Komora veterinárních lékařů České republiky

Už má nízký tlak

   Soudnička

Už má nízký tlak

Dobrý den, svému psovi bohužel už nepomohu, ale nechci, aby stejně trpěli i jiní, proto se na Vás obracím s žádostí o prošetření následujícího případu.

Měla jsem třináctiletou fenku aljašského malamuta, jejíž zdravotní stav se stále zhoršoval, měla nádory, kyčle ji zřejmě už bolely tak, že ztěžka stávala, potácela se, i chůze jí dělala potíže, močila a kálela pod sebe, poslední dva dny měla ve stolici krev. Rozhodnutí bylo pro mne těžké, asi jako ve většině domácností byla člen rodiny, vyrůstala zároveň s mou čtrnáctiletou dcerou. Poslední dny mne přesvědčily, že bych jí měla pomoci. Nechtěla jsem s ní jít ke zdejšímu veterináři, stejně jako většina psů měla zkušenosti s injekcemi a bála se. Proto jsem na radu sousedů odjela k MVDr. Sousednímu. Nejprve jsem tam zavolala, mluvila jsem s jeho manželkou a ta na můj dotaz, zda je uspání bezbolestné, odpověděla, že je to docela hezký a vůbec to nebolí. Totéž potvrdil i pan doktor. Mělo mne už zpočátku varovat jeho chování – chtěl zavázat Else tlamu kusem špinavého fáče. Ale nechtěla jsem ji už víc stresovat, neodešla jsem a to byla moje největší chyba. Po dlouhém přesvědčování konečně souhlasil, že ji budu držet sama. Položil ji na pravý bok a několik minut stříhal srst na zadní noze. Pak neustále přikládal k žíle jakousi destičku, snad aby žílu zvýraznil. EIsa mi důvěřovala, klidně ležela a nechala si vše líbit. Pak žílu nabodl jehlou, a i když zjevně do stříkačky proudila krev, zase ji vytáhl. Na můj dotaz, co se děje, odpověděl cosi o nízkém tlaku. EIsa už se začala pochopitelně bát. Pan doktor několik minut něco hledal, pak mne vyzval, abych se otočila a vbodl do ní další injekci. EIsa začala strašně řvát, jinak se to popsat nedá, zmítala se, že jsem ji nemohla udržet, pan doktor byl celkem v klidu, na mé zoufalé prosby a pak už i křik, ať proboha ukončí její trápení, vůbec nereagoval a v klidu zase něco hledal ve skříni. To trvalo snad dvě minuty. Pak přišel s třetí injekcí, kterou zabodl zřejmě přímo do srdce, protože mne postříkal proud krve. Když jsem se ho ptala, proč musela tak strašně trpět, sdělil mi, že měla nízký krevní tlak, že musel cosi nabodnout v srdeční (??) stěně… nejsem odborník a navíc jsem po tom zážitku nebyla moc schopná vnímat.

Bohužel až přiliž pozdě jsem se potom zeptala v místní samoobsluze, jestli znají místního pana veterináře. Odpovědí mi bylo nejprve zaražené mlčení asi čtyř nebo pěti přítomných, kteří se pak rozhovořili o tom, že k němu nikdo nechodí, protože každého psa pohřbí…

Původně jsem chtěla, aby EIsa u veterináře zůstala. MVDr. Sousední mi řekl, že kontejner právě odjel a ať si zavolám pohodného. Přivezla jsem ji tedy zpátky domů, že ji pohřbíme přece jen na zahradě. Půda je tam jak beton, a tak jsme ji nechali přes noc na, v rámci možností, co nejchladnějším místě, abychom ji za pomoci sousedů pohřbili ráno. Ráno byla EIsa nafouklá a páchla…, dcera, kterou EIsa pomáhala vychovávat, byla skoro v šoku.

Moc Vás prosím, nedovolte, aby podobnou hrůzu prožili i ostatní.

Bohužel nevím, jak získat další průkazné materiály, ale je-li něco, co bych mohla v této věci udělat, dejte mi prosím vědět. Nepatřím k lidem, kteří si rádi na něco stěžují, ale to, co udělal MVDr. Sousední, skutečně nechci nechat jen tak.

Ing. Eva Nešťastná

Vážení kolegové, reaguji na Váš dopis se zaslanou kopii stížnosti, kterou na mne podala paní Ing. Nešťastná a která obsahuje několik údajů odchylujících se od skutečnosti.

Telefonát od majitelky skutečně přebírala manželka. Sdělila však, že utracení není pro psa nijak zvlášť bolestivé a probíhá bez problémů. Větu uvedenou ve stížnosti by v tom znění, jak jistě uznáte, nikdy nepronesla. Neboť je také veterinární lékařka.

Pro fixaci tlamy jsem chtěl použít obvazový materiál režné barvy, který používám k fixaci končetin. Za nepříznivý vizuální dojem, který u majitelky vyvolal, se tedy omlouvám. Jelikož však použití sterilního materiálu k fixaci tlamy psa při eutanazii není předepsáno, domnívám se, že nešlo o profesionální pochybení.

