Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Úvodník – MVDr. Milan Snášil, CSc.

  ÚVODNÍK

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

jsme na počátku nového volebního období, ve kterém bude představenstvo pracovat v novém složení pod vedením nového prezidenta, a to ve zkráceném období, neboť další volební sněm bude již za jeden a půl roku. Před dvěma roky jsem si po zvolení do představenstva myslel, že svou prací alespoň částečně pomohu pozvednout aktivní spolupráci mezi členy Komory a jejím vedením, že alespoň o malý kousek dokáži zvrátit tu nebezpečnou apatii a nezájem značné části členské základny o dění v jejich stavovské organizaci. Jedním z důvodů, proč se to zcela nezdařilo k mé plné spokojenosti, byla přítomnost někdy až tragické bipolarity názorů mezi jednotlivými členy představenstva. Řešení těchto „žabomyších válek“ velmi často bralo energii a entuziasmus většině zúčastněných při vykonávání své čestné funkce. V minulém představenstvu byli totiž i lidé, kteří se pokoušeli zhatit většinu dobrých konstruktivních návrhů „druhé strany“ jen proto, že je nevymysleli sami, anebo jen pro radost z uplatňování samotné negace.

Doufám, že mladí kolegové, kteří přišli do představenstva se brzy „rozkoukají“, postupně pochopí systém práce v představenstvu, seznámí se s již rozpracovanými úkoly a nebudou z mladického elánu tvrdošíjně bazírovat na prodiskutovávání již prodiskutovaného a objevování již objeveného, ale naopak pomohou svou energií a novým pohledem na věc posunout práci celého představenstva o kus dál.

Co se týká postgraduálního vzdělávání, jsem jasně pro jeho dobrovolnost. V případě prosazení povinného vzdělávání dojde, podle mého názoru, k určité kvalitativní devalvaci celého procesu, neboť ze zkušeností všichni víme, že co je povinné, stává se nepopulárním a hledají se cesty a způsoby, jak toto obejít. Myslím si, že v dnešní době je velké množství možností, jak se dále vzdělávat a je na každém, jakou formu si v demokratické společnosti zvolí. Někdo například může preferovat samostudium odborné literatury, někdo se raději účastní tuzemských nebo zahraničních seminářů a workshopů, někteří dají přednost odborným konzultacím u kolegů-specialistů apod. Aktuální polemiky o cenách některých seminářů ponechávám „koňovi“, ten má větší hlavu. Tržní mechanismy jistě zapracují i v této oblasti podnikání. A pokud se mi jeví seminář drahý, tak ho mohu ignorovat. Systém vzdělávání na úrovni rezidentur a „bordů“ získávají v současné době naši kolegové pouze v zahraničí. Na VFU mají kolegové možnost získat atestaci I. a II. stupně a ve spolupráci s KVL několik typů specializačních zkoušek. Avšak o obě tyto formy specializací není z řad praktických veterinárních lékařů velký zájem. Dělal jsem si osobní průzkum a většina kolegů mi sdělila, že tyto zkoušky pro ně nemají velký význam v jejich praxi a nezaznamenávají po jejich složení zvýšení svých praktických dovedností, nezaznamenávají zvýšení faktické odbornosti s očekávaným ekonomickým ohodnocením od svých klientů. V tomto směru vidím řešení v organizování praktických odborných kurzů podle požadavků a představ kolegů z praxe v součinnosti s VFU. Myslím si, že Komora by měla ve svém dalším působení více využívat moderní komunikační technologie a aktivněji spolupracovat s PR agenturou, bez těchto atributů není dalšího rozvoje a pokroku v žádné organizaci. Považuji za důležité, aby členové na našich webových stránkách našli množství informací, mimo jiné také například z oblasti ekonomické, právní a daňové. Aby začínající nebo nezkušení kolegové věděli, jak vést a archivovat zdravotní a ekonomickou agendu, od jakých institucí mohou očekávat kontroly a jak na ně být připraveni.

Myslím si, že by mnozí praktičtí veterinární lékaři také uvítali pravidelné informace, například formou seriálu v časopise nebo na webu Komory, na téma jak být dobrým manažerem a jak nejlépe vyjít s klienty.

Co se týká nejméně populární funkce Komory, tím myslím její restriktivní úlohu, je bohužel v současné době chápána mnohými členy neprávem negativně. Drtivou většinu stížností totiž „přefiltruje“ revizní komise spolu s čestnou radou tak, že se naštěstí jen několik sporů v celé historii Komory dostalo k dlouhodobému a nepříjemnému soudnímu řízení. I zde pociťuji v současné době stále větší potřebu spolupráce členů revizní komise a čestné rady se zkušenými právníky tak, aby bylo možné co nejlépe čelit klientům, kteří jsou mnohdy odborně i právně velmi dobře informováni a dělají mnohým kolegům v praxi svými často neopodstatněnými stížnostmi problémy. Revizní komise a čestná rada vykonávají velmi záslužnou činnost pro své členy a i v tomto vidím nezastupitelnou funkci a pomoc Komory svým členům. Na druhou stranu musíme dbát o radikální a efektivní eliminaci činnosti těch kolegů, kteří nedodržují základní odborná a etická pravidla veterinární profese. Například pracují bez osvědčení nebo způsobem, který znevažuje dobré jméno veterinárního stavu ve společnosti.

Naštěstí je těchto případů jen málo a jsem rád, že při svých zahraničních cestách slýchávám, že má VFU Brno dobré jméno ve světě, rovněž práce Komory veterinárních lékařů ČR je pozitivně hodnocena. Zásluhu na dobré reputaci KVL ve světě mají z velké části členové zahraniční komise, kteří se aktivně zúčastňují zahraničních setkání veterinárních lékařů a předávají důležité informace našim členům. Za prospěšné považuji další rozvoj spolupráce s komorami sousedních států a předávání potřebných informací a svých zkušeností.

V závěru bych chtěl popřát novému prezidentovi hodně úspěchů při prosazování zájmů soukromých veterinárních lékařů, novému předsednictvu elán a chuť do práce v přátelské kolegiální atmosféře a všem členům Komory, aby byli sami sobě dobrými manažery, kteří mají radost ze své společensky důležité práce, neboť se významně podílíme na zdraví naší společnosti.

Zdraví

 
MVDr. Milan Snášil, CSc.
viceprezident
Komora veterinárních lékařů České republiky