Komora veterinárních lékařů České republiky

Rozhovor s Ladislavem Stodolou, presidentem Komory veterinárních lékařů Slovenské republiky

Tiskovou zprávu rozesílá: EURO P.R. s.r.o.
European Marketing & Media House, 533 53 Pardubice – Semtín
Tel./fax: 466 611 139, 777 100 388, e-mail: europr@europr.cz


Rozhovor s Ladislavem Stodolou,
presidentem Komory veterinárních lékařů
Slovenské republiky

Slovenští veterináři mají stejné obavy jako čeští

Jedním z významných zahraničních hostů 3. veterinárního kongresu v Brně byl i prezident slovenské veterinární komory MVDr. Ladislav Stodola. Jelikož hlavním tématem kongresu byla legislativní úprava zacházení s veterinárními léčivy a Slovenská republika podobnou úpravu přijala minulý rok v létě, zeptali jsme se pana Stodoly na zkušenosti slovenských veterinářů s novým zákonem.

Mohl byste čtenářům objasnit vývoj legislativy ohledně veterinárních léčiv na Slovensku?

Původní úprava přijatá 1.1. 2006 stanovovala, že chovatel nemůže získávat veterinární léčiva od velkodistributora, ale pouze od veterinárního lékaře nebo z lékárny na předpis veterináře . Chovatelské obci, nechci to nazývat lobby, se to nelíbilo a vytvořili tlak na to, aby mohli nakupovat léčiva na sebe. Evropská legislativa stanovuje, že každý veterinární lék musí být na recept v množství odpovídajícím ošetření a léčbě. Od 1.7. 2007 pak začala platit změna, kdy může chovatel veterinární léčiva kupovat přímo od distributora na předpis veterináře. S touto změnou nesouhlasila ani univerzita, ani Státní veterinární a potravinová správa.

V čem tedy spočívají důsledky této legislativní změny pro veterinární praxi?

Zákon z počátku roku 2006 nastavil systém tak, že všechny léky byly pod kontrolou veterinárního lékaře, neboť veterinární lék není klasickým zbožím a jeho výroba, distribuce, vývoj a použití podléhá zvláštnímu režimu. Velkodistributoři mohli dodávat veterinární léky pouze osobám odborně způsobilým a to jsou veterinární lékaři. V roce 2007 nastala polemika a následná legislativní změna. Protože existuje komunikace mezi českými a slovenskými farmáři, nastala tato změna o půl roku později i u vás v České republice. Na základě této změny se otevřel prostor pro neodborné nakládání s veterinárními léky ,kdy se prodávají odborně nezpůsobilým osobám neexistuje účinná kontrola jejich použití. Chovatelé nemají povinnost mít na léčiva sklady, nemají povinnost je bezpečně likvidovat a další.

Jaké vidíte rozdíly mezi situací v Česku a na Slovensku?

Hlavní rozdíl je v tom, že v České republice jsou vyhláškou jasně vymezena léčiva, která může chovatel na předpis veterináře u distributora nakupovat. U nás podobná vyhláška zatím nebyla vydána, existuje pouze vyhláška o předepisování veterinárních léčiv. Nyní existují čtyři cesty veterinárních léčiv od distributora: dalšímu distributorovi, do lékárny, k veterináři a k chovateli na předpis veterináře.

Jaká vidíte hlavní rizika této úpravy?

V prvé řadě chci říci, že nejde o rizika pro chovatele, ale konečného spotřebitele živočišných produktů a tedy ochranu veřejného zdraví. Jestliže veterinární lékař nemá použití léků pod dohledem, představuje to rizika vzniku rezistence na neodborně podávaná léčiva a riziko pro bezpečnost potravin vyráběných z masa takto ošetřovaných zvířat.

Děkuji za rozhovor.

Tomáš Fridrich

Komora veterinárních lékařů České republiky