Komora veterinárních lékařů České republiky

Vysoká škola zvěrolékařská v Brně slaví sté narozeniny

  Časopis Zvěrokruh 4/2018
     Z historie

Čeněk Červený

100 let od zřízení Vysoké školy zvěrolékařské v Brně s vyučovací řečí českou a její zakladatelé a budovatelé výuky a vědeckého bádání (část třetí – závěr)


... Prof. MUDr. Otakar Rybák (*1886–†1934)

 

Patří mezi zakladatele Vysoké školy zvěrolékařské v Brně, kteří jako absolventi a mladí pedagogové přispěli k rozvíjení kvalitních metod univerzitního vzdělávání na nově založené Vysoké škole zvěrolékařské v Brně.

Narodil se v Soběslavi 12. října 1886 v rodině lékaře. Lékařství vystudoval na pražské Karlově univerzitě a působil v ústavu významného farmakologa profesora MUDr. Chodouňského jako student a později po promoci v roce 1911 jako asistent. V roce 1914 zde habilitoval a ve školním roce 1918–1919 byl na pokyn Ministerstva školství pověřen přednáškami farmakologie na dočasných kurzech zvěrolékařských při Karlově univerzitě v Praze. Po skončení těchto kurzů přešel do Brna a v září 1919 byl zde jmenován mimořádným profesorem a v listopadu 1919 pověřen vybudováním farmakologického ústavu na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně. Zároveň přednášel též již jako docent na nově zřízené Lékařské fakultě v Brně. V roce 1922 byl profesor Rybák jmenován profesorem řádným.


V roce 1922 byl profesor Rybák jmenován profesorem řádným

Zde v Brně působil jako zkušený farmakolog a toxikolog, zorganizoval dokonalou výuku oboru a vědeckého bádání na světové úrovni a vybudoval zde Farmakologický ústav včetně lékárny. Jeden z prvních asistentů zde nastoupil v roce 1922, MVDr. Jan Kolda, později přednosta Ústavu anatomie a v roce 1926 MVDr. Jaroslav Lebduška, budoucí přednosta Farmakologického ústavu. V letech 1924–1925 vykonával profesor Rybák funkci rektora. Ústav byl velmi aktívní, avšak ve svých 45 letech Rybák onemocněl a 19. srpna v roce 1934 zemřel.

Profesor Rybák byl jednou z významných osobností, které spojovaly humánní a veterinární medicínu na našem vysokém veterinárním učení.




... Profesor PhDr. Emil Sekera (*1864–†1944)

 

Byl jedním z nejstarších zakladatelů i pedagogů Vysoké školy zvěrolékařské v Brně. Byl pověřen vybudovat Ústav pro všeobecnou zoologii a parazitologii a zahájit výuku a vědecký výzkum těchto oborů.

Narodil se 2. ledna 1864 v Hlinsku v Čechách. Studoval přírodní vědy na Karlově a Ferdinandově univerzitě v Praze. Již během studia se věnoval vědecké práci a byl žákem slavného zoologa profesora Vejdovského.

Zabýval se studiem ploštěnek a v této oblasti bádal po celý svůj aktivní život. Od roku 1916 působil jako docent Karlovy a Ferdinandovy univerzity v Praze a od roku 1919 jako řádný profesor a byl vybrán pro obory zoologie a parazitologie na nově se rodící Vysoké škole zvěrolékařské v Brně. Ústav vybavil potřebnými pomůckami, včetně dokonalé optiky, učebními texty a dokonalou knihovnou. V začátku svého působení v Brně byla výuka společná s výukou na nově založené Lékařské fakultě v Brně.


Ve výuce se zaměřil především na parazitologii obecnou, systematickou a parazitologie klinická byla součástí výuky na klinikách. Vytkl si úkol vytvořit české parazitologické názvosloví a soupis živočišných cizopasníků, což se mu do značné míry podařilo. V tomto ústavu působil úspěšně jako asistent MVDr. Karel Rašín (*1898, promoval 1925), profesor PhDr. MVDr. h. c. Oldřich Vilém Hykeš (*1895–†1955) a profesor MVDr. Václav Dyk, DrSc. (*1912– †1995). V letech 1922–1923 působil ve funkci rektora nově založené Vysoké školy zvěrolékařské. Na konci svého aktivního působení ve škole v roce 1933, kdy byla zorganizována fi nanční sbírka studentů a zvěrolékařů na pořízení rektorského řetězu, významné to insignie školy, byl pověřen čestným úkolem. Jako senior dekoroval tímto řetězem dne 9. září 1933 úřadujícího rektora profesora MVDr. Františka Krále. Profesor Sekera se tímto obřadem též loučil s profesorským sborem nově zřízené Vysoké školy zvěrolékařské před odchodem na odpočinek. Profesor PhDr. Emil Sekera zemřel dne 10. září 1944.



