Komora veterinárních lékařů České republiky

Monitoring tisku

Senzace v Evropě: kůň z Mimoně

Letošní českou hvězdou dostihů je Shamalgan. Tříletý hřebec, který mění historii, trénuje v Mimoni.

“Přepište dějiny!” musel by křičet komentátor, kdyby televize na začátku přenášela jedny z nejslavnějších dostihů Evropy – francouzské derby. Poprvé v historii českého turfu v něm totiž startoval v Čechách trénovaný kůň. Tříletý hřebec Shamalgan.

Jeho majitelem je filmový producent z Kazachstánu Ardak Amirkulov a jeho trenérem Arslangirej Šavujev, bývalý reprezentační žokej Sovětského svazu. A jeho “revírem” je Mimoň a okolí. Šavujev, který trénoval i další slavné koně českých dostihů, například Darsalama, své koně totiž před časem přestěhoval právě do mimoňského hřebčína poté, co jeho koně v předchozím působišti v Mostu trápila dlouho špatná forma. “Dva roky se jim nedařilo získat výsledky, pak přišli k nám a během dvou měsíců se to začalo obracet,” říká Zbyněk Pulec, majitel hřebčína v Mimoni.

Úspěchy ve Francii

Šavujevovi a jeho koním se snaží vytvořit perfektní prostředí. “Je to vrcholový sport a tam nejde dělat kompromisy. Náš hřebčín se jim snaží zajistit kompletní servis,” uvedl Pulec. Nejvíce po příchodu do Mimoně ožil právě Shamalgan. V půlce května dosáhl jednoho z největších českých mezinárodních úspěchů – skončil třetí v pařížské obdobě Velké jarní ceny. V cíli klasického dostihu s dotací 450 tisíc eur za ním zůstalo dvanáct koní ze špičkových evropských stájí. Do francouzského derby na začátku června šel proto Shamalgan s velkými nadějemi. Po těžkém průběhu dostihu, kdy byl kůň uzavřen až na chvostu celého pole, skončil nakonec třináctý, když v cílové rovince předběhl deset koní. I tak to však je historický okamžik pro český turf. A také potvrzení, že prostředí v Mimoni špičkovým koním svědčí. I Zbyněk Pulec vidí budoucnost hřebčína v tom, že by tu byli ustájeni a trénovali koně několika majitelů i trenérů. Vlastní stáj totiž prošla spíše redukcí. Je ale naděje, že se v černobílých barvách mimoňského hřebčína objeví překážkový nástupce Polárníka, asi nejznámějšího mimoňského koně posledních let.

Příběh Polárníka

Polárníkovi se před třemi lety stala osudnou Velká pardubická. Osmiletý valach s bílou čupřinou přes celou hlavu běžel ten závod fantasticky. Před cílovou rovinou si ale vážně poranil nohu, závod nedokončil a den poté ho veterináři “uspali” napořád. Snad to byl poslední smutný příběh spojený s Mimoní.

***

Znáte nějaký příběh jiného zvířecího sportovce?
NAPIŠTE NÁM NA www.sedmicka.cz/liberec-jablonecnad-nisou/
Foto popis| MIMOŇ MU SVĚDČÍ. Po příchodu do Mimoně boduje Shamalgan na dostizích v Evropě.
Foto autor| Foto: archiv
O autorovi| Michael Polák, Mimoň


Veterináři za svými pacienty většinou nevyjíždějí

Zlínský kraj – Už jsme jí nemohli pomoci. Ta srážka byla osudná. Taková jsou slova sedmdesátileté Marie Hrnčířové z Napajedel, která začátkem června ztratila svého dlouholetého přítele a společníka. Její osmiletou jezevčici Koky totiž srazilo auto. Než sehnala odvoz k veterináři, Koky jí umřela v náručí.

“Ošetření zraněného nebo náhle nemocného zvířete přijde jeho majitele v nočních hodinách a o víkendech až o několik stovek dráž

“Možná že kdyby veterinář dojel ke mně, mohlo být všechno jinak a třeba by ještě žila,” řekla o nepříjemné události paní Hrnčířová. Dodala, že v jejím domku je najednou velice prázdno. Dojíždět za zvířaty je podle doktorů zbytečné

Těžký konec jezevčice Koky ale nemusí být ojedinělý. Některé veterinární kliniky totiž za svými pacienty nejezdí. Další naopak ano, ale svoji cestu si nechají pořádně proplatit. Takové pak za nemocným zvířetem jedou ve dne v noci, a to i v případě, že výjezd není úplně nutný. Podle Karla Chvátala z Veterinární kliniky Kroměříž jsou takové cesty běžné. “Nemůžu to mít lidem za zlé. To zvíře je pomalu člen rodiny a je přirozené, že se o něj bojí. Navíc oni tu nejsou od toho, aby posoudili, jak moc je situace závažná,” poznamenal.

