Komora veterinárních lékařů České republiky

Představujeme – MVDr. Jakub Plachý

  Časopis Zvěrokruh 4/2015
     Společenská rubrika

Radka Vaňousová

MVDr. Jakub Plachý

PREZIDENT ČESKÉ HIPIATRICKÉ SPOLEČNOSTI

 

Jak byste se sám popsal?

Sebekriticky musím konstatovat, že na tuto otázku nejsem dostatečně erudovaný a rád přenechám moji deskripci jiným.

Vaše znamení

Ryby

Jaké máte životní krédo?

Co tě nezabije, to tě posílí.

Odkud pocházíte?

Z Prahy – což bylo po celou dobu působení v Brně poměrně velkou přítěží 🙂

Ovlivnilo vaše rodinné zázemí výběr vašeho budoucího povolání?

Určitě ano, protože oba rodiče jsou veterináři a od malička jsem se v tomto prostředí dobrovolně i nedobrovolně pohyboval. I když musím konstatovat, že to rodiče se mnou mysleli dobře a upozorňovali mne na úskalí této náročné profese. Bohužel nebo bohudík se jim to odrazování nepovedlo.

Jak vzpomínáte na studentská léta?

Jako na velmi‚ kvalitně‘ strávený čas, který se už nikdy nebude opakovat.

 

Jak těžké byly začátky vaší profesní kariéry?

Vzhledem k tomu, že jsem po studiu začal působit na naší alma mater, tak to byl takový plynulý přechod ze studentského života do toho pracovního. Ta opravdová změna nastala až po odchodu z univerzity.

Po dokončení pregraduálního studia jsem nastoupil na postgraduál na kliniku chorob koní, kde jsem několik let působil a specializoval se na ortopedii a zobrazovací metody u koní.

 

Po odchodu z univerzity jsem – stal součástí projektu privátní kliniky v Heřmanově Městci zaměřené na koně, kde do současnosti působím jako veterinární lékař a participuji na jejím vedení.

 

Máte nějaké zvířecí mazlíky?

Ano, psa a fenu plemene malý hrubosrstý vendeeský baset – chroničtí útěkáři, ale jak jsme pochopili, to k tomuto plemeni prostě patří a moc se toho s tím nedá dělat. Na zahradě máme ještě i poničku – 33letou důchodkyni, která vypadá na svůj věk velmi zachovale.

Jak trávíte svůj volný čas?

V poslední době je toho volného času opravdu málo a pokud se nějaký volný čas vyskytne, snažím se sportovat, protože to je něco, co mi opravdu chybí.

Jak jste se dostal k aktivní činnosti v ČHS?

To vlastně vyplynulo ze situace, když jsem ještě na klinice chorob koní pomáhal připravovat semináře a postupně byl čím dál víc vtahován do dění. Protože koňští veterináři jsou poměrně malá komunita, je každý, kdo je ochoten pomoci vítán.

Jakou problematikou se v současnosti ČHS zabývá a co byste rádi připravili pro své členy do budoucna?

ČHS působila hlavně jako edukační platforma, což velmi dobře plnila, plní a doufám, že bude i nadále plnit. Myslím, že by do budoucna měla zároveň působit více i jako komunikační platforma pro koňské specialisty a usnadnit jim vzájemnou komunikaci, která je v současné době ne v úplně „dobré kondici“.

Také cítím čím dál větší potřebu edukace nejen v medicínské oblasti, ale také v oblasti managementu praxe a psychologie klientů. I v koňské praxi přibývá soudních sporů a také touto problematikou bychom se měli zabývat. Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že se situace v tomto směru bude asi jen zhoršovat. Aktuálně pracujeme na novém webovém portálu, který bude obsahovat diskusní platformu pro veřejnosti nepřístupnou výměnu informací mezi členy a převedení celé agendy do elektronické podoby včetně on-line přihlášek a plateb seminářů.

 

…po celodenním kolotoči vzácné chvilky s rodinou

Co byste přál veterinářům do budoucna?

Aby začali více komunikovat, začali táhnout za jeden provaz a vrátili naši profesi ve společenském žebříčku tam, kde kdysi bývala.

Vtip, o který byste se chtěl podělit

Z těch veřejně publikovatelných je to vtip, který si občas vyslechnu od zaměstnanců: Jaký je rozdíl mezi veterinární klinikou a blázincem? No v blázinci je aspoň vedení normální!

 

 

rozhovor připravila:
Radka Vaňousová
.

Komora veterinárních lékařů České republiky