Výstava obrazů s motivy koní

Tato zajímavá výstava se uskutečnila ve dnech od 10. prosince 2014 a trvala do 10. ledna 2015. Bylo to v Kabinetu dějin veterinární medicíny a farmacie v nové budově Studijního a informačního centra Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně, Palackého třída 1/3 ve 4. podlaží budovy A. Na vernisáži dne 10. prosince za účasti kolem 60 účastníků nám akademickou malířku a její uměleckou tvorbu představila galeristka a keramička Daria Nagyová.

Se zvěrolékařskou školou v Brně, zvláště s profesorem Karlem Pardubským a profesorem Emanuelem Králem a jejich asistenty byl stále v kontaktu. Bylo to po dobu celé jeho další umělecké aktivity. Inspiraci pro své obrazy získával i častým pobytem v chovatelských zařízeních přímo v terénu. Vytvořil tak precizní kresby koní v pohybu a taktéž i řadu miniaturních obrázků – Exlibris.

Ona trávila dětství a vyrůstala u svého dědečka v Brně a často, téměř denně, ho navštěvovala na chirurgické klinice, na jeho pracovišti a velmi ochotně se zapojovala do provozu jak jen to bylo možné. Láska ke zvířatům a zvláště koním se u ní projevovala i později, a to touhou studovat zvěrolékařství. To se ovšem nepovedlo. Syn profesora Jurného, otec naší malířky Ivany Jurné- -Lipské však byl v roce 1956, když jí bylo necelých deset roků, z politických důvodů uvězněn na 16 let. Tím pro ni skončila veškerá možnost ucházet se o studium na vysokých školách. V souvislosti s touto realitou byl profesor Jurný v roce 1959 nuceně penzionován a vnučka Ivana na studia doporučena nebyla.

Po ukončení studia na této střední škole pokračovala ve studiu na Akademii výtvarného umění v Praze u profesora Aloise Fišárka a docenta Ladislava Čepeláka. Absolvovala zde v roce 1974 s diplomovou prací na téma cirkus, což byly především obrazy zvířat a klaunů. Bylo to ovlivněno jejím tréninkem a aktivní činností v cirkuse ve funkci jezdkyně v sedle koně. Chodila totiž ze zvyku z Brna i v Praze za koňmi do cirkusu, což jí velice uspokojovalo. Jako malířka byla velmi pilná a pronikala do světa uměním. V dalších letech se zúčastňovala četných společných výstav a akcí Svazu československých výtvarných umělců a zde byla několikrát oceněna. Samostatné výstavy realizovala v četných městech naší republiky a i v zahraničí. Bylo to v Bratislavě, ve Velké Británii, Bahrainu, na Kubě v Havaně a v Německu. Některé její kresby jsou dokonce i ve sbírkách Národní galerie a Ministerstva kultury České republiky. Jsou i v galeriích ve Velké Británii, na příklad v New Marketu a Doncasteru, v Německu, v USA a též v četných soukromých galeriích ve světě.

V rozhovorech s malířkou jsme se dozvěděli, že jejím snem byla profese dědečka,zvěrolékařství. Ten ji ke koním a zvířatům vůbec přivedl. Okolnosti, které se udály v rodině to však nedovolily, a tak se věnovala a věnuje nadále svému talentu. Svůj talent ale již dávno podřídila a nadále úspěšně rozvíjí právě pod vlivem v mysli hluboce zakotvených vjemů z mládí. Její krédo a projevenou lásku ke zvířatům a zvláště ke koním vyjádřila naše vystavovatelka ve svém vyznání:

„Všechna zvířata jsou něčím krásná, ale kůň je pro mne tvorem jedinečným. Je krásný a něžný jako srna, ale té chybí jeho síla a svaly.

Má sílu býka bez jeho primitivnosti, je divoký jako šelma, ale bez krutosti a útočnosti.

Má přátelství a přítulnost psa, eleganci a rychlost antilop. Ze všech zvířat snad jediný má dlouhé, skoro lidské vlasy a voní.

Čeněk Červený