Milé kolegyně, milí kolegové.

O tom, co jsme prožili v posledních měsících a že to nejspíše ovlivní náš život tak, že už se nikdy nevrátí do starých kolejí, snad nemá ani smysl mluvit.

Vážené kolegyně a vážení kolegové,

máme za sebou první jarní den a v době psaní těchto řádků i prvního mrtvého koronapozitivního seniora. V republice je k 22. březnu více než 1100 nakažených, nouzový stav a respirátory FFP 3 v nedohlednu.

Vážené kolegyně a vážení kolegové,

rok se s rokem sešel a opět na mne došlo. Zatímco loni jsem psala úvodník v době relativního poklidu, současná doba je událostmi přímo nabitá.

Vážené kolegyně a vážení kolegové,

měl jsem záměr vám s lehkostí sobě nevlastní popsat „o čem sním, když bdím“, ale nechci v době po mikulovském sněmu, který s sebou přinesl spor o politikou infikovaného moderátora, zbytečně vířit prach a připomínat čerstvé sváry.

Vážené kolegyně a kolegové,

přípravy na sněm, který bude 16. 11. 2019 v Mikulově, vrcholí. V tomto čísle najdete přihlášku. Je i na webu, nebo jednoduše napište na vetkom@vetkom.cz, že dojedete, s kým, a náš skvělý sekretariát si i s tím nějak poradí.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

se zvyšujícími se teplotami roste i výkon klimatizací v ordinacích, spotřeba vody (v nejrůznějších podobách) a nikdy nekončící zástup pacientů rozšířený o pacienty jiných kolegů, kteří si užívají dovolené.

Vážení kolegové,

pohlížím z okna, v temnotě vidím ještě temnější obrysy meruňkového listí a už slyším zpěv ptáků. To mi jasně dává vědět, že začíná ráno a já slíbil mediální komisi, že tenhle úvodník napíšu.