... Profesor MVDr. František Ševčík (*1886–†1930)

 

Stal se prvním přednostou Ústavu pro bakteriologii, hygienu a nauku o zvířecích nákazách na nově založené Vysoké škole zvěrolékařské v Brně. Do této funkce byl ustanoven dne 30. září 1919 a předměty, které ústav garantoval, začal přednášet jako jmenovaný adjunkt již na podzim v roce 1919 se zahájením činnosti vysoké školy.

Narodil se dne 30. září 1886 v Jaroměřicích u Jevíčka. Zde po studiu na gymnáziu odešel studovat jako vojenský stipendista na Vysokou školu zvěrolékařskou ve Vídni. Během studia ve Vídni vynikal pracovitostí a vynikajícími organizačními schopnostmi mezi studenty. Pro české studenty zde sepisoval přehledná skripta a zúčastňoval se společenského života českých vysokoškoláků. Jeho pracovitosti a nadání si povšimli i učitelé a profesor bakteriologie Schnürer ho přijal do ústavu jako asistenta. V roce 1913 promoval a v době války působil jako vojenský veterinář. Po ukončení války a založení Československé republiky byl v roce 1918 přidělen do nově zřízeného


Státního ústavu pro rozpoznávání zvířecích nákaz a výrobu očkovacích látek v Praze, vedeného MVDr. Františkem Pfaffem (*1875–†1960). V ústavu byl jmenován „veterinářským inspektorem“. V tomto roce (1918) obnovil na vlastní náklad vydávání časopisu Zvěrolékařský obzor. Začátkem roku 1919 začal přednášet bakteriologii a hygienu na provizorních veterinárních kurzech v Praze pro pokračování ve studiu našich studentů z vídeňské vysoké školy zvěrolékařské. Po skončení kurzů v červenci školního roku 1919–1920 přešel na Vysokou školu zvěrolékařskou v Brně a s platností od 30. 9. 1919 byl jmenován adjunktem. Již v prosinci 1920 na základě habilitační práce na téma K sérodiagnostice vozhřivky byl jmenován docentem bakteriologie, sérologie a nauk o zvířecích nákazách. V roce 1921 v květnu se zúčastnil mezinárodního kongresu v Paříži, kde se probíraly jednotné směrnice při tlumení nákaz. V tomto roce byl též jmenován mimořádným profesorem. V oblasti vědeckého bádání se zabýval imunodiagnostikou nákaz.


V roce 1913 promoval a v době války působil jako vojenský veterinář

Zabýval se modifikací Wassermannovy reakce vazby komplementů k diagnostice vozhřivky. Publikoval četné další práce. V roce 1920 byl pověřen výukou dějin veterinární medicíny a byl jeden z prvních, který se těmito dějinami zabýval. Profesor Ševčík měl decentní společenské vystupování a u studentů byl velmi oblíben. V ústavu pod jeho vedením bylo vypracováno kolem 80 hodnotných diplomových prací. Svým vystupováním si získal posluchače. Již v roce 1920 vydal skripta z bakteriologie a skripta ze zvířecích nákaz. Jeho přednášky i praktická cvičení byly velmi zajímavé, zdůrazňovaly prvořadé otázky a byly podávány pro studenty přístupnou formou. U studentů byl velice oblíben, neboť se zajímal o jejich životní problémy, byl vzorným učitelem a podporoval jejich aktivitu ve Spolku veterinárních mediků (SVM). Za své jednání byl studenty jmenován čestným členem SVM. V roce 1923 se podílel na organizaci protituberkulózního sjezdu v Praze a zde pomáhal ustavit veterinární sekci Československého spolku proti tuberkulóze a stal se předsedou této sekce. Profesor Ševčík byl častým účastníkem a organizátorem vědeckých sympózií a kongresů doma i v zahraničí a byl československým delegátem mezinárodního ústavu pro epizootie v Paříži. Žel zemřel ještě v plné síle 30. října 1930.

