Komora veterinárních lékařů České republiky

Výtvarné umění na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně a ve veterinární praxi

   MIMOVETERINÁRNÍ ČINNOST

Výtvarné umění na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně a ve veterinární praxi

Ohlédneme-li se zpět do minulosti, s jistotou na naše city zapůsobí výtvarné umění našich kolegů, ať již z dob jejich studia nebo i později z doby, kdy byli již ve víru své profesionální aktivity v oblasti veterinární medicíny.

MVDr. Josef Dostál

 

Nemalou měrou nás zaujmou i výtvarné práce řady našich spolupracovníků, profesionálních výtvarníků jako našich zaměstnanců či milovníků našich pacientů, zvířectva všeho druhu. Bývají to často i profesionální umělci. Ať již to bylo při spolupráci na obrazové části či fotodokumentaci celé řady učebních pomůcek a vědeckých publikací nebo při ztvárnění reprezentačních materiálů u příležitosti různých odborných kongresů, výročích či společenských akcích (plesů). Tito výtvarníci se v řadě případů zasloužili o důstojnou reprezentaci a propagaci naší alma mater a celého našeho stavu veterinárních lékařů.

Dovolte mi, abych vám alespoň některé z nich, ty nejznámější osobnosti z obou uvedených skupin, postupně v časopisu

Zvěrokruh představil. V prvé řadě se budeme seznamovat s těmi, kteří jsou nebo byli jako studenti a později jako veterinární lékaři činní v malířství.

Nestorem a velkých nadšencem, možno říci malířem amatérem, ale malířem profesionálních kvalit, byl a je znám mezi svými kolegy a zvláště pak na jižní Moravě, v Podluží MVDr. Josef Dostál. Narodil se 9. 9. 1894 v Podivíně na Břeclavsku v rodině vesnického učitele, který zde poblíž v obci Ladsštorfu působil. Je to v kraji, kde lidé se zaujetím vyznávají své folklórní tradice a zvyky, zpívají nádherné podlužácké písničky a tančí, „cifrují“ při tom, jak se s radostí baví. Je to kraj lidových ornamentů na prostých, ale zdobených staveních s malovanými žudry, kraj vyšívaných fěrtochů a nádherných krojů. Tento region svými kresbami zvěčnili malíři – např. Jožka Úprka a Antonín Frolka. Malíř Úprka byl velkým přítelem otce malého Jožky, pana učitele Dostála.

 

Při návštěvách v Dostálovic rodině si malíř povšimnul nadání chlapce a ten na oplátku byl uměním Úprky inspirován a maloval již v mládí, co mu síly stačily. Když dospěl do jinošského věku, uvažoval o tom, stát se profesionálním malířem a studovat výtvarnou akademii.

 

Jako poslušný syn však dal na radu svého otce, který mu to rozmlouval, neboť nedůvěřoval, že tato profese chlapci zajistí dostatečné živobytí. A tak Joža Dostál odešel na gymnázium do Hodonína a po maturitě se rozhodl studovat zvěrolékařství ve Vídni na Tierarztliche Hochschule. Tam odešel v roce 1911, avšak záhy na to v roce 1914 propukla první světová válka. Byl odvelen „do služby císaři pánu“ a odvelen na „Pferdespital“ a s ním cestoval na fronty od Haliče přes Uhry do Itálie. Svůj skicák měl stále při sobě, kreslil obrázky z cest, ba i karikatury z vojenského života. Po válce v roce 1918 nastoupil na Zvěrolékařskou školu v Brně, kterou absolvoval v roce 1922 a působil dále na této škole jako asistent u prof. Klobouka. Po obhájeni dizertace a získání doktorátu odešel do praxe na brněnské jatky, kde působil jako městský zvěrolékař a započal rozvíjet svoji profesionální činnost v hygieně potravin.

Zde dosáhl značných úspěchů a titulu veterinární rada a působil nakonec jako asistent v Ústavu pro hygienu a technologii potravin.

Prožíval tedy šťastné mládí, později zažil i život vojenský, přišla doba studia na nedávno nově založené Vysoké škole zvěrolékařské v Brně, doba veterinární praxe na jatkách a další aktivity ve veterinární činnosti. To vše byla jeho životní inspirace, a tak nikdy nezapomněl svůj skicák naplňovat nádhernými kresbami, kde se uplatňoval jeho nevšední pozorovací smysl a výtvarný talent. Maloval často v reálném pojetí krajinky z rodného Slovácka, ale i z cest, z vojny. Měl však i vytříbený smysl pro humor, rád se uplatnil i v roli originálního karikaturisty při zobrazování životních prožitků a často i vtipných momentů všedního života. Ve vzpomínkách na léta prožitá doma si oživuje svůj první kroj. Je inspirován krajem nabytým folklorními zvyky, které zde nezanikly. I ty zachycuje svými kresbami z rodného Slovácka.

 

 

Ztvárnil i barevně zachytil celou řadu nádherných krojů s precizní přesností a odborností. Z vojenského života maluje obrázky, v nichž se zaměřuje především na veselé příhody z této, i když nebezpečné, etapy svého života. Jakmile nastoupil do pracovního procesu ve veterinární profesi, rád maluje zvířata a zachycuje je jako malíř-realista. Především zvířata, s kterými přichází denně do styku na jatkách. Samozřejmě kreslí i pracovní osazenstvo brněnských jatek, a to především formou nádherných vtipných karikatur. Některé jeho obrázky byly zásluhou prof. MVDr. Václava Dyka a syna Jožky Dostála, MVDr. Vladimíra Dostála, vydány Společností veterinárních lékařů v publikacích Medicina veterinaria Picta v roce 1971 a v roce 1974. Jen skromný výběr z jeho tvorby vám, vážení čtenáři, předkládáme v tomto článku k nahlédnutí.

V letech 1963 – 1965 jsem měl příležitost se s Jožkou Dostálem často stýkat osobně. Byli jsme vlastně kolegové a sídlili v jedné budově. On zkušený praktik s hlubokými znalostmi oboru Hygiena potravin v tu dobu krátce působil jako asistent v Ústavu pro hygienu a technologii potravin a já jako mladý asistent profesora Koldy jsem vyučoval anatomii, v tu dobu po reformě především anatomii skotu. Navštěvovali jsme se a jednoho dne mi Jožka přinesl ukázat své obrázky. Načež, když odcházel, mi nabídl, ať si jeden vyberu.

 

 

Nejvíce mě zaujal velmi vtipný obrázek pěkného vypaseno a spokojeného čuníka na voze, jak ho vlečnou pravděpodobně na Brněnské jatky dva hubení vysloužilí koníci. Ukázal jsem na něj prstem a už mi byl věnován. V tu dobu jsme s paní Ing. arch. Sylvou Dykovou uspořádali na půdě Zvěrolékařské školy v Brně pěknou výstavu jeho kreseb. Ještě jednou jsme se pochlubili jeho dílem.

Bylo to na Světovém kongresu historie medicíny, farmacie a veterinární medicíny v Plzni v roce 1990. Zde jsme vystavovali výběr jeho kreseb.

Za svoji vynikající činnost v oboru Hygiena a technologie potravin mu Vysoká škola zvěrolékařská v Brně v roce 1967 udělila Höklovu medaili. Jožka Dostál zemřel 25. 3. 1970 v Brně. Rádi na něho vzpomínáme.

Jeho zásluhy odborné i jeho zájmové činnosti připomíná u příležitosti 90. výročí založení Vysoké školy zvěrolékařské v Brně

prof. MVDr. Čeněk Červený, CSc.,
a Klub historiků VFU v Brně

 

Komora veterinárních lékařů České republiky