Komora veterinárních lékařů České republiky

Úvodník – MVDr. Pavel Raška

. . . že by opět osudová osmička ?

Ano, tak nějak mne pudí nahlížet na letošní rok, který je prvním rokem v novém miléniu s číslicí osm nakonec. Tyto myšlenky umocňuje fakt, že i v mém střednědobém životě se léta s koncovkou osm profilovala výrazněji. V roce 1968 jsme s rodiči měnili bydliště a babička mne 22. srpna schovala před řítícími se tanky „bratrské pomoci“ v kadeřnictví na brněnské ulici Veveří.

V roce 1978 se mi podařilo protlačit na vyvzdorovanou střední, veterinu, v Kroměříži, navzdory různě pokřiveným kritériím výběru v dané době. Následoval rok 1988 se zdárným absolutoriem VŠV v Brně, protkaným zamáčknutou slzou z konce pohodových studentských let a povinným odchodem k ročnímu pročištění hlavy v zeleném mundúru. Snad jen rok 1998 mi nějak výrazněji neutkvěl, asi výjimka tvrdící toto pravidlo?

Nicméně, pokud se vrátím k aktuálnímu ročníku, je faktem, že to, co se odehrává ve většině praxí zvěrolékařů, kteří mají co dočinění s „velkoagrárním kapitálem“, je zjevně taky přelomové. Spustila se legislativní smršť novelizací zákona o léku na počátku tohoto roku, následovaná novým veterinárním zákonem v jeho polovině a provázená dalšími vyhláškami, jejichž počet zřejmě k dnešnímu datu nekončí. Teď je čerstvě na světě i č. 344 o použití, předepisování, výdeji a záznamových povinnostech spojených s veterinárními léčivy. Přes maximální úsilí, kterým se zejména legislativní komise představenstva Komory snažila vyargumentovat u zákonodárců minimalizaci dramatičtějších změn, výsledky jsou z kategorie skromných. Oponentura je o to obtížnější, čím silnější je množina praktiků, kteří se již před lety stali více prodejci veterinarií, než-li poskytovateli vlastních výkonů za honorář odpovídající vysokoškolské profesní odbornosti. Sílící „mezikolegiální“ cenový boj, který akcentuje stále plouživě pokračující pokles stavů hospodářských zvířat, již začíná být v některých regionech spíše úsměvný. Jen stěží lze pochopit, že jsou veterináři, kteří mohou po 17 letech od privatizace ekonomicky pracovat s hladinou cen z roku 1991. Jaký asi je možný rozvoj těchto praxí, ať už materiálový nebo duševní, je mi záhadou. Často slýchám i postesky z našich řad, že přece není možné chtít adekvátní honorář po klientech, kteří tak špatně zpeněžují své komodity. Obtížně se donutím povznést nad skutečnost, že nevím o tom, že by nějaký jiný dodavatel služeb do zemědělství toto respektoval. Vůbec se nemohu povznést nad to, že by se měl veterinář v daném případě chovat ke klientovi „loajálně“, když tato loajalita je v běžném životě pro mne nepřenosná. Nebo, že by někde fungovalo, že díky vaší práci pro zemědělský sektor vám prodají rohlík za 30 haléřů, posečkají se zaplacením za benzín 2 – 3 měsíce, či vyměří nižší daně ? Také je nutné popřemýšlet, co vše dělá chovatel pro to, aby v rámci daných legislativních mantinelů potřeboval zvěrolékaře co nejméně. Nestává se snad náhodou, že více či méně nejednou dotujeme svou prací něčí „pohodlnost“ nebo neschopnost?

To, že chovatelé hospodářských zvířat se neutuchajícím tlakem zřejmě propracují k dalšímu rozvolnění trhu s veterinárními léčivy a k rozšíření kompetencí v oblasti určitého spektra úkonů, lze oprávněně očekávat. Ti z nás, kteří do dnešního dne nepochopili, že těžiště práce zvěrolékaře v tomto segmentu se bude vyvíjet jinak, možná ještě slyší ujíždějící vláček houkat za tunelem. Očekávaná objednávka může být v pozici diagnostické a poradenské na úrovni skupin zvířat a nějaký čas ještě v omezeném spektru složitějších zákroků u jednotlivých kusů. Pokud si za tuto činnost řada z nás nedokázala říct do dnešních dnů o honorář, případně jej nastavuje na úrovni hodinové sazby „helfra“ na stavbě, je to cesta do pekel. V krátkodobém výhledu se zemětřesení v řadách kolegů v tzv. velké praxi dotkne nepříznivě i zavedených praxí u malých zvířat. Bude ubývat objednávek na jednodušší chirurgické zákroky a zřejmě i přibývat „univerzálních infaustních diagnóz“ se závěrečným řešením aplikací vitamínu T již na tzv. prvosledových pracovištích. V delším časovém horizontu však zřejmě přispěje k docenění pracovišť s kvalitní péčí v očích veřejnosti i narovnání a upevnění cen za tuto odbornou činnost.

Takže jsme v osudovém roce s osmičkou na konci, či jenom tak trošku pofukuje vítr z širých rodných lánů a malinko se nad námi zatáhlo?

Pro ty z vás, kteří nepropadají panice a chtějí se potkávat s vrstevníky profesními nebo věkovými, jsme přichystali i letošní XVII. sněm KVL ČR. Pokud vám tedy nezkolabuje navigační systém ve vozidle (popřípadě se dokážete orientovat podle mravenišť, lišejníků na stromech, umístění oltářů v kostelích, rozmístění hvězd na obloze či tak podobně), určitě si užijete cestu na místo konání: „HOTEL JEZERKA„ u Sečské přehrady, 10. – 12. 10. 2008.

Nepropadejte beznaději a přijeďte si zarozhodovat o sobě, pokecat, odevzdat se gurmánským požitkům dvou rautů, zreparovat zhuntovaná těla před nočním skotačením při živé hudbě atd. Pro vaše doprovody je krom jmenovaného připravena i návštěva a revize stavu plemenných zvířat v Národním hřebčíně v Kladrubech, který, zdá se, zdárně překonal jarní venerickou epizodu. Ti z vás, kteří jsou žádostiví vzdělávání, si určitě rádi zkrátí detox po pivním rautu a navštíví paraklinický seminář Aktivní vztah veterinář – klient, který pro vás připravil Dr. Hošek za účasti renomovaného spíkra v sobotu dopoledne. Další tradiční i nové přístupy a prezentace v rámci akce vám už prozrazovat fakt nebudu – jste zváni!

A žádný strach, tento sněm končí naštěstí sedmičkou…

Za organizační tým a v úvodu taky za sebe
MVDr. Pavel Raška

Komora veterinárních lékařů České republiky