Komora veterinárních lékařů České republiky

Norské setkání EVERI

  Časopis Zvěrokruh 7/2018
     Z činnosti komory


Jan Bernardy

Jiný kraj, jiný mrav a jiná problematika


 

Norské setkání evropských veterinárních lékařů v průmyslu, vědě a vzdělávání se konalo na univerzitě v Bergenu a bylo poznamenáno místem pořádání. Kromě běžné agendy, výsledků hospodaření a plánů činnosti, kterou známe z konání našich sněmů (a dalších organizací nakládajících s veřejnými prostředky), bylo také na programu seznámení s činností vlastní hostitelské organizace – Norského veterinárního institutu v Bergenu, specializujícího se na nemoci a welfare ryb.


The status on fish health and welfare in Norwegian fish farming přednesla a provedla nás zde vedoucí oddělení mikrobiologie ryb Kari Nordheim a její kolega z oddělení odchovu rybího plůdku.


se specializací na ryby jsou lépe placeni než u společenských zvířat

Vzhledem k úzké specializaci a u nás nepříliš rozšířenému povědomí o problematice chovu mořských ryb faremním způsobem, si dovolím popsat či připomenout těm, kteří to snad nevědí, že v současnosti nejvíce ohrožující norské chovy ryb následující parazitární a infekční nemoci, v jejichž důsledku dochází běžně k 20% mortalitě v průběhu faremního odchovu lososů.

Mořská veš

(Lepeoptheirus salmonis) z čeledi příchytkovitých je v Norsku velkým problémem, kvůli vytvořené rezistenci a iatrogenní mortalitě v důsledku léčby vysokými dávkami. Dále se zde uplatňují onemocnění pancreas disease (PD) a zvyšující se počet infikovaných chovů; infekční anémie lososovitých (ISA) narůstající počet případů v nových oblastech; infekční nekróza pankreatu (IPN); zánětlivé onemocnění srdeční a kosterní svaloviny (HSMI), kde sice zůstává počet infikovaných chovů, ale přibývají nová ohniska; Neoparamoeba peruans (AGD), která působí jako komplexní a rostoucí problém lososů v Norsku; kardiomyopatický syndrom (CMS) a nárůst počtu případů; Gyrodactylus salaris parazitární infestace lososů. Další otázky přichází v oblasti welfare lososovitých (a jiných) ryb.

Dále byly přednesena problematika Dafyddem Morrisem ze spol. MSD AH Norsko: Development of fish vaccines and the effect on minimizing the use of antibiotics in Norwegian fish farming – transfer value to other species. Pro chovy ryb a zejména lososů jsou vyvíjeny vakcíny, z nichž některé je chovatel povinen aplikovat při přesunu lososů do sádek. Léčba antibiotiky se v současností téměř nepoužívá. O krmivech pro ryby pohovořil Sigurd K. Tronheim ze společnosti Ewos Cargill. Nyní se zkrmuje mnohem více olejnin a rostlinných olejů (32 %) než dříve (12 %) a hledají se cesty jak nahradit nákladnou a nedostatkovou rybí moučku (27 % dříve, nyní 11 %). Jednou z cest by mohl být hmyzí protein.


Čile a Norsko jsou největšími producenty mořských ryb

I další jednání FVE bylo poznamenáno rybí tematikou. Mezi odborná představení patřilo i New tools for sea lice and pathogen control, které přednesl Dr. Kaurstad z norského výzkumného ústavu. Chille a Norsko jsou největšími producenty mořských ryb. V běžném chovu je 20–30 tis. ryb v jedné sádce. Z vajíčka jdou ryby do líhně, ryby s žloutkovým váčkem jsou po vstřebání navezeny do sádky do moře. Povinná vakcinace před přesunem probíhá přibližně v 400–600 stupňodních, o hmotnosti ryb 40–100 g. Je aplikována i. p. injekce, celkem cca 350 milionů ročně (1–4 tis./h) ve hmot. 40–100 g. Vakcinace je prováděna nejpokrokověji mechanicky, kdy ryby jsou po jedné splavovány k automatu, ten přisaje břicho ryby a injekce je aplikována automaticky (www.skalamaskon.no) YouTube: Skala + MaskonaAS + Vaksinemaskin + 2017). Hlavními patogeny, proti kterým se vakcinuje, jsou z bakterií Vibrio a Aeromonas, z virů IPN a ISA). Zdravotní problematika výrazně ovlivňuje produkci ryb. Po roce 1992 došlo k masivnímu poklesu spotřeby antibiotik při produkci lososa a tresky z 50 tun téměř na nulu, s obdobně masivním nárůstem produkce od 80. let z nuly na 1200 tis. tun v Norsku, přičemž celková světová produkce je něco málo přes 2000 tis. tun.


Spolu s produkcí vzrůstá v tomto oboru i počet odborných pracovníků. V ústavu byli dříve pouze dvě až tři veterinární specialisté na ryby, terénní veterináři se rybami zabývali pouze okrajově jako doplněk své praxe. Až od roku 1984 vznikli v Norsku první specializovaní rybí veterinární lékaři. Veterináři v rybí specializaci jsou lépe placeni než u společenských zvířat a 20 % norských adeptů veterinárních studií pokládá aquakulturu za zajímavou oblast svého dalšího působení. Ačkoliv se stávající specialisté cítí ohroženi monopolizací průmyslu (Marine Harvest, Leroy, SalMar), kteří zaměstnávají vlastní veterináře, a také narůstajícím papírováním, před rybími veterináři v Norsku září jasná budoucnost.

Jan Bernardy

 


Komora veterinárních lékařů České republiky