Komora veterinárních lékařů České republiky

Úvodník – MVDr. Jan Šterc Ph.D.

  Časopis Zvěrokruh 2/2018
     Úvodník


Vážené kolegyně a kolegové,

tak tady máme opět nový rok, už jsme zase starší a zkušenější a začíná nám obvyklý kolotoč. Inventura skladu, přiznání a platba silniční daně, přiznání k dani ze závislé činnosti za zaměstnance, přiznání k dani z přidané hodnoty a zpětné hlášení (pro ty, kteří si dovolili být ekonomicky o něco „úspěšnější“, rozumějme mít větší obrat, ale ne nutně větší zisk). A už se pomalu připravujme na přiznání k dani z příjmu, odevzdávání přehledu příjmů pro správu sociálního pojištění a zdravotní pojišťovny atd.

Na vše čeká státní úředník s pevnými termíny, vyhrožující sankcemi, penalizací a v poslední době také pokutami, pokud se k němu budeme chovat „hrubě a nevhodně“.

K tomu všemu patří i platby členských příspěvků do odborných asociací. A samozřejmě také platba členského příspěvku do Komory veterinárních lékařů a platba pojištění profesní odpovědnosti. (Tady nám naštěstí sankce za „nevhodné“ chování nehrozí).

A tradičně se ozývají hlasy. Už zase po nás chtějí peníze. A tak moc. A za co vůbec? Co pro nás vlastně dělají? Ani poradit mi neumí, jak mám účtovat to a ono. Kdyby alespoň nonstop právní poradnu a ochranu pro mě zajistili.

Vzhledem k mému věku a šedinám tyto stesky poslouchám s lehkým ironickým úsměvem. A protože jsem za léta svého působení dospěl k názoru, že pokud chci znát správné odpovědi, musím si položit ty správné a mnohdy i nepříjemné otázky, dovolím si jich teď několik položit.

Opravdu ta komora chce tak moc? Roční členský příspěvek 3850 Kč je přece nějakých 320 Kč měsíčně. Vždyť je to několikrát méně, než odvede na sociálním pojištění zaměstnanec s tím nejnižším možným příjmem. A že pro mě ta komora nic nedělá? Jak to, že tedy vykonáváme svou profesi jako svobodné povolání, že ji nemohou vykonávat laici, a jak to, že nám do výkonu veterinární činnosti nezasahuje např. státní úředník? Aha, ono, je na to zákon. A jakpak to asi se vznikem toho zákona bylo? Že by ho koncipoval pro dobro praktických veterinárních lékařů státní úředník a předložil ho zákonodárcům ke schválení a dokonce bojoval proti nesmyslným pozměňovacím návrhům při schvalování? Ne, ne milé děti, pokud si vzpomínám, bylo u toho několik našich starších kolegů, kteří do toho šli s entuziasmem a jistou dávkou altruismu. Jsem přesvědčen, že většina z nich by si po letech zasloužila přinejmenším morální ocenění.

A jakpak je to s tím daňovým, účetním a právním poradenstvím? Opravdu chceme, aby nám radila v těchto věcech Komora veterinárních lékařů, tj aby veterinář radil veterináři, jak vést účetnictví? To je mezi námi ještě někdo, kdo má odvahu si vést účetnictví a vyplnit daňové přiznání sám? Vždyť je to vysoce odborná činnost úplně mimo naši profesi. Pravda, komora by mohla zřídit účetní, daňovou a právní kancelář pro zhruba 4000 praktických veterinářů a zaměstnat potřebný počet účetních, daňových poradců a právníků. Ale bude na provoz této kanceláře a platy těchto odborníků stačit měsíční příspěvek 320 Kč od každého z nás? Určitě ne. A budeme tedy ochotni platit vyšší členské příspěvky? Nechť si každý odpoví sám za sebe.

A jak pak je to … Radši už dost, myslím, že už jsem se rozpovídal více, než bylo potřeba. Nicméně na závěr si ještě dovolím poznamenat: Naše profese je krásná a zajímavá a má smysl usilovat o to, aby nás naplňovala. To ale nepůjde bez toho, abychom začali každý sám u sebe v každodenní poctivé práci a ve vztazích s ostatními kolegy. Když budu parafrázovat jednoho známého politika, je na místě říci: „Neptejme se, co může komora udělat pro nás, ale ptejme se, co můžeme udělat my pro veterinární profesi“.

Jan Šterc

Komora veterinárních lékařů České republiky