Podobně se k situaci staví i jeho kolega z oboru Petr Goldemund, který svou ordinaci provozuje v Bystřici pod Hostýnem. “Stává se to, že lidé volají a já dojedu a zjistím, že to mohlo počkat do druhého dne,” sdělil. Doplnil, že celkově lidé volají nejčastěji kvůli porodu nebo úrazům. Oba veterináři z Kroměřížska však svoje výjezdy neprovozují zadarmo a nechávají si je proplatit. “Když jedu po třiadvacáté hodině večer, tak si účtuji dvě stovky,” podotkl. Cesta Karla Chvátala za pacientem je o padesát korun dražší. Naopak třeba za zvěrolékaři z veterinární ordinace Františka Luňáka musejí pacienti dojet sami, a to i v případě vážného onemocnění. “Dříve jsme jezdili za nimi i domů, ale to už teď neděláme, protože jsme ve většině případů zjistili, že vybavení, které máme zrovna k dispozici, nestačí a stejně jsme museli jet zpátky do ordinace. Takže teď lidé zavolají a sejdeme se v ordinaci klidně i v noci,” poznamenal Luňák.

Rovněž i veterinářka Dana Korbášová z Rožnova pod Radhoštěm říká, že je lepší, když lidé se svými miláčky přijedou k nim. “Spíše se snažíme, aby lidé se svými nemocnými zvířátky přijeli sem, protože veškeré vybavení máme v ordinaci. Samozřejmě, když je páníček nemohoucí, jedeme my. Ale to obvykle nebývají žádné akutní případy,” sdělila. Dodala, že se většinou jedná o drobnosti, které jsou však potřeba vyšetřit druhý den v ambulanci a majitel si beztak musí zajistit odvoz. “Cena našeho výjezdu je závislá na vzdálenosti,” uvedla.

Do deseti korun za kilometr si účtuje za výjezd i zlínská veterinární klinika Medipet. Podle manažerky Veroniky Staňkové vyjíždí jedině v případech, kdy jsou přítomní na pohotovosti dva doktoři. Když slouží jeden, nejde to. Jiná zlínská veterinářka Lucia Friedlaenderová, která o nemocná zvířátka pečuje na sídlišti Jižní Svahy, za svými pacienty nejezdí vůbec. Jak sama říká, veškeré vybavení má u sebe v ordinaci. “Většinou lidé volají kvůli zranění a tam je potřeba rentgen. Ten si do tašky skutečně nesbalím,” poznamenala. Dodala, že všechny přijme klidně o půlnoci, ale musejí oni dojet za ní. Ani dojezd na veterinu není zdarma

Ani to ale není zadarmo. Nejen že klient zaplatí za standardní ošetření svého čtyřnohého miláčka, navíc na většině klinik k ošetřovnému v nočních hodinách nebo i o víkendech připočtou také pohotovostní přirážku. Ta se různí, všeobecně ale platí, že by majitel zvířete měl počítat i s několika stovkami navíc.

Jak to ale udělat, když páníček nemá odvoz? V některých případech postačí dobrý soused, někdy je potřeba obrátit se na taxi službu. Oslovení taxikáři se však na podobnou představu netváří nikterak nadšeně. “Zatím se mi to nestalo, že by někdo volal, že potřebuje odvézt krvácejícího psa. Čisté zvíře klidně vezmu, ale poraněné už ne. Jedině v případě, že by s sebou vzali třeba deku, abych neměl ušpiněné auto. Jinak ne,” řekl jeden z nich Tomáš Janouš. ”

URL| http://www.denik.cz/regiony/veterinari-za-svymi-20100630.html

Pláč i radost. Lachtan je pohrobek

Po dvou letech se v liberecké zoo narodilo mládě lachtana. Jeho otec zemřel loni

LIBEREC Zoologická zahrada v Liberci slaví. Po dvou letech se tu totiž narodilo mládě lachtana hřivnatého. “Otcem lachtana je samec Nico, který za nešťastných okolností uhynul při akutní operaci žaludku loni 3. listopadu. Veterináři z něj předtím vyňali velký kámen, který do bazénu podle všeho vhodili neukáznění návštěvníci,” informuje Ivan Langr, mluvčí zoo. Mládě zatím neurčeného pohlaví se matce Líze narodilo 234 dnů po této smutné události. V historii liberecké zoo však nejde o první takový případ. V červenci 2005 se Líze jako pohrobek narodila i samička Maravilla, její otec Filip tehdy skonal již v březnu 2004. “Malý lachtan se zatím má čile k světu, bez problémů saje mateřské mléko,” říká mluvčí. Pro Lízu je již jejím třetím potomkem. “Nyní tráví oba čas ve vnitřních prostorách pavilonu lachtanů, veřejnost je bude moci poprvé v expozici spatřit až za několik týdnů,” upozorňuje Langr. Liberecká zoologická zahrada nyní chová čtyři lachtany, kromě Lízy s mládětem ještě dospělou samici Týnu a dospívající samici Mano. Lachtani jsou v liberecké zoo od roku 1975, kdy do Liberce dorazil první samec Filip. “Patří k největším návštěvnickým lákadlům zoo, zvláště v době jejich krmení,” dodal mluvčí. Domovinou lachtana hřivnatého jsou vody s písečným či plochým pobřežím na jihu Jižní Ameriky. Je velmi dobrým plavcem. Své jméno získal podle prodloužené srsti na krku, která vytváří dojem hřívy. Kvůli své kůži a obavám rybářů ze zničení rybích populací byl hromadně vybíjen. V současné době se počet jedinců stabilizoval. K jeho přirozeným nepřátelům patří hlavně žraloci a kosatky. Samec dorůstá velikosti až 2,5metru. Váží 250 kilogramů a dožívá se 25 let.

