Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Šije jako švadlenka

  SOUDNIČKA

Věc: Žádost o posouzení správnosti operace a výkonů s ní spojené.

Zhruba začátkem září jsem u svého psa labradorského retrievra zjistila na levém boku otok o velikosti cca 6 cm. Navštívila jsem Veterinární ordinaci MVDr. Jiřího Uzlíčka v Pejskařicích, kde mi bylo sděleno, že to může být uhozené a že raději počkáme. Uplynulo cca 14 dní a otok se neměnil?! a naopak ztvrdl a zvětšil svůj objem. Opět jsme navštívili, tentokrát i spolu s přítelem, veterinární ordinaci. Zde už mému pejskovi konečně odebrali vzorek přímo z otoku s podezřením na cystu a odkázali nás, abychom přijeli dne 19. 9. do jejich druhé, 10 km vzdálené, veterinární ordinace v Kočkově, kde by provedli zákrok a otok odstranili. Také jsme ještě před zákrokem volali, jak dopadl odebraný vzorek a paní (zřejmě také MVDr. a také manželka pana MVDr. Uzlíčka) Uzlíčková nám sdělila, že je to cysta. Nechápu, jak to mohla vědět dříve než my, když výsledky nám přišly poštou dokonce snad až cca 4 dny po operaci. Daný den jsem se nemohla uvolnit z práce a tak přítel se svou sestrou odvezli mého pejska do ordinace v Kočkově. Zde mu provedli, nejen podle mého názoru, ale i názoru zkušených lidí, tu drastickou operaci a spoustu jiných pochybných výkonů, o kterých bych Vás ráda informovala už jen proto, aby jiní lidé neměli tak ohavnou zkušenost a tolik strachu, nervů a neprospaných nocí jako já a moje rodina. Vždyť to zvíře se nemůže bránit, od toho má nás a my Vás.

Po operativním zákroku mého pejska odjel přítel se svou sestrou k mému otci, který byl v šoku nejen ze vzhledu rány, i on by ji zvládl sešít lépe, ale i ze stavu pejska. Když jsem přijela domů, věděla jsem i jako laik že není něco v pořádku, ale člověk stále doufá a věří odborným řečem a čeká výsledky, čeká, že se to změní, že se kompletní stav dá do pořádku, že to k pooperačním stavům patři, ale tak to nebylo. Každý den, minimálně 2x denně, jsem volala doktorovi Uzlíčkovi, jestli je normální, že tam má boule, otoky, rudnutí, krev, jestli je normální, že mu to rosolovatí, jestli by to nemělo vytýkat ven, proč nemá drén a spoustu jiných otázek, na které on jen odpovídal: „to je normální“. Nakonec jsem se zvedla a s přítelem jela, a to „za 5 minut 12“, znovu za MVDr. Uzlíčkem. Po cestě shodou okolností ještě praskly 2 nebo 3 stehy a rána byla celá otevřená (min. na 6 cm) a vytékala spousta krve. V ordinaci v Kočkově čekalo na otevření asi 6 lidí, ale ani jeden naléhavý případ. Jen dvě štěňata na očkování, dále nějaká viróza, snad tam byla i kočka na injekci, no prostě nic co by nemohlo počkat. Po otevření ordinace nebyl můj pes s otevřenou krvácející ránou vůbec ošetřen. Podle mého názoru v té špinavé čekárně, plné možné nákazy a možnosti infekce nás měli minimálně ošetřit a něčím mu ránu obvázat, aby byla alespoň sterilní než přijdeme na řadu, což se nestalo! Po marné hodině čekání a doufání, že se snad otevřou dveře a poskytnou mému pejskovi, který byl už celý zakrvácený nějakou pomoc či ošetření, jsem řekla DOST a vynervovaná, ubrečená, plná vzteku, odjela k MVDr. Veritaskovi, kam jsem chodila se svým pejskem celé tři roky jeho života. Nyní lituji, že jsem náhodně odjela do osudných Pejskařic, protože přítel je ze sousední vesnice a nám se zdálo, že je zbytečné jet až do města. Že nás odkážou do Kočkova, jsme bohužel netušili a už nám bylo hloupé to rušit, doufali jsme, že jsou stejně schopní. Pan MVDr. Veritaska byl v šoku a řekl: „že i malé dítě by lépe uvážilo, jak vést řez, tak aby po uzdravení vše zakryly chlupy, že když se vede řez, tak se také musí u toho trochu přemýšlet (pan MVDr. Uzlíček provedl řez takto: rána byla cca 20 cm od zad dolů k břichu a cca 1,5 cm široká), že rána nedýchala, nebyla vyčištěna, neměla drén, sešita byla jen k sobě namísto Ú stehem, že takto by nikdy nesrostla, neboť v ní byla infekce, byla zarudnutá a oteklá.“

