Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Jednání světové veterinární asociace

  Časopis Zvěrokruh 6/2019
     Z činnosti komory


Radka Vaňousová

Zástupci české KVL na kongresu WVA v San José

Na konci dubna proběhl kongres světové veterinární asociace (WVA) v San José. Účastnilo se jej celkém 80 delegátů z celého světa. WVA měla na programu diskusi k několika tématům, z nichž zdůrazním pro nás to nejzajímavější.

Aktuální je pro nás vzhledem k novému vzdělávacímu řádu problematika kontinuálního vzdělávání. Světová veterinární asociace podporuje systémy kontinuálního vzdělávání, které jsou založené na day one skills (dovednosti prvního dne vstupu do profese), které veterináři a veterinární lékaři mohou rozvíjet a doplňovat tak, aby mohli zvýšit svoji kvalifi kaci a poskytovat vysoce kvalitní služby zvířatům a jejich majitelům. CPD by mělo zahrnovat nejenom odborné ať už praktické nebo teroretické znalosti, ale i „soft skills“ – např. kritické myšlení, veterinární etika, právní otázky týkající se veterinární praxe, komunikace, obchodní management atd.

Poměrně zásadní informací je, že některé země začleňují požadavek absolvování systému kontinuálního vzdělávání do svých stanov a nařízení a jsou tak podmínkou prodloužení licencí nebo registrace.

V souvislosti s registrací a vstupem do profese WVA doporučuje skládat přísahu. Některé země ji již mají zavedenou, např. USA, Kanada, Velká Británie, ale nemusíme chodit daleko – také Slovensko. Tato přísaha vychází ze systému morálních zásad zavedených v zemi nebo regionu každého členského svazu WVA, které uplatňují etické hodnoty v praxi veterinárního lékařství. Pro komory zemí nebo regionu bez dosud existujícího vypracovaného etického kodexu může tento text posloužit jako příklad, který lze použít jako návod pro vypracovávání specifi ckých zásad členskými asociacemi WVA, které dosud nemají svůj vlastní dokument.

Návrh veterinární přísahy

Jako člen veterinárního povolání slavnostně přísahám, že budu používat své vědecké znalosti, dovednosti a školení: k prevenci, diagnostice, léčbě a zvládání bolesti a nemocí u všech druhů zvířat v nejlepším souladu zásady veterinární etiky a příslušných zákonů.

Komunikovat a pomáhat předcházet dopadům nemocí u lidí, které pocházejí přímo ze zvířat nebo prostřednictvím přenosu vektorů, používání živočišných produktů nebo kontaminantů životního prostředí živočišného původu.

Prosazovat udržitelné využívání suchozemských, vzdušných a vodních živočichů v jejich rozmanitých ekosystémech prostřednictvím řízení s cílem snížit dopady na životní prostředí.

Přispívat ke zdraví zvířat, lidí a životního prostředí neustálým rozvojem svých kompetencí jako zdravotnického pracovníka, jednat bezúhonně a podporovat dobré životní podmínky zvířat.

Světová veterinární asociace se zabývala i problematikou dostupnosti veterinárních léčiv. Veterinární léčiva mají zásadní význam pro zdraví a dobré životní podmínky zvířat. Zdraví a dobré životní podmínky zvířat ovlivňují lidské zdraví a blahobyt, protože lidé žíjí v úzkém kontatu se zvířaty, ať už se na ně spoléhají jako zdroje potravin, nebo je využívají pro práci, zábavu a společnost. V širším kontextu je zdraví zvířat rozhodující pro zajištění bezpečnosti potravin, veřejného zdraví, zabezpečení potravin a odpovídající výživy lidí a pomáhá zmírňovat chudobu. Správné používání a přístup k vysoce kvalitním léčivům a náležitý dohled nad objednáním, předepisováním a vydáváním těchto léčiv jsou běžnými zájmy všech zúčastněných stran v oblasti zdraví zvířat a měly by být zaměřeny na pokračující profesní rozvoj veterinárních odborníků.

V mnoha oblastech světa však nejsou bezpečná a účinná veterinární léčiva snadno dostupná. Nerovnosti v dostupnosti jsou nejčastěji spojeny s fi nančními důvody a regulačními nedostatky. Například vysoké náklady spojené s výrobou, testováním a distribucí nebo dovozem některých veterinárních léčiv mohou zvýšit výrobu padělaných léčiv.

Společným cílem by tedy měla být diskuse na národní, regionální a mezinárodní úrovní s cílem podpořit spravedlivou dostupnost vysoce kvalitních veterinárnírních léčiv ve všech regionech.

Poslední dobou je v médiích velký prostor věnovaný otázkám souvisejícím s očkováním. Světová veterinární asociace podporuje prosazování očkování zvířat za účelem snížení rizika infekčních a zoonotických nemocí prostřednictvím vývoje vzdělávacích materiálů veterináři ke zvýšení vzdělávání klientů v oblasti vhodných očkovacích programů a spolupráce s dalšími zdravotnickými profesemi, aby se zajistily dostatečné zdroje pro vědecký rozvoj, farmakologie a imunologie vakcín.

