Komora veterinárních lékařů České republiky

Útulková agrese

  Časopis Zvěrokruh 9/2018
     Soudnička

Martina Halbichová - Vítová

Soudničky popisují skutečné případy z činnosti revizní komise

RK byla doručena stížnost na veterinárního lékaře, který provedl v útulku dle stěžovatelky bezdůvodně eutanazii zdravého psa. Stěžovatelka byla občasnou venčitelkou útulkových zvířat.


 

Celá citlivá kauza se též řešila v médiích – místním tisku, televizi a samozřejmě i na sociálních sítích.

Ve stížnosti bylo uvedeno, že stěžovatelka telefonicky mluvila o věci s dotčeným lékařem a ten jí potvrdil, že pes byl zdravý, ale na žádost starostky obce, v jejímž katastru byl pes odchycen a stal se tak majetkem této obce, provedl jeho eutanazii.

RK si jako vždy vyžádala zdravotní dokumentaci od lékaře i vyjádření starostky obce a k objasnění všech okolností si pozvala lékaře k osobnímu projednání na své zasedání do Brna.


Osobní výpověď lékaře

K osobě stěžovatelky pan doktor uvedl, že ji osobně vůbec nezná a nikdy ji neviděl. Jediným vzájemným kontaktem byl telefonický rozhovor pár dní po eutanazii, kdy ho obvinila z „vraždy“ zdravého zvířete a chtěla nějaké vysvětlení. Pan doktor jí řekl, že tělesně se sice zvíře jevilo zdravé, ale psychika a chování vykazovaly závažné problémy. Žádný další kontakt se neuskutečnil, přišlo až vyrozumění o podané stížnosti.

V kauze se jednalo o zhruba 4–5 let starého psa, který byl zhruba rok před řešenou situací odchycen coby toulavé zvíře a následně umístěn do útulku. Po základní karanténě byl řádně odčerven, očkován a byla vyvíjena snaha o jeho umístění k novým majitelům. Po přijetí do útulku se pes choval celkem normálně, větší nervozitu až mírné obranné reakce v něm vyvolávala přítomnost mužů. V útulku o něj pečovaly ošetřovatelky, takže se žádný problém řadu měsíců neprojevil.

První útok

K prvnímu neočekávanému agresivnímu útoku došlo asi po pěti měsících, kdy pes bezdůvodně a bez varování napadl paní, která ho do útulku chodila pravidelně venčit a byla již rozhodnuta, že si ho osvojí. K tomu samozřejmě nakonec nedošlo. K paní museli volat sanitku, pokousané měla především ruce. O těchto skutečnostech se lékař ale dozvěděl až za dalšího půl roku, kdy byl ošetřovateli útulku kontaktován, aby přijel provést vyšetření psa po dalším poranění člověka.

Druhý útok

V tomto případě zaútočil tentýž pes bez varování na ošetřovatelku útulku a útok byl veden proti obličeji. Lékař vypověděl, že pes byl k vyšetření přiveden s náhubkem jinou ošetřovatelkou útulku, choval se normálně, nevykazoval příznaky předchozího agresivního chování. Ošetřovatelka nicméně lékaře žádala o zvýšenou ostražitost a informovala ho, že druhý útok byl hodně agresivní a bez varování. Pes byl vyšetřen a byla nařízena karanténa až do druhé prohlídky po pokousání. Při té se již pes choval jinak, vykazoval velký neklid, nervozitu, strach a úzkost, snažil se uvolnit z vodítka a utéct a při snaze o kontakt s ním se neobvyklé chování stupňovalo až v obrannou agresi. Již v této chvíli se ošetřovatelky zmínily o případné eutanazii, kterou však lékař kategoricky odmítl.

12 dní poté – třetí útok

Bohužel ještě tentýž měsíc, za zhruba 12 dní, byl lékař znovu volán do útulku a bohužel znovu k vyšetření psa po poranění člověka. Jednalo se opět o stejné zvíře. Tentokrát k útoku došlo během venčení ve velkém výběhu a ošetřovatelku musela odvézt záchranka. Ještě v době řešení stížnosti byla s léčením způsobených poranění hospitalizována v nemocnici. Veterinář se dozvěděl, že útok byl veden velice agresivně do oblasti hlavy, krku a ramen.