Jeho památka byla na podnět profesorského sboru uctěna založením podpůrného fondu profesora MVDr. Františka Ševčíka. Fond byl používán k odměňování významných vědeckých prací studentů.



... Profesor MUDr. Karel Šulc (*1872–†1952)

 

Profesor MUDr. Karel Šulc je významnou osobností Vysoké školy zvěrolékařské v Brně. Byl mezi prvními zakladateli této nově založené Vysoké školy zvěrolékařské. Již 1. listopadu 1919 byl jmenován prvním přednostou Histologicko- embryologického ústavu. Zásluhu o získání tohoto významného histologa, vědce světového jména a taktéž vynikajícího a obětavého obvodního lékaře v Michalovicích na Ostravsku měl profesor Edward Babák (*1873–†1926), profesor MVDr. Karel Pardubský (*1892–†1958) a další významné osobnosti. Jeho pedagogická činnost však započala až v roce 1923, neboť byl velmi zahloubán do svého vědeckého bádání a přitom též jako lékař do péče o zdraví horníků v Michalovicích. Při své profesní zátěži se ve své laboratoři doma naplno začal věnovat úspěšnému vědeckému bádání v histologii, entomologii a zvláště studiu symbiózy kvasinek a bakterií, kde dosáhl světového prvenství. Mimořádného významu dosáhly jeho publikace o soužití kvasinek a bakterií v pažloutku těla homopter a světový byl Šulcův objev přenášení symbiotických organismů z těla matky do vajíček nebo do zárodků potomstva.


MUDr. Karel Šulc se narodil dne 3. září 1872 ve Dvoře Králové. Studoval a v roce 1891 maturoval na gymnáziu v Hradci Králové. Lékařství vystudoval v Praze v roce 1897. Při studiu lékařství se též věnoval morfologii hmyzu u významného zoologa Vejdovského (*1849–†1938). Za své publikace z této doby získal cenu Královské české společnosti. Po 1. světové válce, kde sloužil jako vojenský lékař na italské frontě, se v roce 1918 vrátil na Ostravsko, kde působil již od roku 1899 jako lékař, výborný a oblíbený praktik. Při tom ve zde zřízené laboratoři ve svých badatelských programech pokračoval. Funkci vysokoškolského pedagoga přijal, avšak s lékařskou praxí a především vědeckými badatelskými plány se nemohl stále rozloučit. Do Brna dojížděl a postupně budoval ústav, avšak jeho pedagogická činnost v Brně započala až v roce 1923.


V roce 1922 založil první vědecký časopis naší veterinární medicíny

Výuku histologie a embryologie zde studenti lékařství v této době studovali spolu se studenty Lékařské fakulty, kde je krátkou dobu učil v Brně MUDr. Karel Studnička (*1870–†1955). Konečně ústav v Brně dobudoval a započal zde svoji činnost v roce 1923. Veškeré vybavení ústavu navrhl on sám a zvláštní pozornost věnoval laboratořím, knihovně a učebním pomůckám, preparátům a výchově mladé generace v mikroskopii. S nástupem na Vysokou školu zvěrolékařskou v Brně vědecké zaměření ústavu rozšířil na oblast morfologie obratlovců a rozvinul velmi zajímavý výzkum i v této jeho činnosti. Zaměřil se především na zkoumání tělního pokryvu a jeho derivátů. V roce 1922 založil první vědecký časopis naší veterinární medicíny Biologické spisy Vysoké školy zvěrolékařské v Brně. Ten měl i mezinárodní dosah, publikovali zde i zahraniční autoři a byl rozesílán do zahraničí. Časopis byl základem po několika změnách názvu až na současný název vědeckého časopisu Acta veterinaria. Šulc byl též jeho hlavním redaktorem. V roce 1924 byl jmenován řádným profesorem a v letech 1926–1927 se stal rektorem. Jeho rozvaha uklidnila studentskou stávku v roce 1926 na protest proti profesoru Pardubskému. Inicioval založení peněžního fondu Zvěrolékařská knižnice. Tento fond významně podporoval vydávání učebnic. Vyšla tak celá řada dnes historických publikací uložených v historickém fondu naší centrální knihovny. Byl velmi aktivní při zakládání celé řady vědeckých společností.