Foto popis| Vzácný přírůstek V zoologické zahradě se po dvou letech narodilo mládě lachtana hřivnatého. Je potomkem uhynulého Nika.
Foto autor| Foto: ZOO

Chovatelka je za týrání psů před soudem

OSTRAVA Případ chovatelky psů z Ostravy-Vítkovic Dany Záhorské, která je obžalována z týrání zvířat, začal včera řešit ostravský okresní soud. Držitelka živnostenského listu, který jí umožňoval mimo jiné podnikání v oboru výcvik a hlídání psů, obvinění odmítá. Tvrdí, že si žádného týrání vědoma nebyla. Včera před soudem žena odmítla vypovídat. Krátce po svém obvinění ale uvedla, že si týrání psů není vědoma. Naopak tvrdila, že se o zhruba 40 psů starala. Podle ní měla zvířata co jíst i pít. Podle státního zástupce obžalovaná psy chovala ve stísněných a stavebně nevhodných kotcích, klecích, přepravkách a obytných místnostech. “Například v místnosti WC bez světla chovala sedm štěňat,” uvedl žalobce. Koncem loňského července úřady ženě odebraly 11 psů. Vychrtlá a žíznivá zvířata se dostala do útulku. Při další kontrole úředníci na místě našli dalších 29 zvířat, které ženě odebrali. Veterináři zjistili silné zablešení psů i jejich výraznou vyhublost. Některá zvířata měla i kožní nemoci. Kvůli špatnému stavu pak veterináři deset zvířat nechali utratit.


Liberecká zoo má po dvou letech opět mládě lachtana

Liberec – Zoologická zahrada v Liberci má po dvou letech opět mládě lachtana hřivnatého. Je to pohrobek, otec Nico zahynul loni v listopadu při akutní operaci žaludku, když z něj veterináři vyndali velký kámen.

Otrávení psi trpěli bolestmi

Tři psi v Kleci na Lomnicku sežrali podezřelé návnady, dva z nich uhynuli

Klec – Laboratorní rozbory obsahu žaludku psů, kteří v květnu na Lomnicku uhynuli poté, co sežrali na vycházce podezřelé buřty, ukázaly na přípravek na hubení škůdců -insekticid carbofuran. Majitelka v květnu venčila na hrázi rybníka Blaník své tři psy. Čtvernožci našli a sežrali buřty. Dva uhynuli a třetího se zvěrolékaři podařilo zachránit. “Třeboňští policisté nyní případ šetří vzhledem k výši škody, která nepřesáhla pět tisíc korun, jako přestupek proti majetku a dále jako přestupek na úseku ochrany zvířat proti týrání,” uvedla jindřichohradecká policejní mluvčí Hana Millerová. “Zvířata, která přípravek pozřou, umírají v krátké chvíli za velkých bolestí a v křečích. A za týrání se považuje i to, když člověk usmrtí zvíře bolestivým způsobem,” vysvětluje policista, který se tímto případem zabývá. Jeho slova o velice kruté smrti potvrzuje třeboňský veterinární lékař Tomáš Pešina, kterému se podařilo jednoho z otrávených psů zachránit. “Carbofuran v podstatě paralyzuje nervový systém. Způsobuje, že svaly jsou permanentně drážděné, proto ty silné křeče, které nelze ani tlumicími léky výrazně zmírnit. Při tom vzniká i velké teplo a zvíře se nakonec udusí a nebo přehřeje,” popisuje účinky jedu veterinář. Proces je velice rychlý, a jakmile se látka dostane do krve, což je tak 20 až 30 minut od pozření, šance na záchranu se rapidně snižuje. Hodně záleží také na množství jedu, který se do organismu dostal. “První pomocí je nechat psa vyzvracet. Podat obyčejný dvouprocentní peroxid vodíku v množství 5 až 10 mililitrů na kilogram a uhánět k veterináři,” radí Pešina. Prevencí je psa hlídat, aby něco nesežral, případně dát košík.

Komora veterinárních lékařů České republiky