Pan doktor Veritaska znovu ránu otevřel, vyčistil, zkontroloval, dal drén, znovu sešil, dal nám antibiotika a vše nám laikům v českém jazyce vysvětlil a poradil, jak dál nejlépe postupovat. Řekl, že to byla špatně odvedená práce, nehledě na to, že pejsek zkusil jako nikdo. Bylo nám ho hrozně líto, je jako naše dítě, 2x v týdnu narkózu, stresy, ty stavy po operacích také pro zvíře nejsou příznivé. Můj otec zavolal panu MVDr. Uzlíčkovi a upozornil ho na to, co nám sdělil a jak posoudil jeho práci pan doktor Veritaska a slušným způsobem ho upozornil na to, že takto to nenechá. Doktor na to neřekl ani omlouvám se, ani se nebránil a ani se mému otci nesnažil obvinění vyvrátit, a proto Vám píši.

Následující dny se stav mého pejska den ode dne lepšil a rána dostávala hojivý vzhled, bylo vidět, že je z nejhoršího venku a že pan doktor Veritaska odvedl výbornou práci.

 

Chci Vás upozornit, že s odstupem času jsme zjistili, že operaci pan MVDr. Uzlíček provedl, jak se říká zřejmě na černo, protože ani od vyšetření, ani od operace nemáme jediný doklad o zaplacení, na rozdíl od pana MVDr. Veritasky, který i na prášek napíše patřičný doklad. Pan doktor Uzlíček nám způsobil: psychickou a vzhledovou újmu na pejskovi, pejsek je papírový, s perfektním rodokmenem. Teď už bychom jen tak na nějakou přehlídku jít nemohli. Věřím, že i můj pejsek z toho má trauma a bude si to pamatovat. Také nám způsobil i újmu finanční, celá ta záležitost nás stála spoustu peněz a doklady o zaplacení nemáme. Za operaci a také za jiné úkony s ní spojené si řekl nekřesťanský peníze. Zaplatili bychom za svého pejska desetitisíce, kdyby to bylo třeba, ale musí být vidět výsledky.

Prosím Vás tedy o posouzení a přezkoumání tohoto případu, protože to, co jsme prožili my, bychom nikomu nepřáli. Dnes už je můj pejsek celkem fit, rána se mu hojí a chloupky už mu dorůstají, je v domácím doléčení a k panu doktorovi jezdíme jen na kontroly, protože nechceme nic podcenit. Vypadá to, že bude v pořádku. Nečekáme tímto dopisem žádné finanční vyrovnáni s MVDr. Uzlíčkem, o peníze nám nejde, jsme jen plní vzteku z toho, co jsme prožili s naším pejskem a věříme, že tímto sdělením nějak můžete ochránit ostatní zvířata od takové krutosti a majitele od takové bezmoci.