Za své objevy se stal laureátem státní ceny a byl navržen na Nobelovu cenu

Byla to Česká akademie věd a umění v Brně, Biologická společnost v Brně, Česká entomologická společnost v Praze a řada dalších společností a vědeckých klubů. V zahraničí byl členem Association des anatomistes v Paříži a dalších. Profesor Šulc vedl ústav do roku 1939 a odešel na odpočinek, i když pouze formálně. Pokračoval v laboratoři ve svém domě na ulici Jungmanova v Králově Poli. Stále zde vědecky bádal, především v entomologii. Zemřel jako 80 let stár v roce 1952. Byl zajímavý též tím, že ve skromných podmínkách dosáhl vynikajících výsledků svého bádání. Neskonalou pílí a nadáním a bohatou tvůrčí vynalézavostí vyrostl ve vědce světového formátu. Jako první přednosta Histologicko-embryologického ústavu a profesor histologie a embryologie zde působil 20 roků. Jako vynikající entomolog, histolog a embryolog byl objevitel dědičné nitrobuněčné symbiózy kvasinek a bakterií s mezodermálními buňkami tvořícími pseudovitel, který nazval mycetom. Za své objevy se stal laureátem státní ceny a byl navržen na Nobelovu cenu. Byl a zůstává oceňován jako osobnost, která se zasloužila o českou vědu v míře nejvyšší.



... Profesor MUDr. et MVDr. h.c. Otomar Völker (*1871–†1955)

 

Byl především tím prvním a nejbližším ze zakladatelů Vysoké školy zvěrolékařské v Brně, rektora MUDr. Edwarda Babáka.

Narodil se 1. listopadu 1871 ve Voticích u Benešova. Po studiu na gymnáziích v Táboře a Kolíně studoval na české Lékařské fakultě Karlovy a Ferdinandovy univerzity v Praze. Již během studia pracoval na anatomickém ústavu u profesora Jánošíka (*1856– †1927). Studia ukončil v roce 1896 tutilem MUDr. a dál působil jako praktický lékař. Dva roky působil jako praktický lékař. V roce 1890 se na výzvu profesora Jánošíka vrátil na ústav anatomie a stal se asistentem. Po habilitaci v roce 1905 se stal docentem srovnávací anatomie a v roce 1909 mimořádným profesorem anatomie. V roce 1911 byl pověřen výukou anatomie domácích zvířat na Vysoké škole technické, obor zemědělství v Praze-Dejvicích u profesora MUDr. et MVGr. Th eodora Kašpárka. Během 1. světové války působil jako lékař ve vojenských lazaretech.


Po válce se vrátil do Prahy na anatomický ústav a v roce 1919 byl jmenován řádným profesorem a byl pověřen zřízením a vedením obou anatomických ústavů nově založené Vysoké školy zvěrolékařské v Brně a Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Oba ústavy vedl, přednášel a organizoval výuku a vědecké bádání do roku 1928. Od roku 1929 převzal vedení ústavu anatomie na Vysoké škole zvěrolékařské v roce 1928 habilitovaný docent MVDr. Jan Kolda. Profesor Völker v dalších letech již zajišťoval pouze vedení ústavu anatomického na Lékařské fakultě v Brně, celkem tedy od roku 1919 do roku 1939 do uzavření vysokých škol u nás. Nicméně po ukončení 2. světové války v roce 1945 a při obnově ústavu a výuky na Lékařské fakultě ještě několik let pomáhal obnovit provoz na ústavu anatomie a na Lékařské fakultě jako prozatímní děkan Lékařské fakulty v roce 1945. Přednášel též vybraná témata z anatomie až do roku 1950. Zemřel 25. října 1955 ve Svitávce na Moravě.


