Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Darovanské postřehy 2018

  Časopis Zvěrokruh 12/2018
     Z činnosti komory


Miloš Urban

Úvahy darovanské aneb co jsem vnímal na XXVII. sněmu KVL


 

Letošní sněm se nesl v podstatě v poklidném duchu a většina jednání probíhala nezvykle rychle. Vládla při něm i atmosféra státního svátku, letos jitřená politickou situací kolem AB. Veterinární refl exí byl kolega, který tiše protestoval před jednacím sálem s cedulí na hrudi a na zádech, na kterých stálo, že nebude sdílet jednu místnost s politikem za hnutí ANO.

Vrátil bych se ale do pátečního setkání prezidia KVL s představiteli OS KVL, kdy vznesl kolega Počta dotaz, co hodlá KVL dělat s kolegy „garážníky“, kteří provozují praxi v nevyhovujích podmínkách, nerespektují řády KVL a poškozují jak dobré jméno stavu, tak někdy i zdraví pacientů.


Načež mu kolegyně Vranková, předsedkyně revizní komise, která by měla podobné nešvary v rámci KVL potírat, odvětila, že mohou tyto přečiny postihovat jedině na základě udání. Sami aktivně nemohou konat, neboť nelze bez pozvání vkročit do soukromých prostor a někoho kontrolovat.


Zde mne napadá, že KVL vlastně rezignuje na jedno ze svých poslání – to je samoregulace a péče o kvalitu služeb poskytovaných členy KVL chovatelské veřejnosti. V podstatě si říkáme o to, aby nás opět začali kontrolovat nepraktikující kolegové ze Státní veterinární správy coby prodloužená ruka všeobjímajícího státu. Neumíme-li si vládnout sami, koledujeme si o to, aby nás po pár průšvizích začali kontrolovat jiní.

 


Možná by stačilo, aby součástí řádů, které se zavazujeme při vstupu do KVL dodržovat, byla klauzule, že umožníme členům RK nebo jí zřízeného kontrolního tělesa vstup na své pracoviště. Kontrolorem by samozřejmě nemohl být kolega odnaproti, ale někdo alespoň přes dva okresy. Za svoji práci se přece nemůžeme stydět. Na dobře odvedenou jsme pyšní, tak v čem je problém? Když se mohou samoregulovat ostatní komory, proč to neumíme my?


V úvodu sněmu kromě zdravic vystoupil i slovenský kolega Pavol Valášek se zajímavým příspěvkem k pregraduálnímu vzdělávání. Prezentoval několik velmi zajímavých údajů.

Přesto, že školy produkují víc absolventů, než odchází kolegů do penze, nelze sehnat kolegu/kolegyni jako zaměstnance.

Proč?

a) Mnozí po absolutoriu vůbec nenastoupí do praxe

b) Část odejde pracovat do zahraničí a již se nevrátí

c) Otevírají si prvoliniové praxe a drží se v praxi nízkými cenami, a tedy posléze na úkor kvality poskytovaných služeb

d) Do pěti let opouštějí profesi, protože nezvládají tlak požadavků klientů, nenaučili se ve škole jednat s lidmi, nemají praktické dovednosti

e) Kolegyně přirozeně za čas přeruší praxi mateřskou dovolenou a část se do praxe nevrátí nebo pouze na zkrácený úvazek

 


Co s tím?

Řešením je lepší komunikace mezi školou – dodavatelem a profesí/KVL – odběratelem. Škola se musí zajímat, co je v praxi potřeba a podle toho upravit curriculum, a praktičtí lékaři by měli přijímat studenty na praxe, aby si uvědomili, že teoretické odborné znalosti jsou dnes málo. K úspěšnému zvládnutí profese patří i znalost ekonomiky a managementu praxe i zvládnutá komunikace s klientem, kolegy i pacientem.

Dokážeme to?

Samozřejmě, lidé, obzvlášť v našem věku, se nemění, a tak jsme v průběhu jednání sněmu zaznamenali několik rozsáhlých detailních diskusních příspěvků k předkládaným bodům změn řádů – letos v případě vzdělávacího řádu nebo předpisu o posuzování zdravotního stavu koně při koupi a prodeji. Tyto návrhy byly vyvěšeny na webu KVL dva měsíce k připomínkám bez jakékoli odezvy. Někde je zde tedy chyba, buď čteme materiály těsně před sněmem, a pak reagujeme vlastně s křížkem po funuse, nebo nás mají předkladatelé více „masírovat“, že jsou na webu vyvěšeny materiály k připomínkám. Jedno upozornění členstvu, jak jest v dnešní době zahlcení zprávami známo, nestačí.

Novela vzdělávacího řádu byla nakonec po diskusi přijata s tím, že se bude průběžně vylepšovat, a pokus o standardizaci postupů při vyšetření koní při prodeji, který vyšel z České hipiatrické společnosti, neprošel. Nemáme rádi, když nás někdo poučuje, jak máme pracovat. Tak snad příští rok znovu po konzultaci s dotčenými tělesy KVL, tedy čestnou radou a RK.

Zvolili jsme si mírně pozměněné náčelnictvo, čestnou radu a revizní komisi a jednání sněmu jsme skončili dost brzo na to, abychom se stačili před večerní veselicí i pokochat údolím podzimem zahalené Berounky.

Tak za rok na shledanou a třeba i něco z nastíněných problémů vyřešíme ku prospěchu nás všech.

Miloš Urban

Komora veterinárních lékařů České republiky