Komora veterinárních lékařů České republiky

Rozhovory nejen k zákonu o léku

Rozhovory nejen k zákonu o léku

Alfred Hera: „Stát si bude muset dát větší pozor na bezpečnost potravin.“

 

Nový zákon o léčivech změnil praxi nakládání s veterinárními léčivy. Jaké to má důsledky pro státní kontrolu nejen léčiv, ale i bezpečnosti potravin, jsme se zeptali prof. Alfreda Hery, ředitele Ústavu pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv.

Pane řediteli, jak vidíte současnou legislativní situaci z vašeho pohledu?

S ohledem na situaci v Evropě jsme oslovili většinu členských států, aby nám sdělili konkrétní podmínky pro distribuci veterinárních léčiv na jejich území. Poté jsme se obrátili na Evropskou komisi, konkrétně Martina Terbergera, šéfa farmaceutické jednotky. Odpověď nás do jisté míry překvapila. Je relativně akceptovatelné určité uvolnění distribučních cest za předpokladu, že stát zajistí vhodnou kontrolu výstupu, což znamená hlavně kontrolu potravin. Potraviny představují největší nebezpečí pro zdraví člověka z pohledu přenosu metabolitů nebo vlastních reziduí. Druhý problém je narůstající rezistence zárodků proti antibiotikům nevhodným použitím léčiv.

Jaká je situace v regulaci distribuce veterinárních léčiv ve vámi dotázaných zemích EU?

Dostali jsme odpověď od dvanácti členských zemí EU. V šesti státech je více uvolněná distribuce, byť je jistými způsoby limitovaná. Například v Rakousku může mít chovatel měsíční zásobu léků předepsanou svým veterinářem, se kterým má uzavřenou smlouvu na ošetřování zvířat. To vylučuje, aby léky předepsala osoba, která zvířata nevyšetřila. Obdobná situace je třeba v Itálii a dalších státech. V současnosti hledáme s Ministerstvem zemědělství ČR vhodnou cestu, která by při určitém uvolnění distribuce zajistila požadovanou úroveň ochrany zdraví veřejnosti a kontroly.

Znamená to větší zátěž pro váš ústav?

Rozhodně to znamená větší zátěž nejen pro náš ústav, ale i pro inspektory státní veterinární služby. Budou kladeny vyšší požadavky na dohled nad správnou diagnostikou léčby, používáním léčiv a především nad stanovením a kontrolou dodržování ochranné lhůty, kde je nebezpečí největší. S tím souvisí záznamy o používání veterinárních léčiv a jejich skladování. Mělo by dojít i k určitému rozšíření kontroly ze strany státních veterinárních lékařů spadajících pod státní veterinární správu. Našich celkem dvanáct inspektorů pro kontrolu výroby, distribuce a používání veterinárních léčiv totiž těžko může při dnešním tlaku na snižování počtu zaměstnanců ve státní správě tuto rozšířenou agendu pokrýt.


„Veterinární léčiva je nutné používat opatrně,“ říká Karel Daniel

 

Na 3. středoevropském veterinárním kongresu v Brně byl přítomen prezident Komory veterinárních lékařů ČR MVDr. Karel Daniel. Využili jsme příležitosti a položili mu několik otázek.

Pane prezidente, můžete čtenářům přiblížit hlavní téma Třetího středoevropského veterinárního kongresu?

Hlavním záměrem bylo umožnit našim i zahraničním účastníkům, aby získali přehled o způsobu regulace pohybu veterinárních léčiv v ČR, v zemích EU nebo i mimo ni, jmenovitě v Srbsku, Chorvatsku a na Ukrajině. Regulací myslím jednak způsob klasifikace a registrace veterinárních léčiv a dále vymezení distribučních cest pro léčiva volně prodejná a léčiva na předpis veterinárního lékaře.

Čili je konference poměrně aktuální.

Ano, je zvlášť aktuální vzhledem ke změnám v legislativě, které proběhly a probíhají. V poslední době jsme zaznamenali úvahy o dalším uvolnění změnou vyhlášek, které se vztahují k zákonu o léčivech. To především co se týká antibiotik. Může jít o nepříznivý vývoj ve vztahu k reziduím a důvěře spotřebitele.

Jak hodnotíte úroveň oproti loňskému ročníku?