Pracovat ne pro mrzký zisk ani pro prázdnou slávu, nýbrž aby jasněji zářila pravda, která je spásou lidstva

Profesor Völker měl vynikající přednášky a byl u studentů velice oblíben, byl i vytrvalý a cílevědomý vědecký pracovník. Věnoval se především embryologii srovnávací u amniont. Jeho vrcholným dílem světového významu byl 13. sešit Keibelových vývojových tabulí – Normentafeln zur Entwicklungsgeschichte der Ziesels (Spermophylus citillus) publikace vyšla v nakladatelství G. Fischer v Jeně. Byla to i řada dalších zajímavých publikací. Z akademických funkcí byl prorektorem Masarykovy univerzity v Brně v letech 1919–1920 a rektorem na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně v letech 1921–1922. Zároveň zde zastával též funkci proděkana 1919–1920 a děkana 1921 až 1922 Lékařské fakulty MU v Brně. V roce 1923 obdržel čestný doktorát veterinární medicíny MVDr. h. c. na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně. Ve funkci rektora Masarykovy univerzity působil v letech 1928–1929 a opět prorektorem byl v letech 1929–1930. Z titulu prorektora na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně byl profesor Völker prvním promotorem při prvních doktorských promocích již 11. prosince 1920. Jako rektor a po dobu svého působení byl Babákova pravá ruka a prožíval s ním těžkosti i chvíle úspěchů s budováním obou vysokých škol. Profesor MUDr. et MVDr. h. c. Otomar Völker je osobnost, která se zasloužila o rozvoj medicíny a vzdělanosti u nás. Jeho dílo přesahuje možnosti lidské píle a vytrvalosti. Své životní krédo vyslovil v rektorském projevu při své inauguraci: „Pracovat ne pro mrzký zisk ani pro prázdnou slávu, nýbrž aby jasněji zářila pravda, která je spásou lidstva“.

...Pamětní deska externích učitelů založené Vysoké školy zvěrolékařské v Brně v roce 1918 (archiv Č. Červený). Zásluhou profesora MVDr. Rudolfa Böhma a Sekce dějin Společnosti veterinárních lékařů byly desky odhaleny v roce 1998 u příležitosti 80. výročí založení Vysoké školy zvěrolékařské v Brně (archiv Č. Červený).

Uvedená jména zakladatelů Vysoké školy zvěrolékařské v Brně a jejich kurikula doplňujeme o jména pověřených vysokoškolských učitelů z jiných fakult nebo i o jména pracovníků z praxe, kteří byli pověřeni zajišťovat obory neobsazené. Přednáškami z veterinární policie byl pověřen MVDr. Josef Životský (*1867– †1932), zemský veterinární referent Brně. Přednášel především zákonné předpisy o nákazách. Profesor PhDr. Vladimír Novák, profesor fyziky na České technice v Brně, přednášel externě lékařskou fyziku.


Byly to přednášky společné pro studenty Lékařské fakulty a též i studenty zvěrolékařství. Profesor Ing. Václav Vilíkovský přednášel encyklopedii zemědělství, po něm docent Ing. E. Baudyš, oba z nově založené Vysoké školy zemědělské a lesnické v Brně. Lukařství a pastvinářství přednášel MVGr. Inocenc Horák (*1870–†1962), vrchní zemědělský inspektor a člen Zemědělské rady. RNDr. Oldřich Vilém Hykeš byl od roku 1919 asistentem profesora Sekery, který garantoval ve svěřeném ústavu parazitologii, invazní choroby a nemoci ryb a včel. Na krátkou dobu to byl též profesor MUDr. František Studnička, který suploval výuku histologie a embryologie za MUDr. Karla Šulce. MVGr. Karel Piťha, ředitel Zemské dobytčí pojišťovny v Brně, vyučoval pojišťovnictví. Byly to nepovinné přednášky, které informovaly o významné poradenské činnosti v tomto směru budoucí terénní zvěrolékaře. Simeon Potter vyučoval angličtinu a Ludvík Kopa těsnopis. Profesor Karel Laštovka přednášel encyklopedii práva ústavního, správního, občanského, trestního a soudního řízení. Byla to i řada dalších přednášejících jako hosté.

 

... Významná budova nově založené Vysoké školy zvěrolékařské v areálu na ulici Palackého 1–3 v Králově Poli (původně v ulici Nová č. 159). Tato historicky cenná budova ve slohu neoklasicismu vídeňského architekta Hansena byla postavena koncem 19. století. Sloužila původně jako Zemská vychovatelna. Součástí Vysoké školy zvěrolékařské se stala až v roce 1923. Byl zde zřízen rektorát Vysoké školy zvěrolékařské, který byl předtím dočasně umístěn v areálu Lékařské fakulty v ulici Údolní č. 73 do roku 1923 (archiv Č. Červený).


