřešující orgán
Ad2.
Navrhuji hospodařit tak , aby byl rozpočet vyrovnaný, myslím si že v současné době není zrovna šťastné hromadit finanční prostředky a pak z nich platit daně, proto bych snížil základní poplatky na minimum a zpoplatnil bych poskytované služby KVL
Ad3.
Vzdělávání je nutné, bohužel řada kolegů má
 
rozmanitou klientelu a je velmi těžké udělat stejné vzdělávání pro všechny. Líbilo se mi vzdělávání, které probíhalo v minulém roce v jednotlivých regionech s různorodou problematikou, nebylo to daleko a probíhalo to odpoledne. V letošním roce se mi líbil seminář Přístup k akutním pacientům u koní, v tomto bych doporučoval pokračovat
Ad4.
Doporučoval bych ukončit práci okresních sdružení a ustanovit krajská, myslím si že by byla akceschopnější a mohla by mít např. sekci pro malá zvířata, velká zvířata a organizovat i vzdělávání
Ad5.
Komora by měla spolupracovat hlavně se státní veterinární správou a při schvalování zákonů týkajících se veterinární problematiky i s dalšími státními orgány a poslanci politických stran. Pracuji hlavně v chovech velkých zvířat a někdy se nestačím divit, jak je legislativa odtržená od potřeb praxe. Myslím tím peripetie kolem nového euro osvědčení, podmínek pro pořádání svodů zvířat a pod
Ad6.
Pokud budu zvolen, budu se snažit zodpovědně pracovat

Jirásek Tomáš, MVDr.
Ad1.
Myslím, že určitě ano. Profesní komora by měla být oporou pro komunikaci s veřejností, státními orgány a úřady a také by měla sloužit pro řešení sporných situací, ať už mezi kolegy, či mezi kolegy a jejich klienty ( což doufám funguje ). Nedokážu si představit, že by si veterináři hájili všechny svoje zájmy jako jednotlivci. Zajistit tolik diskutované vzdělávání je také důležitým úkolem komory
Ad2.
Neznám systém hospodaření podrobně, členové ale musí mít pocit, že jejich příspěvky jsou vhodně investovány a mají smysl. O tomto by asi měla komora více diskutovat se svými členy.
Ad3.
Kontinuálnímu vzdělávání říkám rozhodně ano, nicméně vím, že vybrat vhodnou formu není nic jednoduchého. Nelze nikoho k ničemu nutit. Kolega, který se profesně dále vzdělává, by měl pociťovat určitý respekt a výhody oproti ostatním, toto je možná jedna z cest, jak motivovat. Inspiroval bych se také u jiných profesí. Komora by také měla být svým členům nápomocna v organizování odborných zahraničních stáží a pobytů.
Ad4.
Nemyslím si, že by se orgány KVL ČR měli nějak zásadně reorganizovat oproti stávajícímu stavu, zásadní je, jací lidé jsou v nich.
Ad5.
Pokud komora se státními orgány spolupracovat nebude, ztrácí jedno ze svých důležitých poslání. Potřebu účasti v politických debatách vidím jen v těch případech, kdy se to týká komory samotné nebo jejích členů.
Ad6.
Nic, to zásadní již bylo řečeno.

Knotek Zdeněk, Prof. MVDr., CSc.
Ad1.
Domnívám se, že profesní komory jistě mají opodstatnění. Nahlédněme například do země, kde mají takové organizace přirozený respekt a jsou velmi užitečné, tedy do Velké Británie. Ta země však nezažila násilnou přetržku dobrých tradic a náhradu profesních komor povinným paskvilem typu ROH. Pochopení významu profesní komory závisí hlavně na jejím přínosu pro řadového člena.
Ad2.
Účelně. Chcete-li spravedlivě a hospodárně rozdělit finance, je dobré mít stále na vědomí, že nejsou vaše, že jsou vám pouze dočasně svěřeny. To pro mnoho lidí není tak snadné, jak by se mohlo zdát.
Ad3.
Komora jako organizace (přesněji řečeno lidé v ní skutečně aktivní a činní) by měla pomáhat zprostředkovat informace a též organizaci určitých vzdělávacích akcích pomoci organizovat. V tomto směru u nás dosahují asi nejlepších výsledků některé asociace, neboť jejich členové mají o potřebě dalšího zdokonalování jasno. Kontinuální vzdělávání je však osobní věcí každého svobodného člověka. V každém oboru. Důvody k dalšímu vzdělávání i cíle mohou být u každého veterinárního lékaře jiné. Proč ne?
Ad4.
O tom jsem nepřemýšlel. Nemám ambice reorganizovat orgány KVL ČR. Spíše se snažím pomoci a poradit, pokud o to někdo stojí.
Ad5.
Komora by měla pomoci prosadit věci všeobecně užitečné a správné. To může vyžadovat i komunikaci s politiky a určitě i s médii. Ale pozor! V zahraničí absolvují někteří veterináři speciální kurs profesionální komunikace s médii. Pokud jde o jednání s politickými subjekty, byl bych ještě mnohem opatrnější. Politické debaty nikoliv. Optimální pozicí KVL ČR pro spolupráci se státními orgány je solidní role vysoce odborného konzultanta. Určitých pozitivních cílů lze dosáhnout i pravidelnou komunikací s profesionálními nebo poloprofesionálními chovatelskými organizacemi a širokou laickou veřejností, tedy s našimi klienty.
Ad6.
Kandidaturu do Čestné rady jsem přijal na základě zkušeností z práce v uplynulém funkčním období a z důvodu, že tuto strukturu KVL ČR považuji za velmi užitečnou. Vždyť nejde o nic méně, než očistit dobré jméno kolegy od nespravedlivé stížnosti nebo o spravedlivé potrestání nedbalosti a profesního pochybení. Kolegyně a kolegové, se kterými jsem v uplynulém období v radě měl tu čest spolupracovat, jsou zkušení, neobyčejně slušní a spravedliví lidé.

Kutál Karel, MVDr.
Ad1.
Podle mého názoru ano a to zejména v oblasti komunikace se státními orgány, legislativci a v profesním vzdělávání.
Ad2.
To je otázka na širokou diskusi všech členů komory. Setkal jsem se s různými názory. Zaujal mě nápad založit sociální fond pro řešení konkrétních případů kolegů v obtížné životní situaci (dlouhodobá nemoc, úraz apod.).
Ad3.
Jsem pro dobrovolnost ve vzdělávání členů komory podle jejich specializace.Myslím že cesta, kterou se profesní vzdělávání ubírá, není špatná.
Ad4.
Vždy je co zlepšovat, ale v zásadě bych strukturu orgánů KVL neměnil.