Nejlepším způsobem, jak předcházet infekcím, je zabránit vystavení zvířat patogenům. Správné postupy v oblasti řízení zvířat by měly zahrnovat vysokou úroveň hygieny s příslušnými programy hygieny a dezinfekce. Při vakcinaci či revakcinaci jednotlivých zvířat či skupiny zvířat musí veterinární lékaři vzít v úvahu věk, fyziologický stav, plemeno a zdravotní stav cílového zvířete, životního prostředí, životního stylu, cestovních zvyklostí a riziko vystavení se chorobám, regionální odchylky v prevalenci onemocnění a známé nežádoucí účinky spojené s použitím některých vakcín. Nežádoucí účinky na očkování se mohou vyskytnout jako přímá reakce na vakcínu samotnou nebo nepřímo z důvodu nevhodného transportu, skladování nebo použití vakcíny.


SVĚTOVÁ VETERINÁRNÍ ASOCIACE ZA ZABÝVALA I PROBLEMATIKOU DOSTUPNOSTI VETERINÁRNÍCH LÉČIV.

• Vakcíny byly používány pro imunologicky kompetentní zvířata po více než jedno století, aby účinně snížily nemocnost a úmrtnost spojenou s mnoha infekčními chorobami, a ve většině případů přínos vědecky podložených programů očkování převažuje nad potenciálními riziky. Očkovací a revakcinační programy preventivní zdravotní péče by měly být navrženy tak, aby zachovaly zdraví očkovaných zvířat a chránily lidské zdraví.

• Imunita stáda je důležitým přínosem efektivních vakcinačních programů a může být hodnocena měřením míry očkování spolu se séroepidemiologickým vyšetřením. Taková hodnocení by měla být použita pro navrhování a zdokonalování programů očkování pro velké populace zvířat. Potřeby vakcinace/ revakcinace jednotlivého pacienta nebo skupiny zvířat by měl veterinární lékař pravidelně vyhodnocovat v rámci komplexní strategie preventivní zdravotní péče.

• Současné vakcinační protokoly se mohou lišit v závislosti na tom, jaké patogeny onemocnění v dané oblasti převládají. WVA proto vyzývá veterináře, aby se řídil pokyny souhrnných charakteristik výrobků nebo instrukcí v příbalovém letáku. Současné systémy hlášení nežádoucích příhod vyžadují zlepšení v zachycení, vyšetřování, analýze a hlášení nežádoucích účinků spojených s vakcínou. Všechna podezření na nežádoucí účinky (včetně selhání ochrany) by měla být oznámena výrobci a příslušným vládním agenturám v rámci programů farmakovigilance

Na závěr si nechám téma akvakultury. I když to vypadá, že České republiky se tato oblast netýká, opak je pravdou. A je nutné říci, že roste poptávka po veterinárních lékařích, kteří mají potřebné znalosti a dovednosti právě v oboru akvakultury. Celosvětový růst akvakultury a zvýšení poptávky v celosvětovém potravinovém řetězci, stejně jako rostoucí obavy z kontaminace životního prostředí léky používanými v akvakultuře, vyžadují, aby byla zajištěna co nejvyšší kvalita veterinárních služeb pro zvířata. Zařízení pro veterinární vzdělávání po celém světě mají učební osnovy, které vzdělávají veterinární studenty v praxi vodního veterinárního lékařství, a ty, které tuto specializaci nezahrnuly do svých učebních osnov, jsou k tomu vyzývány. V rámci CPD je možné najít i kurzy pro doplnění znalostí z této poměrně specifi cké problematiky. WVA doporučuje, aby veterinárním pracovníkům, kteří pracují v oblasti zdraví/ /hygieny vodních živočichů, byly poskytnuty příslušné dodatečné kurzy v oblasti zdraví zvířat, dobrých životních podmínek zvířat, epidemiologie, ochrany životního prostředí a právních předpisů.

Veterináři mají důležité postavení v rámci poskytování dobrých zdravotních podmínek vodních živočichů v oblastech bezpečnosti potravin (zoonózy, hygieny potravin, hygienických předpisů) včetně dobrých životních podmínek zvířat, výzkumu, epidemiologického dozoru, prevence a kontroly. Veterináři mají proto dobrou pozici, aby mohli hrát vedoucí úlohu ve zdraví a dobrých životních podmínkách vodních živočichů, přičemž by měli stavět a respektovat příspěvky jiných odborníků v oblasti vodních živočichů a technických odborníků.

V současné době roste počet vysoce vzdělaných, kvalifi kovaných veterinářů, kteří jsou ochotni a schopni praktikovat veterinární medicínu v oblasti vodních živočichů s využitím svých dovedností k prevenci, diagnostice a léčbě, chorob zvířat nebo jiných stavů. Je nejvyšší čas, aby se k tomuto trendu přidala i Česká republika.

Radka Vaňousová