Ošetřovatelky již měly zákaz se ke psovi přibližovat a vlastně o to ani nestály, protože se obávaly o své zdraví. Krmen byl přes mříže. Vyšetření tentokrát již bylo obtížné, v podstatě proběhlo s minimálním kontaktem. V útulku se opět mluvilo o eutanazii. I v tomto momentě ji lékař odmítl: také proto, že bylo třeba udělat ještě druhou prohlídku pátý den po pokousání. V tento den po příjezdu do útulku již ale bylo lékaři jasné, že pes trpí. Podle ošetřovatelek bylo jeho chování každý den stejné – neustále pobíhal po kotci a štěkal. Štěkot zesiloval při přiblížení kohokoliv. Kvalita života byla zhodnocena jako velice neuspokojivá a prognóza špatná. Bylo rozhodnuto o ukončení trápení a provedení eutanazie. Zákrok byl zahájen sedací foukačkou, poté pan doktor nasadil psovi náhubek, změřil teplotu, injekčně prohloubil sedaci a nakonec aplikoval T61. Zvíře bylo následně odesláno k vyšetření na vzteklinu post mortem.

 


Podstatné okolnosti

Jako podstatnou viděla RK tu skutečnost, že lékař se celý rok snažil pro psa najít nový domov, dokonce přemýšlel i o tom, že si ho osvojí sám. Po prvním útoku se od starostky dozvěděl neověřenou informaci, že původní majitel nejspíš psa opustil záměrně, protože pokousal jeho samotného i dítě v rodině. To samozřejmě pohled na to, že by si pan doktor vzal psa domů, výrazně ovlivnilo. Je totiž sám otcem tří dětí a jejich bezpečí a zdraví pro něj byly samozřejmě na prvním místě. Stále ale uvažoval o tom, že by jej pomohl umístit jako strážního psa do zemědělského podniku, kam jako veterinář zajíždí k hospodářským zvířatům. Po druhém pokousání také řešili se starostkou možnost dalších vyšetření, možné diferenciální diagnózy a příčiny stavu psa (neoplazie, zánět, cysty, poruchy chování apod.). Starostka se vyjádřila v tom smyslu, že obec je podle zákona č.128/2000 Sb. povinna chránit zdraví občanů a veřejný pořádek a se svým majetkem zacházet s péčí řádného hospodáře. Proto pro ni není obhajitelné vynakládat fi nanční prostředky na odbornou převýchovu agresivního psa nebo na jeho CT vyšetření a případné následné léčení. Musí zvažovat racionalitu vynaložení fi nančních prostředků na péči o jediného psa, když jich v útulku je mnohem více.


RK si jako vždy vyžádala zdravotní dokumentaci od lékaře i vyjádření starostky obce

Převýchova by také stála nemalé prostředky a není nikdy zcela jisté, že by se agresivita opět neprojevila. Všechna vyšetření by navíc vzhledem ke stavu psa musela být prováděna po předchozí sedaci, a to by s sebou též neslo další rizika. V žádném případě nechtěl ani pan doktor, ani starostka riskovat poranění dalších osob nebo dokonce dětí. Po zhodnocení všech uvedených skutečností a okolností bylo přistoupeno k eutanazii. Tento smutný příběh je bohužel ukázkou toho, jak nedostatečně je řešeno vlastnictví psů. Zatímco například každé auto musí být registrováno a mít jasného vlastníka, u psů tomu tak není. Proto není pro majitele, který svého psa nezvládá, vůbec obtížné ho opustit a nechat svému osudu.

Rozhodujícím zákonným důvodem pro eutanazii zde bylo utrpení zvířete. Chování psa neumožňovalo jej držet jinak než v kleci a jakýkoli přímý kontakt nebyl kvůli vysokému riziku závažného poranění člověka vůbec možný. Tento stav byl dostatečně prokázán svědeckými výpověďmi a lékařskými zprávami o ošetření postižených osob. Rovněž samotné chování psa v kotci bylo zjevně abnormální s maniakálními rysy, a s ohledem na všechny zjištěné okolnosti bylo zřejmé, že nelze reálně očekávat návrat zvířete do normálního života. Tím byly naplněny zákonné důvody pro eutanazii podle zákona 246/92 Sb., proto RK rozhodla o tom, že nebyl shledán důvod k zahájení disciplinárního řízení.

Martina Halbichová Vítová

Komora veterinárních lékařů České republiky