Je zde daleko více zahraničních účastníků a troufám si říci, že zde přednesené příspěvky jsou o dvě úrovně výše než u minulého ročníku. Mnohdy až na úkor srozumitelnosti, protože jako praktičtí veterináři uvažujeme nejčastěji v kategoriích použití nebo distribuce veterinárních léčiv. Zde se mluví o celém procesu od výroby přes registraci, kontrolu a vymezení distribučních cest až po použití při určité diagnóze. Kongres má vyloženě široký záběr a zabývá se více společenskými dopady než konkrétními situacemi.

Existuje hlavní poselství kongresu?

Většina příspěvků se shodla na dvou základních tezích. Tou první je, že rozhodnutí o použití veterinárních léčiv musí být založeno na profesionálně stanovené diagnóze. Druhá zmiňuje nutnost podporovat opatrné používání veterinárních léčiv.

Jaká je pozice Komory veterinárních lékařů ČR ve vztahu k výstavě VETfair a jakou formou se zde čeští veterináři prezentují?

Komora veterinárních lékařů ČR momentálně sdružuje na 2700 praktických veterinárních lékařů, kteří působí v oblasti malých domácích zvířat, hospodářských zvířat a ostatních druhů zvířat, a je obdivuhodným faktem, že se této výstavy účastní téměř polovina z tohoto počtu veterinárních lékařů. Komora rozhodně oceňuje úroveň a úsilí organizátorů této výstavy.

Jaká je podle vás úroveň veterinárního lékařství v ČR v posledních letech?

Od doby privatizace, která proběhla v červenci v roce 1991, se úroveň terénní či praktické veterinární služby zlepšila mnohonásobně. Rychlejší rozvoj v současné době probíhá hlavně v oblasti malých domácích zvířat – především psů a koček. Rozvoj můžeme pozorovat i v oblasti faremních zvířat, kde vše směřuje k určité specializaci na určité druhy hospodářských zvířat a spíše na specializovanou činnost než dennodenní ošetření hospodářských zvířat.

Jaký bude podle vás vývoj do budoucna? Co se dá zlepšit, co nabídnout dál a kde je třeba ještě nabrat zkušenosti?

Směřování veterinárního stavu je dáno faktem, že praktická veterinární služba je v této chvíli plně v soukromém sektoru. Její další rozvoj do značné míry ovlivňují různé faktory. Přitom nehrají roli pouze záležitosti odborné, ale i politicko-ekonomické, jako je daňový systém, systém poskytování služeb, léčiv atd. Zde bohužel mnohdy politická rozhodnutí ovlivňují nějakým směrem, ať už dobrým či špatným, výkon veterinární péče především u hospodářských zvířat. U malých zvířat je její výkon daleko blíže čistému tržnímu systému.


Jan Bernardy: „Čeští veterináři pracují i za hranicemi.“

 

Třetí veterinární kongres v Brně letos hostil dosud nejvíce zahraničních hostů. Organizace ležela z velké části na bedrech viceprezidenta české veterinární komory MVDr. Jana Bernardyho. Kromě toho promluvil na kongresu o volném pohybu veterinárních služeb v rámci EU. Zeptali jsme se ho na tato témata a jeho názor na současnou legislativní úpravu nakládání s veterinárními léčivy.

Jak byste hodnotil letošní kongres z pohledu organizace?

Vzhledem k poměrně aktivní účasti české reprezentace v Bruselu se nám podařilo získat dodatečné prostředky na financování tohoto kongresu, který se zabývá problematikou evropské směrnice o léčivech. Kongres byl financován z větší části z prostředků bruselské agentury TAIEX, která se stará o výměnu technických informací v „nových“ členských státech.

Tento kongres se zabývá následnými problémy, očekáváními a vyhlídkami a také tím, jak se Evropa dívá na problém léčiv v neodborných rukou. Letos má kongres 215 registrovaných účastníků ze 17 zemí, z toho třicet řečníků a čestných hostů evropského formátu.

Jaký zaujímáte postoj k zákonu o léčivech?

Pokud jde o veterinární část, nejde o dobrou zákonnou normu. Zákon o léku přišel poměrně se zpožděním a byl řešen narychlo. Umožňuje prodávat léky do rukou, kam podle tradičního pohledu u nás nepatří. Také zavádí některé termíny jako ošetřující veterinární lékař, které nemají žádnou provázanost v rámci toho zákona, takže vnáší do problematiky zmatek. Částečně to upravují vyhlášky, ale vyhláška je věc, kterou je poměrně snadné změnit. Viděl bych raději, kdyby poslanci zákon upravili podle toho, jak jsme u nás zvyklí nahlížet na zacházení s léčivy u hospodářských a potravinových zvířat.

Váš příspěvek se týká volného pohybu veterinárních služeb v EU. Působí čeští veterináři v zahraničí?