Z věty o přesvědčování by mohlo vyplývat, že jsem činil na majitelku nátlak, aby opustila ordinaci, což neodpovídá skutečnosti. Jelikož majitelka již při příchodu do ordinace byla rozrušena, nabídl jsem jí možnost, aby nebyla přítomna. Chtěla však fenu držet u hlavy, já jsem zatím na pánevní končetině vystřihával srst před i. v. aplikací. Jistě uznáte, že to nelze provést v sekundových hodnotách.

Zmíněnou umělohmotnou destičku používám řadu let ke zlepšení fixace napichované žíly.

Přestože jsem žílu napíchl a krev se ukázala, posléze přestala téct a žílu již nebylo možné znovu punktovat. Nepravdivá informace je, že jsem vytáhl jehlu, i když krev tekla do stříkačky, neboť stříkačku jsem ani neměl nasazenou, pouze připravenou, nechtěl jsem totiž T61 aplikovat mimo žílu. Majitelka začala vzrušeně požadovat, ať se fena netrápí, načež ta, dosud celkem klidná, začala sebou cukat. Rozhodl jsem se ji zklidnit i. m. aplikací Narkamanu s tím, že majitelce zatím vysvětlím nutnost intracardiální aplikace po předchozím uspání psa. Fena však při i. m. vpichu zakňučela, majitelka silně reagovala křikem, fena o to víc začala kňučet a škubat se. Z lidského hlediska lze emotivní jednáni majitelky sice chápat, z objektivního pohledu však vzbudilo u feny velký neklid a vzrušení. Ve vzniklé velice nepříjemné situaci, v jaké jsem nebyl během 40 let své praxe! jsem již nečekal na podrobné vysvětlováni majitelce a aplikoval jsem feně intracardiáně preparát T 61, načež do několika sekund došlo k exitu.

Vystříklou, krev na srsti hrudníku jsem omyl a informoval majitelku o možnosti utracenou fenu buď na svém pozemku zakopat, nebo si objednat její odvoz do kafilerie asanační službou. Já sám nejsem na skladování kadáverů zařízen, takže kafilerní kontejner k mé ordinaci vůbec nejezdí. Mojí chybou bylo, že jsem s majitelkou likvidaci neprodiskutoval před započetím výkonu.

Na invektivy v předposledním odstavci stížnosti nechci reagovat, neboť mi připadají velmi neseriózní a ovlivněné emočním stavem majitelky. Utracení psa je většinou pro každého majitele bolestnou záležitostí, proto chápu rozpoložení majitelky. Lituji, že celý zákrok neproběhl v klidu, k oboustranné spokojenosti, jak jsem zvyklý.

Za část negativních prožitků, které jsem mohl způsobit nezdařenou venepunkcí, se majitelce omlouvám. Vzhledem k její bouřlivé emoční reakci jsem se však rozhodl pro výše uvedený postup, který ani zpětně nepovažuji za non lege artis.

Věřím, že mé stanovisko napomůže řešení problematiky podané stížnosti.

MVDr. Sousední

Snaha se cení

Vážená paní inženýrko, revizní komise KVL ČR projednala Vaši stížnost i vyjádření MVDr. Sousedního.

MVDr. Sousední se Vám ve svém dopise omlouvá za použití nevhodného obvazu k fixaci a za to, že s Vámi předem nedomluvil likvidaci utracené feny. Z odborného hlediska však prováděl eutanazii Vašeho psa předepsaným preparátemT61, který se snažil aplikovat intravenózně (do žíly).

Dále použitý preparát Narkamon i. m. i následná intrakardiální aplikace T 61 není v rozporu s odbornými zásadami pro provádění eutanazie. Z informací z obou stran je také zřejmé, že jste svým neklidem příliš nepřispěla k bezproblémovému provedení zákroku.

Závěrem revizní komise musí konstatovat, že nelze MVDr. Sousedního v tomto konkrétním případě odsoudit za porušení Zákona o komoře či Zákona o veterinární péči.

Děkuji za dopis, který mne opravdu nepříjemně překvapil.

Samozřejmě nevím, co Vám MVDr. Sousední o celém případu řekl, ale ráda bych zopakovala několik skutečností. Přesvědčila jsem ho ještě před zákrokem, že má fena nepotřebuje žádnou fixaci špinavými obvazy, protože mi věří a protože jsem ji nechtěla předem nijak zbytečně zneklidňovat – tudíž žádný obvaz nepoužil. Nejsem odborník, nevím, proč se MVDr. Sousední snažíl aplikovat preparát T 61 intravenózně a proč neuspěl… Znamená to však, že veterinář může utratit psa tak, že se pes několik minut zoufale zmítá a vyje bolestí?

Proč pak vbodl injekci kamsi do hrudníku a pak další do srdce? To se poprvé nestrefil? Proč nepoužil stejnou metodu, jaká se používá jinde? Proč aspoň neměl injekce připravené, aby je pak nemusel hledat ve skříních, zatímco pes tak trpěl? Bohužel jsem se (i přes velmi nepříznivý dojem z chování pana doktora i z celé ordinace) domnívala, že mou fenu uspí bezbolestně, jak ostatně bylo předem telefonicky na můj dotaz potvrzeno jeho manželkou. Zažila jsem utracení psa sama jednou a mám stejné zkušenosti, jako všichni mí známí – psovi byla nejprve intravenózně aplikována uspávací látka a teprve potom látka, po níž se pes jen dvakrát třikrát jakoby hlouběji nadechl a zemřel v klidu a ne v takových bolestech.

