Komora veterinárních lékařů České republiky

Komorní schůzka prezidentů

Komorní schůzka prezidentů

V předvánočním čase proběhla schůzka představitelů dvanácti komor v reprezentativních a přesto vlídných prostorách a díky laskavému pohostinství České komory architektů v centru Prahy v Josefské ulici u Malostranského náměstí.

Veterináři vpravo v rohu, po jejich levici v čele
stolu sbor architektů, předseda představenstva
České komory architektů – Ing. arch. Dalibor
Borák, vpravo od veterinářů lékárníci s
prezidentem dr. Pacoldem, vedle něj
odstupující dr. Chudoba, vpravo od nich
advokáti, notáři a v čele proti architektům
náměstek min pro místní rozvoj Ing. Petr
Pávek a prezident ČLK MUDr. Milan Kubek

Na jednání o současném postavení komor byly pozvány tradiční komory, které jsou ustaveny na základě vlastního zákona. Členství v těchto komorách je povinné a byly zřízeny, aby samostatně regulovaly obory pro běžnou státní správu příliš odtažité a specifické. Jedná se o komory jednak medicínské, jakými je komora lékařská, zubařská a lékárnická, upravená jedním zákonem, a komora naše a dále právnické komory advokátů a notářů, technické, kam spadá komora architektů, stavebních inženýrů, a komory finančnické jako komora auditorů, daňových poradců, exekutorů a také patentových zástupců.

Tyto „zákonné“ komory poněkud podrážděně pohlíží na další organizace, nesoucí název komora ve svém názvu, jako je komora agrární či hospodářská, neboť pro veřejnost je tento název matoucí a vlastní funkce komor je nejasná.

Unijní organizace komor nemá shodnou strukturu. V rámci Generálního ředitelství Rady Evropy pro volný obchod existuje vlastní úřad pro

samosprávná povolání s omezeným přístupem, tj. taková, která mají oprávnění i ve svobodomyslné tržní Evropské unii omezovat vstup do profese. Jedná se původně o šest povolání – lékař, zubař, veterinář a architekt (potud existuje shoda v EU a ČR) a dále zdravotní sestra a porodní asistentka, které v mnoha zemích EU pracují zcela odděleně od centralizované léčebné péče.

Mnoho z dalších oborů má své „bruselské“ ústředí, které zastřešuje jinak dobrovolné evropské asociace např. právníků či techniků, nicméně pravomoc a odpovědnost za vstup a oprávnění pracovat v oboru je svěřena státním úřadům.

Proto se komora zubařská a také architekti čile účastní na evropském dění a jejich zástupci se pyšní členstvím v různých výborech, a tím i vlivem na evropské regulace ve svém oboru; stejně aktivně jako čeští veterináři.

Kromě vcelku pracovní nálady a snahy asi poloviny zúčastněných dospět ke společnému závěru (předem předurčenému k nezdaru dílem pro zralý až přezrálý věk starší části představitelů, dílem pro neochotu sblížit stanoviska mladší části) se podvečerem neslo smrákání, atmosféra adventu a Malé Strany.

Veterináři předložili své písemné stanovisko k novele zákona o léku, který omezuje pravomoc členů prostřednictvím rozhodnutí parlamentu, a předznamenali tak úvod schůzky. Představitelé komor byli postupně vyzváni pořádajícím prezidentem architektů k připomenutí základních údajů o své komoře, členské základně, mezinárodních stycích a ke zhodnocení uplynulého roku.

Jako kontroverzní byla vnímána výzva lékařské komory ke tvorbě společného zákona o komorách, kdy prezident Kubek vypočítal pět společných základů, včetně péče o členy, vzdělávání, evidence členů a řešení stížností veřejnosti, které komory spojuje. V promptní odpovědi prezidenta zubařů Pekárka a odstupujícího prezidenta Chudoby za lékárníky bylo znát jiskření mezi profesními komorami, lidově shrnuto: „Nechceme mít ani společnou hrobku, společný ustavující zákon nám vadí a ještě tohle!“

Lékařská komora jako bezprecedentně největší komorové sdružení je také největší politickou silou. Nezřídka neodolá pokušení si na tomto poli zahrát a důsledky nesou všechna samosprávná profesní sdružení.

Systém povinného členství a samosprávy napadl i pozvaný náměstek ministra pro místní rozvoj, který ve svém vystoupení shodně s dikcí prezidenta státu nazval komory cechy a přiřkl jim snahu zametat stížnosti na své členy pod koberec, neschopné si zajistit úroveň oboru, povinnost vzdělávat se a prosadit kárná opatření.

Diskuse dosáhla neplánovaného vření a rozpadla se na několik táborů, kde stavaři připouštěli jistou nemožnost ovlivnit bez spolupráce se stavebními úřady kvalitu svých členů, někteří hájili své členy s tím, že tu nejsou od toho, aby je hájili, jiní jen hlasitě nesouhlasili s osobitým náměstkem. Turgor emocí ochabl zcela při otevření sálku s občerstvením.

Z poznámky pana náměstka o jeho příslušnosti k agrární komoře jako jedné z přítomných komor, učiněné při rozhovoru o něco později u chlebíčků, jsem pochopil, že sice nebyl ve své filipice zcela mimo mísu, ale ani zcela na míse.

A stanovisko veterinární komory k problému? Za sebe a Karla Daniela mohu říct, že naše stanovisko je nelehké, ale pevné. Podobně jako bruselské schůzky „statutářů“, tj. komor, které mají stejné oprávnění jako my, což je valná většina evropských komor, kromě notorických socialistů ve Skandinávii a ultraliberálů v Nizozemsku, řešíme stejné paradigma. Jejich profesní dobrovolná sdružení mívají 99% účast všech veterinářů, zřejmě jsme taková „druživá“ profese, neboť se družíme i tam, kde nemusíme.

Němci, Rakušané, Francouzi a některé jiné komory mají členství povinné pro všechny veterináře v zemi a hájí výhradně zájmy veřejnosti. Zájmy praktických veterinářů hájí profesní sdružení, bpt (bundesverband praktizierende Tierärzte) v Německu, syndikát veterinářů ve Francii. Také se platí dvakrát – povinně za komoru a dobrovolně za spolek (a násobky toho co u nás, úměrně vyššímu standardu společnosti).

Zprava – náměstek ministra pro bytovou
politiku, územní plánování a stavební řád
– Ing. Petr Pávek, prezident ČLK
– MUDr. Milan Kubek s tajemnicí
p. Jindrou Šťastnou a prezident
Komory patentových zástupců
– PhDr. František Čupr

Rakušané hájí všechny jednou organizací a Maďaři, Slováci a my máme svá „špecifiká“: komoru jen pro praktické veterináře. Jako Janus, bůh dvou tváří, který hledí dopředu i dozadu, je naším hlavním posláním hájit zájmy veřejnosti mezi veterináři, ale pokud veřejnost zrovna nemá co hájit, pak chráníme své členy a působíme jako zájmové sdružení. Naši členové se chronicky a mylně domnívají, že si platí výpalné za klid, nebo že komoru platí, aby výhradně je hájila.

Komora je jako siamská dvojčata zájmu veřejnosti a profese, spojená srdcem a žaludkem. Nepokoušejte se je ale oddělit, nemusela by operaci přežít.

MVDr. Jan Bernardy

Komora veterinárních lékařů České republiky