Rád bych podpořil pohyb zejména mladých veterinářů, aby získali zkušenosti v zahraničí a přinesli je zpět k nám. V Rakousku nebo Slovinsku není velká výměna s okolními státy, jde spíše o příliv veterinářů například rakouských nebo maďarských do Slovinska nebo německých do Rakouska. Naše situace je vinou jazykové bariéry jiná. Se slovenskými kolegy je dobrá spolupráce, protože část jich studovala v Brně a košická univerzita je z našeho pohledu dost kvalitní.

Podnikáte v oblasti výjezdů veterinářů nějaké kroky?

Snažíme se podpořit studenty a mladé veterináře, aby vycestovali a zároveň je připravujeme na možnost, že nějaký veterinář ze zahraničí začne působit u nás. Poskytujeme především informační servis.

Máte přehled, kolik českých veterinářů působí v zahraničí?

Česká veterinární komora vystavuje zájemci o práci v zahraničí osvědčení o tom, že splňuje požadavky pro členství ve veterinární komoře kteréhokoliv členského státu EU. Veterináři fakticky vyjíždějí od roku 2006. Většinou jedou do Anglie, kde začínají na jatkách. Tam se naučí jazyk a začlení mezi místní a mohou pak nastoupit na praxi u britského veterináře jako zaměstnanci. Několik českých veterinářů pracuje v Rakousku a Německu.


Ladislav Stodola: „Slovenští veterináři mají stejné obavy jako čeští.“

 

Jedním z významných zahraničních hostů 3. veterinárního kongresu v Brně byl i prezident slovenské veterinární komory MVDr. Ladislav Stodola. Jelikož hlavním tématem kongresu byla legislativní úprava zacházení s veterinárními léčivy a Slovenská republika podobnou úpravu přijala minulý rok v létě, zeptali jsme se pana Stodoly na zkušenosti slovenských veterinářů s novým zákonem.

Mohl byste čtenářům objasnit vývoj legislativy ohledně veterinárních léčiv na Slovensku?

Původní úprava přijatá 1. 1. 2006 stanovovala, že chovatel nemůže získávat veterinární léčiva od velkodistributora, ale pouze od veterinárního lékaře nebo z lékárny na předpis veterináře. Chovatelské obci, nechci to nazývat lobby, se to nelíbilo a vytvořili tlak na to, aby mohli nakupovat léčiva na sebe. Evropská legislativa stanovuje,

že každý veterinární lék musí být na recept v množství odpovídajícím ošetření a léčbě. Od 1. 7. 2007 pak začala platit změna, kdy může chovatel veterinární léčiva kupovat přímo od distributora na předpis veterináře. S touto změnou nesouhlasila ani univerzita, ani Státní veterinární a potravinová správa.

V čem tedy spočívají důsledky této legislativní změny pro veterinární praxi?

Zákon z počátku roku 2006 nastavil systém tak, že všechny léky byly pod kontrolou veterinárního lékaře, neboť veterinární lék není klasickým zbožím a jeho výroba, distribuce, vývoj a použití podléhá zvláštnímu režimu. Velkodistributoři mohli dodávat veterinární léky pouze osobám odborně způsobilým, a to jsou veterinární lékaři. V roce 2007 nastala polemika a následná legislativní změna. Protože existuje komunikace mezi českými a slovenskými farmáři, nastala tato změna o půl roku později i u vás v České republice. Na základě této změny se otevřel prostor pro neodborné nakládání s veterinárními léky, kdy se prodávají odborně nezpůsobilým osobám a neexistuje účinná kontrola jejich použití. Chovatelé nemají povinnost mít na léčiva sklady, nemají povinnost je bezpečně likvidovat a další.

Jaké vidíte rozdíly mezi situací v Česku a na Slovensku?

Hlavní rozdíl je v tom, že v České republice jsou vyhláškou jasně vymezena léčiva, která může chovatel na předpis veterináře u distributora nakupovat. U nás podobná vyhláška zatím nebyla vydána, existuje pouze vyhláška o předepisování veterinárních léčiv. Nyní existují čtyři cesty veterinárních léčiv od distributora: dalšímu distributorovi, do lékárny, k veterináři a k chovateli na předpis veterináře.

Jaká vidíte hlavní rizika této úpravy?

V prvé řadě chci říci, že nejde o rizika pro chovatele, ale konečného spotřebitele živočišných produktů, a tedy ochranu veřejného zdraví. Jestliže veterinární lékař nemá použití léků pod dohledem, představuje to riziko vzniku rezistence vůči neodborně podávaným léčivům a riziko pro bezpečnost potravin vyráběných z masa takto ošetřovaných zvířat.