Důrazně nesouhlasím s formulací, že „z informací z obou stran je zřejmé, že jsem svým neklidem příliš nepřispěla k bezproblémovému zákroku“. Naopak jsem fenu uklidňovala během zákroku, i když si pan doktor po druhé injekci dával opravdu načas, než našel třetí injekci, a když sebou fena zoufale zmítala a bolestí vyla, stále jsem se ji snažila uklidňovat a držet. A nedokážu si představit nikoho, kdo má ke zvířatům normální vztah, že by se v klidu díval na tak neprofesionální zákrok a na to, jak se pes trápí. Samozřejmě jsem na pana doktora zvýšila hlas, aby už feně konečně pomohl – je pravda, že on zachovával ledový klid a nijak se nesnažil její utrpení zkrátit.

Ráda bych také věděla, se kterými citacemi a skutečnostmi pan doktor nesouhlasí, protože jsem žádný dopis s omluvou od MVDr. Sousedního neobdržela.

Odborně nepochybil

Věc: posouzení postupu MVDr. Sousedního

Obdržel jsem k posouzení dokumentaci k uvedenému případu.

Po prostudování těchto materiálů se rovněž domnívám, že nedošlo k porušení zákona o Komoře, zákona o veterinární péči ani zákona na ochranu zvířat proti týrání. Problémy, ke kterým došlo, byly s největší pravděpodobností způsobeny nedostatečnou komunikací mezi majitelem zvířete a veterinárním lékařem.

Popisy situace obou stran se částečně liší. Je to jistě dáno různým úhlem pohledu (žalující versus žalovaná strana). Nezpochybnitelně však můžeme vycházet z tohoto průběhu událostí:

1. MVDr. Sousední se pokusil neúspěšně aplikovat intravenózně preparát T 61 a. u. v.

2. Následně aplikoval Narkamon (není uvedena koncentrace) a po několika minutách intrakardiálně T 61 a. u. v. U žádného z léčiv není uvedena dávka.

Protože se MVDr. Sousednímu nepodařilo aplikovat pro eutanazii ideální preparát T61 a. u. v. (ten je určen pouze k intravenózní aplikaci), zvolil náhradní řešení – intramuskulární aplikace preparátu navozujícího disociační anestezii se somatickou i viscerální analgezii (Narkamon) a následnou intrakardiální aplikaci T 61 a. u. v.

Tento postup není v rozporu s odbornými zásadami pro provádění eutanazie (preparáty ve správných dávkách navodí spolehlivě bezbolestnou eutanazii), ale může být v některých případech problematický z pohledu majitele zvířete. Na preparát Narkamon je nutno pohlížet při eutanazii jako na problematický. Zatímco T 61 a. u. v. obsahuje složky tlumící excitaci, Narkamon naproti tomu může vyvolávat svalovou rigiditu, třes, křeče až epileptiformní záchvaty. Během nástupu účinku se nesmí rušit zvířata hlukem ani jinými podněty, jinak může dojít k psychomotorickému neklidu až k excitacím. Anestezie vyvolaná Narkamonem nastupuje po intramuskulámí aplikaci za pět až deset minut. Snaha majitelky zvířete o zrychlení výkonu byla tedy z pohledu „trápení“ zvířete nevhodná – pokud by MVDr. Sousední zákrok urychlil, pak by prováděl intrakardiální aplikaci za vědomí zvířete.

Za chybu považuji to, že kolega neupozornil majitelku na nutnost zdržení se jakýchkoliv projevů, které by mohly vést k excitaci zvířete (viz „mé zoufalé prosby a pak už i křik“ – citace ze stížnosti) a na dobu nástupu anestetického a analgetického účinku použitého preparátu. Chování majitelky nutně vedlo ke zhoršení situace zvířete.

Tuto chybu ale nelze považovat za porušení výše uvedených zákonů.

Vážená paní inženýrko,

sdělujeme Vám, že revizní komise se na svém zasedání opětně zabývala Vaší stížností na veterinárního lékaře MVDr. Sousedního, který v popisovaném případě prováděl eutanazii Vašeho psa. Revizní komise po zvážení všech skutečností a předložených listinných důkazů dospěla k závěru, že MVDr. Sousední neporušil žádné obecně závazné právní předpisy ani vnitřní řády Komory, neboť mu nebylo prokázáno porušení povinností veterinárního lékaře při předmětném veterinárním zákroku.

Z pohledu etického se však podle názoru revizní komise dopustil závažné chyby tím, že Vám dostatečně zřetelně a předem nevysvětlil postup, případně následky při provádění eutanazie Vašeho psa. Tímto se za neetické chování veterinárního lékaře omlouváme.

Litujeme, že Vám nemůžeme podat příznivější zprávu.

Upravil MVDr. Petr Matušina

Komora veterinárních lékařů České republiky