Komora veterinárních lékařů České republiky

Zpráva Revizní komise KVL ČR

Zpráva Revizní komise KVL ČR

Revizní komise se zabývala od posledního sjezdu v roce 2007 svého volebního období řešením stížností na členy komory, kontrolou plnění usnesení sněmu a kontrolou činnosti představenstva, sekretariátu včetně hospodaření.

Frekvence stížností na neodborné a neetické jednaní veterinárních lékařů vůči svým klientům a svým kolegům měla a bohužel stále má vzestupnou tendenci oproti minulým rokům. Neklesaly ani nestoupaly počty stížností na odborné pochybení všech veterinárních lékařů, ale bohužel se prohloubila jejich závažnost v odborném pochybení. Počet stížností tohoto typu se držel na předcházející úrovni, ale měnily se jejich počty v jednotlivých věkových kategoriích v neprospěch začínajících a krátce pracujících veterinářů, kteří většinou postrádali odbornou podporu u starších kolegů (zaměstnání typu „švarc systém“ nebo tzv. pronájem ordinací), u nichž se „zaměstnavatel“ zbavuje vůči takto pracujícímu veterináři jakékoliv právní i odborné ochrany.

Doba mezi vlastním případem a podáním stížnosti byla různá. Postižený klient se obracel na RK většinou až po delší době od doby vzniku vlastního případu. Tuto mezidobu (přípravu na podání stížnosti) z pochopitelných důvodů využil na konzultaci s dalšími veterinárními kolegy či jinými odborníky, kteří vůči postiženému veterináři bez objektivních znalostí případu (znají jen pohled stěžovatele) zaujali negativní stanovisko, které pak stěžovatel prezentoval ve své stížnosti, včetně svého pocitu z výsledného postupu léčby a jednání postiženého veterináře. Podklady, které si RK vyžádala od obou stran, byly téměř ve všech případech od veterinárního lékaře nedostatečné (nic neříkající nebo žádná lékařská zpráva, a to i ve smyslu vlastní podpory) a od stěžovatele chyběly výsledky pitvy, které by potvrdily oprávněnost jeho stížnosti, dále slovo proti slovu atd. Na základě těchto tzv. neprůkazných podkladů pak RK musela rozhodnout ve prospěch veterináře (presumpce nedostatku důkazů, a tím jeho neviny) a stěžovatel s výsledkem RK nebyl spokojen a revokoval opakovaně znovu případ.

Novým prvkem v podávání stížnosti oproti minulosti bylo, že stěžovatel k řešení svého problému využíval advokátní kancelář, která svým prostřednictvím podávala stížnost na veterináře s požadavkem na finanční odškodnění, které se pohybovalo v řádech statisíců.

Vzestupnou tendenci měly i stížnosti s aspektem neetického chování veterinářů vůči svým klientům z pohledu stěžovatelů, a to svojí arogancí a neochotou vysvětlit postup prováděné léčby, stanovit její další prognózu a cenu, což opět při neúspěšném výsledku vedlo k podání stížností. A jak již bylo zmíněno výše – nekorektní vztahy odporující profesnímu řádu veterinářů mezi sebou.

Hledání pravdy pro všechny členy RK bylo i v tomto roce z výše uvedených důvodů velice obtížné a vyžadovalo aktivní přístup všech členů komise při jejich řešení i v době svého volna. Za to bych jim rád poděkoval. Chtěl bych i rovněž poděkovat zástupci ČR Vojtěchu Frkalovi za jeho neocenitelnou aktivní pomoc a zkušenost při řešení stížností a sekretářce Janě Horákové za operativní a perfektní přípravu všech materiálů potřebných k rozhodnutí RK. Revizní komise se scházela jedenkrát za měsíc.

Při rozboru příčin stížností se stejně jako v minulých letech projevuje u nespokojených klientů v prvé řadě přetrvávající stížnosti na necitlivé a neetické jednání veterinárního lékaře vůči klientovi, případně veterinářů mezi sebou. Přesto, že v profesním řádu jsou v paragrafu 3 – „Směrnice pro profesní a etické chování“, uvedeny obecné zásady, které však neumožňují plně ve svém důsledku postihnout stupeň závažnosti neetického a neprofesionálního jednání.

Totéž platí i o druhé kategorii stížností, a to z nespokojenosti z ošetření a léčbou nemocného zvířete, případě nepřiměřené ceny za provedené zákroky. Rovněž tak jako v předcházejících letech, i u této kategorie postrádáme zavedení „Kodexu správné veterinární praxe“, který by měl být standardem, specifikujícím veterinární profesní chování, stejně jako požadavky týkající se kvality systému řízení veterinární praxe, včetně standardních postupů léčby. O tomto problému bylo již zmíněno opakovaně v revizních zprávách z roku 2003, 2005 a 2006 s minimální následnou odezvou, jak členů představenstva, tak i celé členské základny.

Při dílčích kontrolách plnění usnesení sněmu a kontrolách činnosti představenstva, sekretariátu a hospodaření Komory nebyly zjištěny žádné závažné nedostatky, což potvrdil i poslední audit provedený nezávislou agenturou.

Závažným problémem podle RK je stále přetrvávající zjištění, že někteří kolegové opakovaně neplatí členský příspěvek a povinné pojištění, nebo nejsou členy komory a přesto vykonávají veterinární činnost pod hlavičkou některých veterinárních zařízení. Tato závažná porušení profesního řádu byla řešena přes právní kancelář.

Doporučujeme dopracovat:

1. „Etický kodex nebo závazek chování veterinárního lékaře“, jenž by zahrnoval normy správného chování, který by každý člen komory potvrdil ověřeným podpisem.

2. Doplnit systém dalšího vzdělávání ve smyslu – zlepšení komunikace mezi veterinářem a klientem a veterináři mezi sebou, – zásady správného vedení zdravotní dokumentace pacienta.

3. „Kodex správné veterinární praxe“, který by každý člen komory potvrdil ověřeným podpisem.

Za revizní komisi
MVDr. Vladimír Tlučhoř, CSc.

Komora veterinárních lékařů České republiky