Komora veterinárních lékařů České republiky

Úvodník – Šimon Vaculín

Vážené a milé čtenářky, vážení a milí čtenáři,

když jsem byl redakcí časopisu Zvěrokruh osloven se žádostí o sepsání úvodníku, nejprve jsem si letmo prolistoval dosavadní letošní čísla. Všiml jsem si, že úvodník je místem na postesky a nářky. Tu si jeden stěžuje na dobu založenou na penězích a majitele nutící své feny nadpřirozené a tedy nepřirozené reprodukci, jinde se dočteme o problémech s vydáváním časopisu a nedostatkem mladých funkcionářů, tady zase o nářcích na ekonomiku,

legislativu a požadavky nějaké welfare, a tam pro změnu o bědování nad laickou aplikací léků a platební neschopností klientů.

Naříkání mi není cizí, a proto jsem čile souhlasil. Zbývalo tedy jenom vybrat předmět hoře. Jako člověku operujícímu nikoli v klinické praxi, ale mj. na nejrůznějších úrovních ve vzdělávání byť jen v humánní medicíně, mi nezbývá než zvolit právě vzdělávací systém, přesněji jeho neexistenci. Leckdo namítne, že přece máte vzdělávací akce, semináře, kurzy, přednášky, workshopy apod., ale já mám na mysli něco víc, něco s velkým ň, něco, co chybí. Tím je cíl, smysl a řád těchto činností. A cílem, smyslem či řádem míním nejen proximátní zaměření na náplň jednotlivých akcí, ale též ultimátní chápání jejich absolutoria.

Nevidím důvod vymýšlet vymyšlené a objevovat objevené (byť jsou to činnosti mně velmi příjemné). Proto se stačí ohlédnout do humánní medicíny nebo do veterinární Evropy. V humánní medicíně musí graduovaný lékař absolvovat dvouletý praktický základ a poté tříletý specializační výcvik. Podmínky jsou jasně stanovené jak z pohledu počtu potenciálních či skutečných pacientů, tak z pohledu aktivní účasti na vzdělávacích konferencích, publikování výsledků své práce či složení atestační zkoušky. Podobné podmínky najdeme ve specializacích Evropského výboru veterinárních specializací (EBVS – European Board of Veterinary Specialization). EBVS byl ustanoven v roce 1989 a od té doby se neustále vyvíjí. Zůstávají však podmínky pro uznání diplomovaných specialistů. Jde nejen o morální a etickou vyspělost, ale též o odbornost. Odbornost je posuzována ze tří jednoduchých pohledů: za prvé nutnosti získání dostatečných zkušeností v praxi, za druhé potřeby přispět k rozvoji dané oblasti zvěrolékařství publikační činností a za třetí nezbytnosti složení závěrečné zkoušky. Udělený diplom je platný omezenou dobu a před jejím uplynutím je nutné doložit zejména průběžné naplňování druhého bodu.

Tím chci říct, že pořádání jednotlivých separátních vzdělávacích akcí musí sledovat naplnění nějakého cíle, nějaké koncepce, systému, programu, plánu nebo vize, chcete-li. Součástí tohoto programu může být podpora zvěrolékařů, kteří dobrovolně věnují svůj vzácný čas vzdělávání sebe sama a druhých. Součástí této koncepce může být postupné posuzování odborností podle stanov EBSV. A součástí této vize může být několikaúrovňový referenční systém pacientů.

A protože mi není cizí nejen fňukání, ale ani hledání řešení, jsem rád, že představenstvo Komory souhlasí s prací na přípravě takového systému.

Váš Šimon Vaculín

Komora veterinárních lékařů České republiky