Komora veterinárních lékařů České republiky

Dvojité štěstí v krátké době

  Časopis Zvěrokruh 5/2018
     Společenská rubrika


Hofin 0693

Studoval jsem první ročník veterinární fakulty a připravoval jsem se na zkoušku letního semestru z biologie. A to většinou v Univerzitní knihovně v Brně. Psal se rok 1962. Kolej jsem nedostal, na privátě na Bratislavské byla „pohoda“, ale studovat se tam nedalo. Profesor Churý v tu dobu asi značně zklamaný z některých poznatků Lepešínské a Lysenka (nebuněčná živá hmota, drcení nezmaři atd.) prý bude u zkoušky jako břitva.

Tento poznatek mě přinutil k větší intenzitě studia biologie. V univerzitce se mnou v tu dobu studoval i spolužák Jiří T. z Ostravy. Oznámil mi, že studenti ČVUT zorganizovali po dlouhé době majáles – průvod půjde po Lenince až na náměstí Svobody. Jiří T. odešel sledovat majálesový průvod a postával na prvním schůdku Univerzitní knihovny. Já jsem chtěl dostudovat ještě pár stran, a tak jsem se značně zdržel. Průvod jsem nezastihl, a když jsem vycházel ze studovny, můj spolužák se vracel a jen mi řekl, že jsem o moc přišel. Ale já měl vlastně štěstí. Průvod byl rozehnán policií u menzy pod Univerzitkou. I když pendreky fungovaly, nikdo nebyl ofi ciálně zraněn, nikde žádné zprávy. Ale nechat se ošetřit v nemocnici znamenalo žádanku o vyhazov ze školy.

Okna okolních domů byla totiž obsazena fotografy, kteří snímali účastníky průvodu a přihlížející studenty na chodnících. Výsledky jejich práce – fotografie studentů – kolovaly po školách. Našlo se hodně ochotných informátorů, kteří identifikovali účastníky majálesu. Na naší fakultě to byli většinou starší spolužáci, ostřílení praxí veterinárního technika a členové jedné velké strany té doby. Z vysokých škol bylo vyloučeno hodně rozpoznaných studentů – nejvíce z ČVUT. Oficiálně pro neprospěch. Z veterinární fakulty asi tři moji spolužáci. Můj přítel Jiří T. z Ostravy byl rozpoznán na fotografii stojící na prvním schůdku Univerzitní knihovny a vyloučen ze studia. Šeptanda na fakultě fungovala a brzy jsme věděli, kdo byl jedničkou v rozpoznávání studentů na fotografiích. Můj spolužák Jiří T. měl dlouho černou tečku v kádrových materiálech. Později se na dlouhou dobu stal uznávaným pracovníkem na bourárně někde v Martinově. Veterinární fakultu pak dokončil v časovém odstupu po zavedení dálkového studia. A získal i titul CSc.

Po druhé jsem měl zase štěstí, ale to bylo o šest let později. V tu dobu jsem již pracoval jako obvodní veterinární lékař na severní Moravě. Spolužák ze střední všeobecně vzdělávací školy, který si značně prodloužil mládí opakováním několika ročníků na LF, mě pozval na majáles do Olomouce. Byl květen 68. „Kvetla“ nejenom Praha, ale i Olomouc. Tři dni se slavilo, obrovská pohoda, hudba a tanec, studenti se bavili, májové lásky fungovaly, nechybělo ani nadšení pro příští časy. Ubytování na nové koleji LF bylo vynikající. S Bratislavskou nelze srovnat. Majálesový průvod jedna báseň. V čele majálesového průvodu v kočáře jel king majálesu pan Škvorecký s paní Salivanovou a já měl dokonce možnost se s ním setkat a pohovořit. Rozhovor s ním pro nás, kteří jsme nezažili „nic jiného“, byl výjimečný, povzbuzující, zanechal dojem a ovlivnil nás na dlouho. Co následovalo potom? Štěstí není na věky. Netrvalo to ani tři měsíce, a přišlo období, které by Jirásek, kdyby ještě žil, a psal určitě nazval Dobou temna 2.

Po návratu z majálesu na pracoviště, mě okamžitě kontaktoval soudruh ředitel, kde jsem rajzoval tři dny se služebním Moskvičem? Nepřiznal jsem se samozřejmě. Proběhla okamžitá kontrola tachometru, knihy jízd a další evidence, a to komisionálně. Nebyla však shledána žádná závada. Uvěřili, že jsem parkoval před domem. Vyřadit tachometr u služebního Moskviče a ještě neporušit plombu jsem se naučil brzy po jeho přidělení.

Přeji všem
kolegům hezké
jarní dny,
Hofin 0693

Komora veterinárních lékařů České republiky