Místopředseda Senátu ČR MVDr. Jiří Liška: „Takové akce jsou potřebné.“

 

Považujete akce typu VETfair za důležité a potřebné? Jak hodnotíte úroveň české veterinární péče z pohledu politika i veterináře?

Snažím se jezdit na VETfair každý rok už kvůli tomu, že zde pokaždé potkám řadu svých starých známých, ale také proto, abych viděl, jak jde veterinární medicína dopředu, hlavně co se týká materiálního zázemí. Musím říci, že jsem překvapen, jak velký pokrok tato oblast učinila. Myslím, že veterinární medicína je dnes u nás minimálně na stejné úrovni jako v kterémkoliv jiném státu Evropské unie a možná i dál.

Byl vstup do EU z hlediska legislativy pro české veterináře přínosem? Přece jen to znamenalo nové předpisy a zpřísnění norem, myslíte si, že je to správná cesta?

Nevím, jestli je to cesta správná nebo ne, nicméně je v podstatě jediná možná. Jsme v Evropské unii a musíme se přizpůsobovat. Nicméně je nutné říci, že někdy máme pocit, že některá nařízení, která přicházejí z Bruselu, jsou mnohdy zbytečně přísná, zbytečně komplikují život a že je v tom cítit příliš byrokracie. Myslím však, že není v českých silách běh těchto událostí nějak změnit.

Nedávno probíhalo schvalování novely zákona o léčivech. Komora veterinárních lékařů ČR se tehdy postavila proti návrhu především kvůli zhoršení kontroly nad léčivy. Jaký je váš názor?

Když jsme tuto novelu projednávali v Senátu, měl jsem k ní řadu připomínek. Pravdou je, že se mi ji nepodařilo nějakým zásadním způsobem změnit. Je v ní řada nedořešených věcí, především co se týká kontroly a zodpovědnosti. Myslím si, že se musí ještě dopracovat.


Zdeněk Hanzálek, organizátor VETfair

 

Prozraďte nám nějaké základní informace k výstavě VETfair, tedy kolikátý je to ročník, kolik je letos vystavovatelů a v jakém rozsahu výstava probíhá?

Mezinárodní výstava VETfair má letos šestý ročník a navazuje na patnáctiletou tradici veterinárních akcí v Hradci Králové. V letošním roce jsme se dostali přes magické číslo jedné stovky expozic a máme tak 102 výstavních expozic, což prezentuje více než 130 vystavovatelských firem. Co se týká návštěvnosti, je tato akce největší nejenom výstavní, ale i odbornou a společenskou záležitostí pro každého veterinárního lékaře. Odhadovaná účast je mezi 1200 až 1500 návštěvníky z řad odborné veřejnosti.

Jak se do výstavy zapojuje akademická sféra?

Akademická sféra je obvykle prezentovaná hlavně naší alma mater Veterinární a farmaceutickou univerzitou v Brně, a to nejen prezentací při slavnostním zahájení, ale i na stáncích v podobě úzké spolupráce mezi pracovníky veterinární univerzity a komerčními firmami, které se tu prezentují jako vystavovatelé. Další důležitou složkou, kde mají akademičtí pracovníci významnou roli, je doprovodný odborný program, který nám zajišťuje pět nejvýznamnějších odborných asociací a společností, kde většinou ve vedení figurují pracovníci naší univerzity a kde se vlastně naplňuje propojení mezi teorií a praxí. Máme tak s nimi dlouholetou oboustranně výhodnou spolupráci. My jim jako organizátoři výstavy dáváme k dispozici sály a techniku a oni si v rámci naší výstavy organizují odborné semináře a přednášky.

Co zde vystavovatelé především prezentují? Jaká je struktura výstavy?

Podstatnou složku výstavy, více než padesát procent, tvoří firmy zaměřené na farmaceutické výrobky, tedy firmy, které distribuují veterinární léčiva. Zhruba třicetiprocentní podíl mají potom firmy, které předvádějí přístrojové vybavení a techniku pro veterinární kliniky, ošetřovny a ambulance pro malou i tzv. velkou praxi – tedy lékaře, kteří vykonávají činnost v terénu u velkých zvířat. Stále rostoucí složkou u vystavovatelů je také chovatelská dietetika, a to jak pro hospodářská zvířata, tak pro tzv. pet animals čili zájmová zvířata.

Za rozhovory děkuje Tomáš Fridrich

Komora veterinárních lékařů České republiky