Prezident T. G. Masaryk vydal dekrety prvním profesorům 29. září 1919 a záhy nato byli jmenováni první adjunkti, kandidáti na asistenty a docenty. Byli též ustanoveni první demonstrátoři. Tito většinou velmi mladí aktivní lidé zahajovali a rozbíhali chod vysokého veterinárního učení často v obtížných a skromných podmínkách. Ve školním roce 1921–1922 bylo na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně 11 profesorů, šest docentů, působili zde tři profesoři z jiných vysokých škol a bylo zde 28 asistentů a 39 demonstrátorů. Pomocný personál tvořili čtyři úředníci, sedm podúředníků a 38 zřízenců.


Z titulu prorektora na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně byl profesor Völker prvním promotorem při prvních doktorských promocích

První zápis studentů se konal ve dnech 3.–22. listopadu 1919 v rektorátní kanceláři Masarykovy univerzity, která prozatím sídlila v budově nově zřízené Lékařské fakulty v ulici Údolní č. 73. Zde sídlil rektorát dočasně do 30. listopadu 1923 a byl přemístěn do budovy č. 32, původně vychovatelny císaře Františka Josefa v Brně v ulici Nová č. 159, dnes Palackého 1–3. Na zahájení výuky dne 17. listopadu 1919 přednesli přednášky profesor PhDr. Emil Sekera, adjunkt MVDr. František Král, adjunkt MVDr. Karel Pardubský, adjunkt MVDr. František Ševčík, adjunkt MUDr. Jan Lukeš, MVDr. Josef Životský a MVDr. Karel Piťha. Již v průběhu prvního roku trvání Vysoké školy zvěrolékařské v Brně absolvovali první studenti, kteří studovali ve Vídni, pokračovali v pražských dočasných kurzech a dokončili v Brně. Získali tedy diplom a titul MVGr. v Brně. Bylo to devět studentů absolventů. První promoce na Vysoké škole zvěrolékařské k udělení titulu MVDr. se konaly 11. prosince 1920. Po předložení a obhájení dizertace a vykonání rigorózních zkoušek byli promováni a získali titul MVDr. čtyři zvěrolékaři. Byl to MVGr. Eduard Blažek, narozený 29. 11. 1894 v Moravských Budějovicích, MVGr. Karel Kadlec, narozený 28. 19. 1888 v Jindřichově Hradci, MVGr. Josef Mitáček, narozený 11. 3. 1887 v Hluku a MVGr. Leopold Trefný, narozený v Karviné dne 15. 11. 1892. Ten se stal od roku 1920 prvním asistentem u profesora Ševčíka v Ústavu pro bakteriologii a hygienu domácích zvířat. Byl později aktivním účastníkem při objevení nakažlivé obrny prasat. Tyto promoce se odbývaly v chemické posluchárně již v areálu Vysoké školy zvěrolékařské v Brně. Promotorem byl profesor MUDr. Otomar Völker.

Tato nově založená škola veterinární medicíny započala ve skromných poměrech plnou silou realizovat svoji úlohu brněnského centra veterinární medicíny. I když neměla „na růžích ustláno“, jak se říká, vždy zde byly aktivní snahy, vydržela a své kvality ve výchově našich zvěrolékařů obhájila.

„Vivat, crescat, fl oreat alma mater nostra.“

Čeněk Červený,
Klub dějin
veterinární medicíny
a farmacie a Studijní
a informační středisko VFU Brno

Literatura – 100 let založení školy

Červený, Č.: 90 let od založení Vysoké školy zvěrolékařské v Brně. Zvěrokruh, 15, 2008/08: 25–28.

Červený, Č.: Vysoká škola zvěrolékařská v Brně od svého vzniku do současnosti. Zvěrokruh, 15, 2008/09: 24–27.

Červený, Č.: Jubilea zakladatelů a budovatelů veterinární medicíny u nás. Zvěrokruh, 16, 2009/03: 22–25.

Červený, Č.: Vzpomínka na profesora Jana Lenfelda. Zvěrokruh, 16, 2009/04: 24–26.

