Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Otázky pro prezidenta Světové veterinární asociace (WVA)

  Z ČINNOSTI KOMORY – INFORMACE ZK KVL ČR

1. WVA má jistě svou nezastupitelnou roli ve veterinárním světě, pro laiky je ovšem méně známá. Můžete, prosím, představit hlavní činnosti a úkoly asociace?

WVAje jediná veterinární organizace sdružující a zastupující veterinární profesi na světové úrovni:

– globálně podporuje a zastupuje zájmy veterinární profese,

– poskytuje profesní podporu při formulaci veterinární politiky,

– formuluje profesní stanoviska v oblasti zdraví zvířat, welfare a veřejného zdraví,

– spolupracuje s globálními vládními i nevládními organizacemi jako OIE, FAO, WHO atd.,

– přispívá k udržení vysoké kvality veterinárního vzdělávání,

– organizuje světové veterinární kongresy. Hlavními aktivitami jsou:

– role celosvětového spojovacího článku pro veterinární profesi, chovatele a společnost,

– celosvětové komunikační spojení mezi veterináři prostřednictvím jejich národních asociací či komor,

– podpora opatrného používání veterinárních léčiv, především antibiotik,

– kooperace s globálními organizacemi, jako jsou OIE, FAO, WHO, IFAH atd.,

– komunikace a podpora vztahů mezi světovými organizacemi veterinárních oborových specialistů,

– evaluace úrovně veterinárního vzdělávání na světové úrovni,

– podpora systémů Jeden svět – Jedno zdraví mezi veterináři a snaha o propojení aktivit s humánními lékaři za účelem kontroly onemocnění přenášených mezi lidmi a zvířaty.

Současnými cíly jsou:

– tvorba globální politiky ve vztahu ke zdraví zvířat, welfare a veřejnému zdraví se zřetelem na onemocnění přenášená mezi lidmi a zvířaty,

– tvorba globální politiky ve vztahu ke kontrole onemocnění zvířat a změnám přinášeným změnami podmínek a klimatu,

– tvorba či propojení globálního systému evaluací/akreditací veterinárních vzdělávacích institucí pro zajištění odpovídající kvality výkonu veterinární profese,

– vytvoření globální sítě veterinárních služeb ve spolupráci s OIE, FAO a WHO.

2. Jakým způsobem spolupracuje WVA s Komorou veterinárních lékařů ČR?

Vztahy WVA se světovými hráči je třeba stále aktivně udržovat. Na druhé straně je pro WVA důležité těsně spolupracovat s národními asociacemi či komorami. Spolupráce s českou Komorou veterinárních lékařů byla doposud velmi úzká, její prezident byl po tři období členem Rady WVAse spoustou podrobných informací o její činnosti a společných zájmech. Pro mě samotného je výzvou, jak dostat informace o Světové asociaci až dolů – k jednotlivým veterinářům. Vedení jednotlivých asociací či komor o ní přinejmenším něco ví, ale bezpochyby spousta veterinárních lékařů nemá ponětí o existenci WVA. Je na vedení národních asociací či komor posouvat tyto informace ke svým členům. To je samozřejmě náročné, protože jazykem WVA je pouze angličtina. Já sám se neustále snažím zlepšovat komunikaci s členskými národními asociacemi i s oborovými asociacemi specialistů.

3. Můžete představit i váš post prezidenta? Co všechno je ve vaší kompetenci?

Rolí prezidenta je vedení aktivních činností Světové veterinární asociace – a to spolu s výkonným výborem (EXCOM) a Radou (Council) WVA. V roce 2009 bychom hlavně rádi dokončili aplikaci nového strategického plánu na principu „obrácené pyramidy“, kdy by sami členové měli zdůraznit, co od WVA očekávají v příštích pěti letech. Já sám, jak jsem se zmínil, jsem nyní aktivně zapojen v agendě týkající se veterinárního vzdělávání, v rozvoji spolupráce s OIE a děkany veterinárních fakult z celého světa.

4. Můžete zmínit, pokud je to možné, co považujete za svůj největší úspěch v roli prezidenta WVA?

Hlavním úspěchem by bylo daleko větší zviditelnění WVA jako vedoucí veterinární globální asociace, a to pro veterináře i u veřejnosti obecně. Úspěchů tohoto druhu nelze dosáhnout za jeden rok. Doposud se to, zdá se, daří v Evropě, Severní a Jižní Americe, částích Asie a Austrálii. V září se setkám s veterináři v Africe. Doufám, že moje sdělení jejich představitelům se dostane až k jednotlivým členům. Za doposud velký úspěch považuji dobré vztahy s ostatními globálními asociacemi i se Světovou organizací veterinárních lékařů malých zvířat – největší světovou oborovou veterinární organizací. Postup podle strategického plánu pokračuje, ale takovéto záležitosti vyžadují především čas. Mám také spoustu kontaktů s veterinárními asociacemi, které nejsou členy WVA. Problém pro řadu z nich jsou členské příspěvky. Podle mého názoru by však peníze či dostupnost prostředků neměly být faktorem, který nás rozděluje. Zde musíme najít východisko.

