Komora veterinárních lékařů České republiky

Veterinární lékař a automobil

   Daňová poradna

Veterinární lékař a automobil

1. Úvod

Výdaje související s pořízením automobilu a jeho používáním pro účely související s provozem privátní veterinární praxe představují významnou položku v celkových ročních daňových výdajích veterinárního lékaře. Přesto se značná část z nich v otázkách týkajících se motorového vozidla (automobilu) rozhoduje stále spíše intuitivně. Přitom se dopouští řady nepřesností a daňových omylů, které mají mnohdy za následek značné finanční ztráty, a to právě především v daňové oblasti.

Toto pojednání si klade za cíl přehlednou a srozumitelnou formou seznámit případného čtenáře s danou problematikou. Jeho zaměření je ryze praktické a zabývá se pouze takovými daňovými, případně ekonomickými úvahami a na ně navazujícími propočty, které mohou mít pro privátního veterinárního lékaře konkrétní význam. Je zpracováno dle právního stavu platného k 1. 1. 2008.

1.1 Výchozí předpoklady a omezující podmínky

V dalším textu se předpokládá, že provozovatelem privátní veterinární praxe je fyzická osoba podnikající podle zvláštních předpisů, která vede daňovou evidenci a je plátcem daně z přidané hodnoty. Automobilem je míněno silniční motorové vozidlo druhově takto vymezené v zákoně č. 56/2001 Sb. a v technickém průkazu vozidla označené jako M1 nebo N1.

1.2 Rozdíly mezi osobním a nákladním automobilem

Automobily lze rozdělit do dvou základních skupin

1. automobily osobní (kategorie M), jejichž společným rysem je, že přeprava osob a nákladu se děje v jednom neodděleném prostoru. Kategorie M se dále člení na:

  • M1 – vozidla s nejvýše osmi místy k přepravě osob kromě místa řidiče,

  • M2 – vozidla s více než osmi místy k přepravě osob kromě místa řidiče s největší přípustnou hmotností nepřevyšující 5 tun,

  • M3 – vozidla s více než osmi místy k přepravě osob kromě místa řidiče s největší přípustnou hmotností převyšující 5 tun.

2. automobily nákladní (kategorie N), jejichž společným rysem je, že přeprava osob a nákladu se děje v odděleném prostoru. Kategorie N se dále člení na:

  • N1 – vozidla s největší přípustnou hmotností nepřesahující 3,5 tuny,

  • N2 – vozidla s největší přípustnou hmotností přesahující 3,5 tuny, avšak nepřesahující 12 tun,

  • N3 – vozidla s největší přípustnou hmotností přesahující 12 tun.

Kromě těchto technických rozdílů mezi nákladními a osobními automobily existují i rozdílné daňové dopady, kdy osobní automobily jsou především znevýhodněny nemožností odpočtu DPH. Rozhoduje- -li se tedy o koupi automobilu poplatník, plátce DPH, má zpravidla možnost volby mezi kategorií M1 a N1 (přičemž se může jednat o stejný typ vozidla, zpravidla karoserie combi, velkoprostorový automobil nebo terénní automobil, u nichž nákladní prostor od osobního je nebo není oddělen tzv. zázračnou mřížkou).

3. Pořízení automobilu

Ze strany provozovatelů privátních veterinárních praxí dochází k pořízení automobilu zpravidla koupí, a to buď zaplacením celé kupní ceny v okamžiku převzetí vozidla, případně ve splátkách či na úvěr, nebo smlouvou o finančním pronájmu s následnou koupí (leasingovou smlouvou). V případech pořízení automobilu kupní smlouvou vyvstává otázka, zda se bude kupní smlouva uzavírat podle občanského nebo podle obchodního práva. V praxi připadají v úvahu obě možnosti.

Pokud se bude jednat o závazkový vztah mezi podnikateli při jejich podnikání, bude se smlouva řídit obchodním zákoníkem. Pokud si však provozovatel privátní veterinární praxe (podnikatel) bude kupovat automobil pro svoji osobní potřebu, případně pro jinou než podnikatelskou činnost, bude se uzavíraná kupní smlouva řídit pravidly občanského zákoníku. Podle občanského zákoníku bude uzavřena kupní smlouva i v případě, že kupující nedá najevo, že se jedná o nákup pro jeho podnikatelskou činnost.

4. Automobil zařazený do obchodního majetku

Zda zařadit, či nezařadit automobil do obchodního majetku, je otázka, kterou může řešit pouze fyzická osoba. Přitom na možnost provozovatele privátní lékařské praxe zařadit automobil do obchodního majetku nemá sebemenší vliv skutečnost, zda byl zakoupen „na IČO“ nebo „na RČ“ (podle obchodního nebo podle občanského práva). Právnická osoba má automobil zařazený do obchodního majetku vždy, splňuje-li podmínku, že je jeho vlastníkem. Definice obchodního majetku je uvedena v § 4 odst. 4 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP): Obchodním majetkem se pro účely daně z příjmů fyzických osob rozumí souhrn majetkových hodnot (věcí, pohledávek a jiných práv a penězi ocenitelných jiných hodnot), které jsou ve vlastnictví poplatníka a o kterých bylo nebo je účtováno anebo jsou nebo byly uvedeny v evidenci majetku a závazků pro účely stanovení základu daně a daně z příjmů (dále jen „daňová evidence“). Dnem vyřazení majetku z obchodního majetku poplatníka se rozumí den, kdy poplatník o tomto majetku naposledy účtoval nebo jej naposledy uváděl v daňové evidenci.