Děkuji za Váš čas.
Jana Naštvaná

Použil jsem uzlíčkový steh

Zasílám Vám tímto své vyjádření ke stížnosti slečny Naštvané a také kompletní dokumentaci celého případu. Stížnost samotná je plná emocí, urážek a zkreslených úsudků, ke kterým se pokud možno nebudu vyjadřovat. Na vysvětlenou – provozujeme dvě ordinace: jednu v našem rodinném domě v Pejskařicích, kde poskytujeme pohotovostní službu po telefonické dohodě a také zde ve všedních dnech dopoledne ordinujeme, a druhou v Kočkově, kde ordinujeme každé pracovní odpoledne a nyní také v sobotu dopoledne. V těchto ordinacích pracují tři veterináři. Na ošetřování tohoto pacienta jsme se podíleli převážně já s manželkou. Pejska slečny Naštvané jsme ošetřovali poprvé 7. 9. při pohotovostním zákroku v naší ordinaci v Pejskařicích. Telefonicky se ohlásila v průběhu dopoledne s žádostí o druhé nezávislé posouzení velkého útvaru na boku. Upozornil jsem ji, že sloužíme pouze pohotovostně, a je na jejím zvážení, jestli nepřijede v týdnu do ordinace v Kočkově. Dorazila s pejskem v neděli večer, ale k našemu překvapení s tržnou ránou na tváři. Pes byl od počátku poměrně obtížně zvladatelný a ani zběžné vyšetření nebylo možné. Byl proto sedován acepromazínem a rána (délky cca 3 cm) po řádné toaletě sešita v lokální anestezii. Majitelé obdrželi antibiotika a byl jim doporučen ochranný límec. Ten slíbili použít s tím, že jeden takový vlastní. V rámci tohoto chirurgického zákroku jsme vyšetřili i tuho-elastický útvar na pravém boku pejska. Nebyl zcela volný v podkoží, částečně přisedal ke kůži a nejvíce připomínal postinjekční útvary, byť byl poněkud větší – cca 6 cm. I vzhledem k prováděnému chirurgickému zákroku jsme doporučili útvar několik dní sledovat a dohodli jsme se s majiteli na případném dalším řešení s jejich ošetřujícím lékařem. Koncem týdne se však slečna Naštvaná telefonicky dožadovala opětného vyšetření zvětšujícího se útvaru na boku pacienta. Požádala nás o případné chirurgické odstranění útvaru. Ten měl být stále nebolestivý, chování pejska bylo veselé a spontánní, jinak bez problémů. Při odstranění stehů jsme majitelům nabídli možnost odběru vzorku aspirační biopsií pro cytologické posouzení.

 

Prvotní rána se zhojila bez nejmenších komplikací. Odběr se zdařil bez problémů po důsledné instruktáži majitelů o fixaci pejska. Vzorek byl odeslán na vyšetření. Již za dva dny jsme obdrželi e-mailem výsledek cytologického vyšetření, telefonicky sdělili majitelce a na základě její urgence potvrdili předjednaný termín chirurgického zákroku. Pejsek byl po celou dobu zákroku, který tak trval asi 30 minut, anestezován kombinací xylazin, ketamin a zákrok proběhl bez jakýchkoliv rušivých reakcí. Rána byla vedena shora dolů ve směru přirozených záhybů kůže v tomto místě těla a kopírovala klasický tvar olivového listu. Útvar samotný jsme odebrali i s pouzdrem, k porušení jeho celistvosti nedošlo. Tupá preparace útvaru nevedla ani k narušení svalových vláken, ani k vytvoření jakkoliv masivního krvácení.