5. V současné době se stále začíná hovořit o hrozbě prasečí chřipky. WVA by jistě měla mít nejaktuálnější a nejpřesnější informace. Jaká je tedy skutečná situace?

Co v této situaci mohou udělat veterináři? Samozřejmě, nové onemocnění je vždy tématem pro média. Veřejnosti se dostává množství věrohodných informací, ale také řada nesmyslů. WVA, či veterináři, zde nemají hlavní slovo, protože se nejedná o onemocnění zvířat. Silně nesnáším termín „prasečí chřipka“, ale ani slovní spojení s Mexikem není úplně na místě. Jako odborníci mluvíme o chřipce A/H1N1. V době, kdy se na toto téma začalo hovořit, jsem vystupoval na velkém kongresu Veřejné zdraví v Istanbulu a měl jsem nějaký komentář v rozhlasových stanicích. Jedná se o lidské onemocnění a hlavní hlas zde má Světová zdravotnická organizace WHO. Naše úloha začíná při přenosu na zvířata, tak jako se stalo v Kanadě. A ve všech případech se snažíme vydávat pouze realistické informace. Opravdové nebezpečí závisí do značné míry na zemi – či na prostředí – v němž se nacházíte. Dobře, může jít o pandemii se širokým rozšířením, ale doposud je to jen docela mírná chřipka s úmrtností méně než 0,5 %. Hrozbou mohou být okolnosti – sezóna – s kombinací sezónní chřipkové vlny a vlny této nové chřipky. Pro léčbu jsou k dispozici antivirotika s přiměřeně dobrou účinností a pro prevenci bude velmi brzy vakcína. Rolí veterinářů je odpovídající kontrola chovů, vigilance a včasné varování v případě přenosu viru od lidí na zvířata.

6. Ve světě se objevila nemoc šílených krav, prasečí chřipka … nemoci, ze kterých mělo mnoho lidí na celém světě velké obavy. Jaká je současná situace? Má svět i nadále mít obavy z těchto zákeřných nemocí? Jak se dá proti nim bojovat? Co pro to dělá WVA?

Protože média ráda přináší špatné a senzační zprávy, je samozřejmě mnoho lidí v případě nového onemocnění vyděšeno. Odborníci mívají a veřejně vyjadřují různé zkušenosti a různé názory nebo na začátku nemají k dispozici dostatek informací, aby mohli předvídat nejrůznější scénáře. Tehdy média přebírají nejhorší varianty a později, už když jsou fakta známa, lidé zůstávají vyděšení. I zde je hlavní motto Jeden svět – Jedno zdraví; a veterináři i humánní lékaři musí zvládat zoonotická onemocnění společně. Základem zůstává správná diagnostika, odpovídající monitoring a systémy prevence. Samotný zásah může být léčebný, preventivní pomocí vakcinace či tlakem na eradikaci onemocnění. A zde není zděšení veřejnosti na místě. V případě nemoci šílených krav, ptačí chřipky a dalších onemocnění monitorovací a kontrolní systémy fungují a úmrtí nebylo zdaleka tolik, jak lze předpokládat.

Ve většině zemí světa provádí monitoring vládní organizace na základě mezinárodně přijatých metodik OIE a WHO. V tomto systému je rolí WVA především šíření množství informací ať již pomocí tištěných, nebo elektronických médií, ale podle mého názoru tyto informace ne vždy dosáhnou k jednotlivým veterinářům v terénu či k veřejnosti obecně. Vím, že potřebujeme zlepšit tuto komunikaci, je to úkolem sekretariátu WVA a bude to úkolem jejího výkonného ředitele. Významným problémem je bariéra jazyková, pracovním jazykem WVA je pouze angličtina, ne všichni veterináři jí však mluví či rozumí.

7. Když opustíme oblast nemocí, jaké jsou největší úkoly, se kterými se WVA potýká?

(Např. vzdělávání, spolupráce s chovateli atd.) Co je v současné době hlavním tématem? V současné době je nejširší agendou WVA veterinární vzdělávání – nezbytný předpoklad vysoké kvality výkonu profese. Systém osvědčování musí veřejnost přesvědčit, že produkty živočišného původu jsou bezpečné. Dalším významným bodem je součinnost veterinární profese; dnes celosvětově pouze polovina zemí má veterinární profesní asociaci nebo komoru. Dalšími důležitými úkoly je rozvoj kontaktů s neveterinárními asociacemi; farmářů, ochránců zvířat, zdravotníků. Mnoho kontaktů bylo navázáno, ale toto je nekonečný úkol. Myslím, že musíme vycházet z realistické strategie, podle návrhů a přání našich vlastních členů. Koneckonců členové WVA musí rozhodovat o tom, jak budeme dále pokračovat.

8. Když se zaměříme na veterinární lékaře jako na profesi, jaké je současné postavení veterinární profese v globální vesnici?