Předpokládejme, že fyzická osoba, podnikatel, který vede daňovou evidenci, zakoupila automobil. Ten používá výhradně pro účely podnikání, a proto se jej rozhodla zařadit do obchodního majetku. Fakticky to znamená, že uvedla automobil do evidence dlouhodobého hmotného majetku (její forma není závazně předepsána). A od tohoto okamžiku se automobil stal jeho součástí. Z této skutečnosti vyplývají jisté daňové dopady, a to především z pohledu možnosti uplatnění daňově uznatelných výdajů.

5. Automobil používaný výhradně pro účely podnikání

U automobilu zařazeného v obchodním majetku poplatníka a používaného výhradně pro účely podnikání lze uplatnit jako daňově uznatelné především následující výdaje:

  • daňové odpisy automobilu (jsou řešeny samostatně v další části tohoto textu),

  • daňové odpisy případného technického zhodnocení provedeného na automobilu,

  • výdaje související s provozem automobilu, jako jsou např. opravy, údržba, technické prohlídky, měření emisí, zákonné pojištění, havarijní pojištění, nákup dálniční známky, parkovné apod.,

  • zaplacená silniční daň,

  • výdaje na pohonné hmoty v prokázané výši. Provozovatel privátní veterinární praxe dokládá spotřebu i cenu PHM dokladem o jejich nákupu. Neexistuje pro něj žádná jiná varianta (paušál, průměrná cena PHM vyhlašovaná ministerstvem práce a sociálních věcí nebo zveřejňovaná ministerstvem financí).

Obecně je nutno prokázat výdaje na pořízení určitého množství PHM a dále pak, že tyto pořízené pohonné hmoty byly spotřebovány v souvislosti s dosažením, zajištěním a udržením zdanitelných příjmů poplatníka. Prokazování nákupu PHM nečiní zpravidla problém, vychází se především z příjmových dokladů od čerpacích stanic. Prokazování jejich spotřeby v souvislosti s podnikáním v podstatě nelze bez evidence pracovních cest v knize jízd. Musí být vedena tak, aby rozptýlila případné pochybnosti správce daně při daňové kontrole. Ty by se mohly objevit v případě, kdy průměrná spotřeba je vyšší než ta, která je uváděna v technickém průkaze vozidla, ale především v otázce, zda absolvovaná jízda byla, či nebyla pracovní cestou.

6. Automobil používaný zčásti pro osobní potřebu

Je-li automobil zařazen v obchodním majetku poplatníka, ale je používán pro účely podnikání jen z části, protože slouží i k soukromým jízdám, je nutno veškeré související výdaje krátit. Pouze silniční daň je daňově uznatelným výdajem v plné výši. Příklad: Provozovatel veterinární praxe MVDr. A má osobní automobil zahrnutý v obchodním majetku a za rok 2007 s ním najel celkem 30 000 km, z toho 24 000 km (80 %) v souvislosti s podnikáním a 6 000 km (20 %) pro soukromé účely. Vypočtený roční daňový odpis představoval částku 100 000 Kč, ostatní související výdaje 40 000 Kč. Jako daňový odpis lze uplatnit 80 000 Kč a ostatní výdaje 32 000 Kč.

7. Daňové odpisy automobilu

Automobil může daňově odepisovat pouze poplatník, který k němu má vlastnické právo a má jej zahrnutý ve svém obchodním majetku. Pravidla pro stanovení odpisů jsou uvedena v §§ 26 až 33 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů ve znění pozdějších předpisů. Osobní automobily jsou od 1. 1. 2008 (stejně jako automobily nákladní) zařazeny do druhé odpisové skupiny s dobou odepisování pět let. Poplatník se může rozhodnout, zda bude uplatňovat rovnoměrné nebo zrychlené odpisy. Jejich výše se odvíjí od vstupní ceny, kterou je v případě koupě automobilu cena pořizovací (kupní).

Příklad výpočtu rovnoměrných daňových odpisů osobního automobilu pořízeného koupí v roce 2008 se vstupní cenou 500 000 Kč. Při rovnoměrném odepisování hmotného majetku zařazeného do druhé odpisové skupiny se v prvním roce odepisování uplatní 11% roční odpisová sazba, v dalších letech odepisování sazba 22,25 %.

Zdaňovací období
(rok odepisování)
Způsob stanovení odpisů
Odpis (Kč)
Zůstatková
hodnota (Kč)
2008
500 000 x 0,11
55 000
445 000
2009
500 000 x 0,2225
111 250
333 750
2010
500 000 x 0,2225
111 250
222 500
2011
500 000 x 0,2225
111 250
111 250
2012
500 000 x 0,2225
111 250
0
Celkem 5
500 000
5

Příklad výpočtu zrychlených daňových odpisů osobního automobilu pořízeného koupí v roce 2008 se vstupní cenou 500 000 Kč. Při zrychleném odepisování hmotného majetku zařazeného do druhé odpisové skupiny se v prvním roce odepisování přiřadí koeficient 5, v dalších letech koeficient 6. Vlastní odpis se stanoví v prvním roce odepisování jako podíl vstupní ceny a přiřazeného koeficientu (5). V dalších zdaňovacích obdobích jako podíl dvojnásobku zůstatkové ceny a rozdílu mezi přiřazeným koeficientem (6) a počtem let, po které byl již automobil odepisován.

Zdaňovací období
(rok odepisování)
Způsob stanovení odpisů
Odpis (Kč)
Zůstatková
hodnota (Kč)
2008
500 000 : 5
100 000
400 000
2009
(2 x 400 000) : (6 – 1)
160 000
240 000
2010
(2 x 240 000) : (6 – 2)
120 000
120 000
2011
(2 x 120 000) : (6 – 3)
80 000
40 000
2012
(2 x 40 000) : (6 – 4)
40 000
0
Celkem 5
500 000
5

Ing. František Elis
daňový poradce č. 0056
Pokračování v příštím čísle

Komora veterinárních lékařů České republiky