Komora veterinárních lékařů České republiky

Úvodník – MVDr. K. Daniel

Vážení kolegové,
nejdříve chci opět poděkovat všem, kteří mně dali svůj hlas při volbách do orgánů Komory a stejně tak členům představenstva, kteří mi opakovaně svěřili možnost ujmout se na další dva roky role prezidenta Komory veterinárních lékařů.

Rozhodující důvody pro moji kandidaturu se nezměnily. Opět je to mé přesvědčení, že přeje-li si člověk přiměřeně nezávislé prostředí pro výkon vlastní profese, je nejlépe, když se o to přičiní sám. Neméně vážným důvodem, proč jsem znovu předložil svoji kandidaturu, byla současná situace související s paralelním otevřením tří základních pilířů veterinární legislativy v České republice nejednou, a to zákona o léčivech, veterinárního zákona a zákona na ochranu zvířat proti týrání. Pravděpodobně ne všichni členové veterinární profese si uvědomují, že některé projednávané změny mohou takovým či onakým způsobem – a mnohdy pravděpodobně nevratně – změnit charakter praktického výkonu veterinární profese v Čechách; a to především v chovech hospodářských zvířat. Tento vpravdě hektický stav trvá od počátku října tohoto roku a já musím v těchto řádcích rovněž poděkovat všem členům představenstva Komory, bez jejichž přispění a “večerní práce na mailu” by nebylo možné a v silách jednoho či dvou lidí řadu témat, která byla následně medializována, vůbec otevřít. Už v minulém volebním období mi bylo ctí spolupracovat s takto otevřeným a pracovitým představenstvem Komory.

Žádost předsedy redakční rady s termínem dodání úvodníku pro Zvěrokruh mě zastihla na cestě na podzimní zasedání Evropské veterinární federace v Bruselu. Vím, že redakční rada s žádostí o příspěvek do časopisu zřídkakdy (tedy prakticky nikdy) nezavolá v termínu, kdy by člověk neměl co dělat a chtěl psát úvodník, a neměl naplánováno množství jiných – vesměs neméně naléhavých – činností pro nejbližší hodiny a dny.

Psaní úvodníku při účasti na jednání v zahraničí však má také nezanedbatelnou výhodu. Tou je úhel pohledu na české problémy odjinud. Z takového odstupu je patrné naprosto rozdílné chápání role veterinárního lékaře i samosprávných profesních komor evropskými politiky a českými politiky, rozdílné chápání liberalizace určitého sektoru hospodářství a rozdílné chápání způsobu ochrany veřejného zdraví včetně vážení možných dopadů. Bohužel, jen proklamované tendence – liberalizace a umožnění volného působení ekonomických a tržních sil – se v Čechách používá, jen pokud se to hodí do krámu, a daleko častěji podobné proklamace slouží jako kamufláž příklonu či zájmu vyhovět hlasité, úzké a zřetelně čitelné zájmové lobby.

V této souvislosti nemohu rovněž souhlasit s některými mediálními zkratkami poslední doby. Nevím o žádné válce mezi veterináři a chovateli hospodářských zvířat. Veterinární lékaři, kteří poskytují služby chovatelům, přece nemohou válčit se svými zákazníky. Naopak si dovoluji tvrdit, že většina veterinárních lékařů se svými zákazníky vychází velmi dobře. To, že vedení Komory projevilo veřejně politování a obavy nad možným vývojem souvisejícím s pozměňujícími návrhy, které by měly umožnit nákup veterinárních léčiv chovateli u distributorů, a tyto názory našly sluchu v médiích, na tom nic nemůže změnit. Pevně věřím, že pro valnou většinu chovatelů hospodářských zvířat je daleko důležitější rozumná dostupnost veterinární péče při její přiměřené kvalitě a za přijatelnou cenu. Snahy o zploštění diskuze úzkou skupinou představitelů chovatelů pouze na liberalizaci pohybu léčiv jsou rovněž obrovské zjednodušení. Líbivé zkratky, jako boj o marže mezi veterinárními lékaři a chovateli, nejsou na místě. Z množstevních slev nebo bonusových programů distributorů by mohlo – a to nejspíš po omezené časové úseky – profitovat pouze nemnoho největších zemědělských podniků či integrací. A to za předpokladu nepřijatelného tlaku na veterinární lékaře, aby přestoupili běžné normy a předepisovali daleko více, než povolená množství určená k léčbě jednoho zvířete nebo skupiny zvířat na základě provedeného vyšetření a stanovené diagnózy.

Nákup veterinárních léčiv chovateli od distributorů nemůže znamenat ani lepší dostupnost veterinární péče, ani zlepšení její kvality. Co však u některých méně skrupulózních chovatelů znamenat může, vědí všichni, kteří pro takovéto zákazníky pracují. Chci věřit, že takových zákazníků nemáme příliš mnoho.

MVDr. K. Daniel
Prezident KVL ČR

Komora veterinárních lékařů České republiky