Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

se zvyšujícími se teplotami roste i výkon klimatizací v ordinacích, spotřeba vody (v nejrůznějších podobách) a nikdy nekončící zástup pacientů rozšířený o pacienty jiných kolegů, kteří si užívají dovolené.

Vážení kolegové,

pohlížím z okna, v temnotě vidím ještě temnější obrysy meruňkového listí a už slyším zpěv ptáků. To mi jasně dává vědět, že začíná ráno a já slíbil mediální komisi, že tenhle úvodník napíšu.

Vážené kolegyně a kolegové,

když píšu tyto řádky, sluníčko bojuje ze všech sil, aby rozpustilo poslední hroudy sněhu v parcích a zahradách, venku už se ozývají první nesmělé melodie ptáků a někde už se dokonce objevují první sněženky, bledule či petrklíče a zima pomalu ustupuje do svých horských pevností.

Vážené kolegyně a kolegové

Tak, a podzim je tu zase! V loňském roce jsem touto dobou psal úvodník předvolební a letos bych mohl napsat třeba povolební. Téma to je dosti výživné.

Milé kolegyně, milí kolegové,

určitě jste si toho všimli a možná to řešíte každý den. Naštěstí pamatujeme, že to bylo jinak.

Milé kolegyně, milí kolegové,

držíte v ruce další číslo našeho stavovského časopisu. Jsou za námi první letošní vedra, suché počasí, a zpráva, že se na jižní Moravu zatoulal druh komára přenášející virus západonilské horečky.

Vážené kolegyně vážení kolegové,

čas malin nezralých nastává, léto téměř nahradilo jaro. Někomu ovšem maliny poněkud přezrály v běhu času překotném.

Vážené kolegyně, vážení kolegové!

Když mě kolega Rejnek vyzval, abych napsal úvodník do Zvěrokruhu, nedá se říci, že bych se zrovna tetelil radostí.