V České republice například dochází k úbytku vzdělaných lidí – „mozků“. Veterinář hraje bezpochyby centrální úlohu ve vztahu mezi zvířaty, chovateli a veřejností. V globální vesnici je veterinář multidisciplinární institucí s hlavním cílem – zmíněné jedno zdraví. Oblasti aktivit jsou vždy hlavně zdraví zvířat, jejich welfare a veřejné zdraví. Tyto oblasti nelze oddělovat. Tam, kde 80 % infekcí lidí pochází od zvířat, je k dosažení „jednoho zdraví“ nezbytností spolupráce veterinární a zdravotnické profese. Zdravá zvířata = zdraví lidé. A pro zdraví zvířat je odpovídající welfare nezbytnou podmínkou. V rozvojových zemích vidíme, že na tato základní fakta začínají přicházet. Zdravá zvířata znamenají zdravé potraviny a odpovídající stupeň „veřejného zdraví“. Samozřejmě, na některých kontinentech politické či válečné konflikty působí v tomto smyslu doslova protichůdně.

9. Jaký je váš názor na volný trh ve spojitosti s bezpečností potravin. Má vliv na jejich kvalitu?

Otázka volného trhu potravin ve vztahu k jejich bezpečnosti je velmi komplexní. Potraviny jsou produkovány po celém světě a exportovány takřka do všech zemí. Nejsem přesvědčen, že ve všech potraviny produkujících zemích jsou veterinární služby na takové úrovni, aby zajišťovaly odpovídající certifikaci. To je hlavní riziko pro bezpečné potraviny. Aniž chci jmenovat konkrétní země, můj názor je, že bychom měli vědět, kde úroveň veterinárního vzdělávání nesplňuje základní požadavky, a tím je kvalita výkonu veterinární profese diskutabilní. Veterináři ve faremních praxích a v hygieně, stejně jako veterinární kontrolní instituce musí mít vzdělání k zajištění bezpečnosti potravin. WVA zde musí přispívat k analýze, kde je veterinární vzdělání nedostatečné. Také OIE je zneklidněno kvalitou veterinárního vzdělávání v některých zemích. WVA a OIE nyní na tomto problému spolupracují. Příkladem je říjnová globální konference (12. – 14. října v Paříži) pro děkany veterinárních fakult s titulem Evolving veterinary education.

10. V minulosti také došlo díky volnému obchodu k několika protestům ze strany zemědělců, kteří se bouřili především kvůli nízkým cenám masa či mléka. Myslíte si, že protesty zemědělců jsou oprávněné? Jak vnímáte tuto problematiku?

Při vědomí toho, že v příštích 30 – 40 letech se potřeba bílkovin živočišného původu zvýší o 50 %, bezpochyby potřebujeme určitou ochranu výrobců produkujících kvalitní potraviny. Jakým způsobem je odlišný světadíl od světadílu. Pokud farmář nepokryje náklady, za které vyrábí mléko, maso a vajíčka, musí skončit. Počet farmářů v množství rozvinutých zemí se snižuje a rozvoj zemědělství ve třetím světě nestačí pokrýt světovou potřebu potravin. Také distribuce potravin je velmi nerovnoměrná. Dostat zemědělství na takovou úroveň, aby většina zemí byla ve výrobě živočišné bílkoviny soběstačná, může trvat nekonečně dlouho. A v této perspektivě, ačkoliv tato záležitost je velmi komplexní, by jídlo nemělo být předmětem soutěže. Také obchod má v tomto smyslu velký díl odpovědnosti svou orientací vesměs na čistý zisk. Z mojí domovské země mám následující zkušenost: pokud farmáři z důvodu vypuknutí onemocnění zvířat ukončí činnost – dopadu na veterinární profesi se nelze vyhnout. Ale nejen na ni. Poptávka po veterinárních službách u faremních zvířat se snižuje stejně jako zájem o ni ze strany veterinářů, a to přináší zejména ve venkovských oblastech problémy s monitorováním a kontrolou nejen nových onemocnění, ale také bezpečnosti potravin. A zde může následovat katastrofa.

11. Co očekáváte od světového veterinárního kongresu v Praze v roce 2013?

Moje očekávání ve vztahu ke Světovému veterinárnímu kongresu v r. 2013 v Praze souvisí také s oslavami 150. výročí WVA. Tím se liší od dřívějších kongresů. Doufám, že bude možno propagovat WVA jako vedoucí světovou veterinární asociaci a prezentovat novinky z oblasti zdraví zvířat, welfare a veřejného zdraví. Na „politickou“ část kongresu samozřejmě pozveme další globální organizace, jako jsou OIE, FAO, WHO a další. Odborně orientované sekce budou ve spolupráci s globálními oborovými asociacemi. WSAVAmá v tom roce vlastní kongres v březnu, ale ani světová buiatrická asociace ani asociace veterinárních lékařů v chovech prasat tento rok kongres nemají. Další oborové specializace, které se mohou podílet, jsou například mikrobiologové nebo specialisté v oblasti vodních živočichů. Myslím, že na kongresu v roce 2013 musíme shromáždit množství oborových specialistů, jinými slovy většinu veterinární profese. Takový kongres bude i pro sponzory atraktivní.

 
Přeložil MVDr. Karel Daniel
Komora veterinárních lékařů České republiky