Obraz na titulce – Anonym: Narození Krista

Anonym:

Narození Krista

Odlišně se situace vyvíjela v Bruselu a dalších městech. Každý řemeslný a umělecký obor měl svůj cech a svou vlastní organizaci, která se brala za práva členů cechu a přijímala členy nové.

Podobně jako u oltářních obrazů se také u řezbářských figurálních setkáváme s různými tématy. Někdy pojednávají o životech svatých, jindy zase vyprávějí biblické příběhy. V dobách, které nejsou ani tolik vzdálené, kdy číst uměl jen pan farář a pár mnichů, se obsah nejrychleji předával ikonograficky, vizuálně, podle pravidla, že obraz vydá za tisíc slov. Křídla oltáře bývala po většinu roku zaklapnuta a otevírala se jen při oslavách významných svátků. Při těchto oslavách centrální obraz ožíval dalšími postavami a příběhy a věřící si na krátký čas museli připadat jako v divadle. Přímo hmatatelně se před nimi odehrávaly scény příchodu Ježíše do Jeruzaléma, modlitba v zahradě Getsemanské, Jidášova zrada, Kristus před Pilátem Pontským, ukřižování, ukládání do hrobu, zmrtvýchvstání a nanebevstoupení. Chronologicky, jak se události odehrály– zleva doprava. Naprosto stejně jako když si čteme v knize.

Scény ze života a dětství Ježíše Krista jsou hlavním tématem dřevořezeb deskového oltáře z malého města Megen v belgických Antwerpách a vhodnější téma bychom asi hledali těžko.

Pokud ovšem navštívíte Brusel, Antwerpy nebo malé městečko Megen, tento deskový oltář byste hledali marně. Našli byste samozřejmě jiné, do dnešního dne se jich v jejich původní kráse zachovalo asi 200 a jsou roztroušeny po různých kostelech a muzeích západní Evropy. Za tímto uměleckým dílem ale stačí zajet do Berlína a na ostrově muzeí navštívit sbírku soch – /Skulpturensammlung im Bode-Museum/.