Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Úvodník – MVDr. Lubomír Borkovec

  Časopis Zvěrokruh 5/2019
     Úvodník


Vážení kolegové,

pohlížím z okna, v temnotě vidím ještě temnější obrysy meruňkového listí a už slyším zpěv ptáků. To mi jasně dává vědět, že začíná ráno a já slíbil mediální komisi, že tenhle úvodník napíšu.

Zamýšlím se znovu, proč jsem vlastně v představenstvu naší komory a jestli spolu s ostatními děláme to, co se očekává? V novém představenstvu jsme se rozdělili do různých komisí, kde každý z nás se – podle svých zájmů, schopností a časových možností - snaží problémy prodebatovat a navrhovat řešení.

A každý z nás už buď zažil, nebo zažije, že to, co navrhuje, ostatní třeba vůbec nezaujme, nebo to odmítnou. Pak musím poslouchat ty druhé, snažit se je pochopit, ale také trvat na svém, jestli to považuju za správné. Naše představenstvo má stále (od devadesátých let minulého století) 16 členů. Někomu se zdá, že to je moc, že se těžko nalézá shoda a že to je moc nákladné. Že levnější a pružnější při rozhodování by bylo, když by členů bylo například jen pět. Remcalové by tolik nezdržovali. Někdo z nich by měl vizi, k jeho návrhu se přidají dva další a pak by byla dobrá možnost, jak provést radikální změny v komorové legislativě a v Komoře vůbec. Podobný počet členů mají například kolegové na Slovensku, v Rakousku. Pak se může ale také snadno stát, že jiný názor zůstane nevyslyšen.

Baví mě, jak skoro poeticky o své nespokojenosti s představenstvem píše kolega Pokorný. Čtu, jak si v něm někdo vydělá na sebe i rodinu, jak prezidentka podivně něco rozhodla, čtu o analogii členů představenstva s orgány pro e-kondomy (mám zde trochu problém s představivostí u kolegyň), čtu o vyhazování si z kopýtek a o záhadách kuloárové komunikace pomocí skrytých pojmů.

Přiznám se, že je to pro mě nové – možná proto, že nejsem na facebooku – možná to není míněno vážně.

I tak si myslím, že v představenstvu máme vlastně veterinární parlament, kde mohou kolegyně a kolegové – z praxe exotických, hospodářských i společenských zvířat, z univerzity i laboratoří a SVS – spolu debatovat a spolu rozhodovat, jak dál. Jestli prezidentka či prezident má určitou vizi, je to dobře. Není to však nijak rozhodující, protože konečné slovo má představenstvo.

Než se zaobírat osobními invektivami, řešme, co od nás požadují kolegyně a kolegové. Probírejme, co můžeme navrhnout (i kolegům zahraničním), aby si naše praxe uchovaly charakter svobodného povolání, aby veterinární lékař měl co nejsvobodnější přístup k léčivům. Navrhujme, jak zmírnit byrokracii. Jak je možno harmonizovat naše praxe s elektronizací a vstupem pojišťoven do veterinární medicíny. A hlavně, jak se snažit zachovat naše kompetence, o které usiluje dost parazitů. Přitom se snažme vyjít vstříc požadavkům chovatelů (organizování pohotovosti i mimo běžnou pracovní dobu). Snažme se prezentovat i náš zájem o zdravé životní prostředí a o zdraví volně žijících druhů.

Pokud však záměrem někoho z nás bude Komoru s jejím „zastaralým“ zákonem zrušit a vytvořit Komoru zcela novou podle svých regulí jen pro vybrané kolegyně a kolegy – budu proti.

Berte to, prosím, jako mou komunikaci s vámi. Zvěrokruh nám to umožňuje a naší redakci děkuji i za trpělivost se mnou.

Lubomír Borkovec