Červený, Č., Nečas, A., Doubek, J.: Začátky veterinární chirurgie a oftalmologie v Brně v 1. polovině 20. století. Zvěrokruh, 17, 2010/10: 22–27.

Červený, Č., Doubek, J.: Významné osobnosti v historii oboru zvěrolékařství v českých zemích. Theodor Kašpárek. Zvěrokruh, 18, 2011/05: 19–24.

Červený, Č., Doubek, J.: Profesor MUDr. Otomar Völker, 140. výročí narození. Zvěrokruh, 18, 2011/12: 28–31.

Červený, Č., Doubek, J.: Karel Šulc a jeho životní dílo. Zvěrokruh, 19, 2012/12: 33–34.

Červený, Č., Doubek, J.: Stopadesáté výročí narození profesory Antonína Hrůzy. Zvěrokruh, 21, 2014/12: 18–22.

Červený, Č., Němeček, L., Raušer, P.: Připomínáme významné osobnosti veterinární medicíny u příležitosti jejich jubilea. Profesor MVDr. Alois Hanslian. Zvěrokruh, 22, 2015/06: 18–23.

Červený, Č.: Z historie vzniku a působení veterinárních profesních organizací v českých zemích. Zvěrokruh, 22, 2015/10: 19–29.

Červený, Č., Němeček, L., Husák, S.: Emeritní J. M. rektor, profesor MVDr. Jaroslav Konrád, DrSc., a jeho nedožité 90. narozeniny – vzpomínáme. Zvěrokruh, 23, 2016/02: 28–31.

Červený, Č.: Prof. MUDr. Otakar Rybák, zakladatel brněnské Vysoké školy zvěrolékařské. Zvěrokruh, 23, 2016/06: 29–31.

Červený, Č.: Z historie vzniku aktivit stavovských spolků českých studentů veterinární medicíny. Zvěrokruh, 24, 2017/03: 36–39.

Dražan, J.: Šedesát let Vysoké školy veterinární. In: Historia medicinae veterinariae (Z dějin vet. medicíny). Stát. vet. správa MZVž ČSR, OVO–SVS Pardubice, 1980: 7–9.

Hlaváčková, L., Petrovický, P., Dylevský, I.: Kapitoly z dějin české anatomie. Alberta s. r. o., Praha, 1993, 79 s.

Hofírek, B.: Klinika chorob přežvýkavců (1918–1998). Klinika chorob přežvýkavců FVL, VFU Brno, 1998, 59 s.

Holub, A.: Významné jubileum 120 let od narození MVDr. Dr. med. vet. h. c. Františka Krále. Zvěrokruh, 19, 2012/11: 22–24.

Kolektiv: 75 let Vysokého veterinárního učení v Brně. VFU Brno a Spol vet. lék. v Brně, 1993, 453 s.

Němeček, L., Raušer, P.: 120 let od narození prof. MVDr. Karla Pardubského, prvního přednosty chirurgické kliniky. Zvěrokruh, 19, 2012/10: 38–40.

Novotný, E.: Světlé památce zakladatelů Vysoké školy zvěrolékařské v Brně. Veterinářství, 18, 1968: 439–444.

Novotný, E., Böhm, R. a kol.: 50 let vysokého veterinárního učení v Brně. Brno, Vet. fak. a Sdružení rodičů a přátel VF v Brně, 1968, 424 s.

Pavlas, M.: Prof. MVDr. Antonín Klobouk, DrSc. Vydáno u příležitosti 120. výročí narození. Historia medicinae veterinariae. Veterinární a farmaceutická univerzita, Brno, 2005, 71 s.

Placht–Havelka: Předpisy pro vysoké školy Republiky československé. Organizační, studijní a zkušební předpisy Vysoké školy zvěrolékařské v Brně. Stát. nakl. v Praze, Praha, 1932, 56 s.

Večerek, Vl. a spolupracovníci: 90 let Veterinární a farmaceutické univerzity Brno. VFU Brno, 2008, 407 s.

Vyskot, M. a kol.: 40 let Vysoké školy zemědělské a lesnické v Brně 1919–1959. Zeměděl. nakl., Praha, 1960, 516 s.

Komora veterinárních lékařů České republiky