Komora veterinárních lékařů České republiky

Povinnost náhrady škody způsobené zvířetem

  Časopis Zvěrokruh 5/2015
     Pro praxi – Daňová poradna

Kristýna Cajthamlová

Nový občanský zákoník a náhrada škody

Sérii týkající se odpovědnosti za škodu a náhrady škody zakončíme dnešním článkem, ve kterém se zaměříme na povinnost náhrady škody způsobené zvířetem, s ohledem na právní úpravu obsaženou v novém občanském zákoníku.

Podle platné úpravy, pokud zvíře způsobí škodu, nahradí ji jeho vlastník, ať již bylo zvíře pod jeho dohledem, nebo pod dohledem osoby, které vlastník zvíře svěřil, anebo se zatoulalo nebo uprchlo. Osoba, které bylo zvíře svěřeno nebo která zvíře chová nebo jinak používá, nahradí škodu způsobenou zvířetem společně a nerozdílně s vlastníkem. Vlastník zvířete se tak ve valné většině případů povinnosti k náhradě škody nezbaví.

Tato právní úprava reflektuje časté případy, které se v praxi vyskytují, tj. útoky a pokousání psem nebo únik zvířat a jejich kolize např. v dopravním provozu. Právní úprava se však nevztahuje na všechna zvířata, ale pouze na zvířata, která je možné mít pod dohledem. Vyloučena jsou tak např. zvířata volně žijící v přírodě.

Pro vznik práva na náhradu škody způsobené zvířetem musejí být splněny následující tři předpoklady: 1. škodní událost způsobená zvířetem, např. útok zvířete, vběhnutí zvířete pod vozidlo, 2. vznik škody, tj. zranění nebo poškození oděvu, vozidla apod., 3. příčinná souvislost mezi škodní událostí a vznikem škody. Škoda musí být způsobená chováním zvířete, a to bez ohledu na to, zda chování zvířete bylo zapříčiněno jeho vnitřními biologickými procesy, nebo zda chování vyvolaly vnější podněty. Pro posouzení odpovědnosti vlastníka zvířete není také relevantní, jaké má zvíře vlastnosti. Vlastník zvířete je vždy osobou povinnou k náhradě škody a je tedy pouze na něm, aby zabezpečil, že zvíře škodu nezpůsobí. Jak vyplývá z platné právní úpravy (viz výše), pro posouzení odpovědnosti je lhostejné, zda má vlastník zvíře přímo ve své dispozici nebo ne, např.: když zvíře uteče nebo se o něj stará třetí osoba. Pokud se o zvíře stará třetí osoba, odpovídá za způsobenou škodu společně a nerozdílně spolu s vlastníkem.

Vlastník zvířete se tak ve valné většině případů povinnosti náhrady škody nezbaví

Občanský zákoník umožňuje zproštění odpovědnosti za škodu v případě, že domácí zvíře slouží vlastníku k výkonu povolání či k jiné výdělečné činnosti nebo k obživě, anebo slouží jako pomocník pro osobu se zdravotním postižením. Zároveň však vlastník musí prokázat, že při dozoru nad zvířetem nezanedbal potřebnou pečlivost, anebo že by škoda nevznikla i při vynaložení potřebné pečlivosti. Za stejných podmínek se povinnosti k náhradě škody zprostí i ten, komu vlastník zvíře svěřil. V jiných případech se vlastník zvířete zprostit povinnosti k náhradě škody nemůže.

Z výše uvedeného vyplývá, že se zproštění povinnosti týká jen domácích zvířat, kterými se rozumí zvířata, jejichž druh žije s člověkem buď bezvýjimečně, nebo z převážné části (např. psy, kočky, prasata, králíci, ovce, koně apod.). Důležité je, aby domácí zvíře bylo chováno za účelem obživy, výdělečné činnosti či k výkonu povolání, tedy aby bylo přímo určené k uvedeným účelům.

 

Předpokládá se, že takové zvíře bude mít např. i speciální výcvik. Nepůjde o zvířata, která jsou pro plnění pracovních úkolů používána výjimečně nebo zvířata, která jsou používána k soukromým zájmům vlastníka. Pokud tedy osoba chová zvíře pro potěchu či zálibu bez hospodářských či společenských zájmů, nemůže se povinnosti k náhradě škody zprostit, zatím, co osoba, která chová zvíře k podstatnějším užitkům, se povinnosti zprostit může.

Pro zproštění povinnosti k náhradě škody musí vlastník zvířete prokázat, že nezanedbal při dozoru nad zvířetem potřebnou pečlivost, anebo že i při vynaložení potřebné pečlivosti, i když vynaložena nebyla, by škoda stejně vznikla. Je tedy třeba učinit veškerá potřebná opatření, aby zvíře nemohlo způsobit škodu. Míra náležité pečlivosti bude zkoumána podle obvyklých a rozumných požadavků na zabezpečení chovu zvířete, i z hlediska individuálních okolností konkrétního případu, za kterých ke škodě došlo. Dalším důvodem, kdy se vlastník zvířete může zprostit povinnosti k náhradě škody, je takové neočekávané a intenzivní chování zvířete, že škodě nešlo zabránit ani jí předejít. Závěrem ještě upozorňujeme, že výše popsaná právní úprava nedopadá na zvláštní případy, které jsou upravené zvláštními zákony (např. zákonem o myslivosti).

 
Kristýna Cajthamlová
Komora veterinárních lékařů České republiky