Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Úvodník – MVDr. Martin Zelinka

  Časopis Zvěrokruh 3/2019
     Úvodník


Vážené kolegyně a kolegové,

když píšu tyto řádky, sluníčko bojuje ze všech sil, aby rozpustilo poslední hroudy sněhu v parcích a zahradách, venku už se ozývají první nesmělé melodie ptáků a někde už se dokonce objevují první sněženky, bledule či petrklíče a zima pomalu ustupuje do svých horských pevností. Věřím, že až budete číst tyto řádky (kromě mimo tolik oblíbených soudniček), bude už jaro v plném proudu a všichni vyměníme plesové šaty a lyže za kutání na zahrádkách, jízdu na kole či trekové hole, neboť jak řekl klasik – ne jenom prací živ je člověk.

Ustupuje doba „ledová“, jenže kromě nástupu jara my, dříve narození, pozorujeme i nástup doby internetové, jak si v minulém úvodníku posteskla Petra Šínová, a já se pomocí tohoto oslího můstku dostávám k tomu hlavnímu, o čem jsem chtěl vlastně mluvit (psát).

Bohužel, je to úděl každé generace, smířit se s tím, že svět už nikdy nebude takový, jaký byl, že cosi končí, ale zároveň něco nového začíná. Doba internetu nám poskytuje netušené zdroje informací. Jeden by řekl, že budeme vzdělanější, budeme mít širší všeobecný přehled a díky tomu všemu budeme mít k sobě blíž a budeme také ohleduplnější. Jenže není tomu tak. Starší generace buď rezignují anebo se snaží uchvátit nějaký ten post, který by jim umožnil nějak pohodlně to „doklepat“, případně ještě zajistil lepší pozice pro své potomky. Mladší generace se pak uchylují do chatových [četových] jeskyní, kde tráví většinu času vstřebáváním informací nevalné kvality, leč vysoké kvantity, plkáním o ničem, případně dávají přednost vykrádání duševního vlastnictví druhých před namáháním mozku vlastního. Škraboška anonymity pak navíc umožňuje beztrestný agresivní projev vůči druhým. To samé pak můžeme pozorovat na silnicích za zatmavenými skly aut, případně u těch „odvážnějších“ v nárůstu oblíbenosti tzv. ultimátních „sportů“. Ne jinak tomu je i v naší profesi – ať už je to touha po ukojení vlastního ega či touha po čím dál větším zisku – to vše zostřuje konkurenční boj, ve kterém ale nakonec nejsou vítězové, ale jen a jen poražení. Protože, jak říká staré přísloví: „Když se dva perou, třetí se směje“.

To mě taky vedlo k tomu, že jsem se rozhodl aktivně se zapojit do dění v Komoře a nenadávat jen planě na to, jak Komora k ničemu není, a omlouvat to tím, že mám svých starostí dost, než abych se staral o nějakou Komoru. Jednoho dne se totiž může stát, že nás někdo těch našich starostí zbaví, a to tak, že už nebudeme mít do čeho píchnout (doslova a do písmene).

Ale abych jen nemoralizoval a nebyl plný pesimismu. Sice pomalu a hlavně nenápadně, nicméně přibývá mladých kolegů, které zajímá i něco víc než jen práce a zábava a začínají se angažovat – slovo za minulého režimu zprofanované, nicméně bez té angažovanosti by nebyl ani 17. listopad. Takže ještě není všechno ztraceno a staří hofráti se musí smířit s tím, že nemají patent na rozum. A jakže to bylo v té Nerudově Dědově míse?

„Nauč mne to!” – „Vida toho kluka,
nač by tvá to ruka uměla?!”
„Až se tobě třásti bude ruka,
koryto ti synek udělá!”
V kamnech praská, dědek shrben pláče,
svadlé ruce syn mu zulíbá,
kolo mlčí, vnouče kolem skáče –
„Táto, proč se kolo nehýbá?”

Takže kolegové (a hlavně vy mladší), pište, volejte a ptejte se, jsme tu pro Vás! Námět na přemýšlení dodal a krásné jarní lelkování všem přeje Benjamínek představenstva, byť trochu odrostlý

Martin Zelinka

Komora veterinárních lékařů České republiky