Při sutuře jsme volili jednoduchý pokračovací steh materiálem catgut č. 4, místy podpořený jednoduchými uzlíčkovými stehy (catgut 6). Kůže byla šita uzlíčkovými stehy materiálem silon 2,5. Odstraněním takto velkého útvaru vznikla na boku perfektně aproximovaná rána délky cca 14 cm. Délka rány byla kompromisem mezi doporučovanou velikostí chirurgických ran používaných při odstraňování podobně velkých útvarů a snahou způsobit zvířeti co nejmenší utrpení. Rána nevyvolávala na boku pacienta nadměrné pnutí. Povrchově byla rána překryta nástřikem Aureomycinovým sprayem. Při předávání pacienta bylo z naší strany doporučeno finální histologické posouzení odstraněného útvaru, neboť výsledek cytologického vyšetření byl pouze orientační. Majitelé byli poučení o možnosti hlasových projevů pejska při probouzení z anestezie, o nutnosti zabránit zvířeti v olizováni rány, o nepodávání potravy a nápojů do stavu úplného probuzení z anestezie a o podmínkách nutných pro klidné procitnutí pacienta. Pejskovi byla aplikována injekční antibiotika a majitelé obdrželi perorální antibiotika pro clonění zákroku na dalších pět dní. V případě jakýchkoliv potíží nás měli kontaktovat telefonicky nebo osobně v některé z našich ordinací. Další den se majitelé dostavili s pejskem a žádali o léky proti bolesti vzhledem k hlasovým projevům psa. Ten se v ordinaci jevil aktivně, rána byla klidná, suchá. Majitelé byli upozorněni na nutnost ochrany rány před olizováním. Pejskovi byl aplikován Metacam inj. a na další dva dny Rimadyl tbl. Další návštěva v naší ordinaci se uskutečnila po pěti dnech od zákroku, kdy jsme pod ránou zaznamenali vytvoření měkkého pendulujícího otoku, z něhož bylo aspirováno cca 20 ml čiré, růžové, nezapáchající tekutiny. Tento útvar jsem označil za serom a majitelům (tentokrát rodičům sl. Naštvané) byl prodán pruban. Rána byla stále suchá a klidná. V tu dobu byl ještě pacient kryt antibiotickou clonou. Do této rány nebylo zatím, podle mého přesvědčení, potřeba vkládat drén. Majitelka se pak za další tři dny objevila bez psa v Pejskařicích, popisovala výtok červenavé tekutiny mezi stehy z rány a žádala ošetření. Moje manželka ji pozvala do ordinace v Kočkově. Vzhledem k tomu, že ten den nebyl sjednán žádný chirurgický zákrok, dostavil jsem se do ordinace až těsně před 14. hodinou. Mezi čekajícími před ordinací v tu chvíli slečna Naštvaná ještě nebyla. Rozhodl jsem se proto uspíšit ošetření čekajících klientů, abych pak měl na práci klid. Po ošetření druhého klienta toho odpoledne se v čekárně objevila slečna Naštvaná a poněkud bezohledně se tlačila do ordinace nedbaje stížností čekajících klientů. Pes nebyl oblečen do prubanu, ač k tomu byli majitelé opakovaně vyzýváni. Podle slov slečny Naštvané vůbec nebyl použit, aby pejska neškrtil. Na boku psa jsem zjistil otevřený úsek sutury ve spodní čtvrtině rány dlouhý cca 3 cm, z něhož vytékala opět růžová průhledná tekutina. Okraje rány se tentokrát jevily zarudlé. Pes byl poměrně klidný bez známek bolesti a nepokoje. Slušně jsem slečnu Naštvanou upozornil, že se jí budu věnovat, jak jen to bude možné. Během ošetřování dalšího klienta vešla do čekárny i kolegyně, která zanesla do čekárny opakovaně hrst buničité vaty, ránu zevrubněji zkontrolovala a uklidňovala majitele, než se na ně dostane řada. Museli jsme se s trpělivostí slečny Naštvané těsně minout, neboť kolem 14:45, kdy se čekárna uvolnila, byla se svým psem již na cestě ke kolegovi.

V rámci zpětného posuzování vývoje hojení této rány neshledávám na svém postupu jakékoliv profesionální pochybení a pokračování v léčbě mi nebylo umožněno.

Po cca dvou hodinách mi telefonicky otec slečny Naštvané rozlíceně oznámil, že jistý pan kolega označil moji práci za „prasáckou“ a žádal vrácení všech nákladů s léčbou spojených, pod pohrůžkou soudního projednávání. Nebyla mi dána šance jakkoliv zareagovat, a tak jsem pouze pánovi navrhl projednání kauzy u KVL ČR. Zhruba po 10 dnech jsem v poštovní schránce nalezl nevybíravý dopis od slečny Naštvané s výsledky histologického vyšetření i s přiloženou složenkou.

Přikládám zkrácený výpis obou léčebných případů, výsledky obou laboratorních vyšetření, dopis od slečny Naštvané i kopie účetních dokladů, jež jsou všem klientům nabízeny, pokud si nevyžádají daňový doklad.

S pozdravem MVDr. Uzlíček

Spravila to resutura

Na Váš dopis sděluji, že jsem ošetřoval psa sl. Naštvané. Status presens: částečná ruptura sutury po chirurgickém odstranění tumorosní změny na levém hrudníku, okraje rány nekrotické, v ráně krevní sraženina a exudát. V celkovém znecitlivení byla provedena revize, toaleta a resutura rány s ponecháním drénu a následného drenážního otvoru pro čištění rány. Resutura byla provedena U stehem. Celkově byla podávána antibiotika. Možnou příčinou částečné ruptury sutury byla absence drenážního otvoru při primárním chirurgickém ošetření.

MVDr. Veritaska

Závěr revizní komise

Vážená paní Naštvaná, revizní komise znovu prošetřovala Vaši stížnost na veterinární činnost MVDr. Jiřího Uzlíčka. Podle jeho vyjádření mu nebylo Vámi umožněno léčbu dokončit. Jeho postup při chirurgickém řešení lze také bez zdokumentování velmi těžko hodnotit zpětně, v zásadě však odpovídá primárnímu chirurgickému řešení při odstranění tumorózní změny bez zřetelného infekčního procesu. Litujeme, že Vám nelze podat příznivější zprávu.

 
Upravil MVDr. Petr Matušina
Komora veterinárních lékařů České republiky