Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Pane profesore, s kyslíkem jste nás nepotěšil

Pane profesore, s kyslíkem jste nás nepotěšil

Lektor se pochlubil úspěchy, ale praktikům nepomohl

Seminář Klinické repetitorium u malých zvířat, který uspořádala KVL ČR v Brně 12. 11., se těšil značnému zájmu. Příznivá cena, místo konání Brno, pro praktiky zajímavá témata, není divu že posluchárna Kloboukova pavilonu byla přeplněná kolegy všech věkových kategorií i studenty.

Praktičtí veterinární lékaři potřebují průběžné doplňování vědomostí a to kde jinde než na vzdělávacích akcích pořádaných organizací, která má přímo ze zákona v popisu práce dbát na úroveň vzdělávání veterinárních lékařů. Jako přednášející byli pozváni především kolegové, kteří sami praxi vykonávají a hlavně mají představu, jak to asi s úrovní vědomostí mezi kolegy v praxi je.

Přednášky kolegy Oty Humla byly tradičně k věci s řadou praktických upozornění na záludnosti s odběrem vzorků a interpretací výsledků, velmi srozumitelná a názorná přednáška kolegy Jana Beránka, která mi dala víc, než školení na Ústavu jaderné bezpečnosti. Bohužel rozčarováním pro mne byla velmi teoretická přednáška o reaktivních formách kyslíku profesora Doubka. Je sice pravda, že před čtvrt stoletím nás nikdo s těmito poznatky neseznámil, ale ruku na srdce, nemám ambice skládat zkoušku z patofyziologie. Stále se nemohu zbavit dojmu, že pedagogům působícím na naší alma mater dosud nedošlo, že veterinární lékařství se provozuje především za branami univerzity. Pokud se má zvýšit podíl univerzity na postgraduálním vzdělávání praktiků, musejí přednášející volit jiný přístup, než jaký jsou uvyklí uplatňovat vůči studentům. Při veškeré úctě ke znalostem profesora Doubka se mi zdálo, že nepochopil zadání. Kolega Huml se díky rozsáhlosti příspěvku profesora Doubka snažil následně ušetřit čas a vcelku zajímavou pasáž, která se týkala odběru vzorků a problémů s hemolýzou, zmínil jen krátce. Prof. Doubek neváhal ušetřené minuty zaplnit poměrně obsáhlým příspěvkem o akreditacích laboratoří a školy a plynule přešel v líčení úspěchů Jiřího Lukáše v Kodani. Bonus, který jsme si nežádali.

Jak z toho ven? Jak pomoci pedagogům ze školy pochopit, co se od nich očekává? Možná by pro začátek stačilo vyplnit ten slibovaný dotazník – stála ta přednáška za to? Byla zajímavá, ale pouze teoretická? Dozvěděla jsem se něco, co využiji v praxi ?

MVDr. Katka Novozámská

Komora veterinárních lékařů České republiky