Komora veterinárních lékařů České republiky

Výstava obrazů s motivy koní

  Časopis Zvěrokruh 3/2015
     Společenská rubrika

Ladislav Němeček, Petr Raušer, Čeněk Červený

Akademická malířka Ivana Jurná–Lipská vystavovala na Veterinární a farmaceutické univerzitě v Brně své obrazy koní

 

Tato zajímavá výstava se uskutečnila ve dnech od 10. prosince 2014 a trvala do 10. ledna 2015. Bylo to v Kabinetu dějin veterinární medicíny a farmacie v nové budově Studijního a informačního centra Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně, Palackého třída 1/3 ve 4. podlaží budovy A. Na vernisáži dne 10. prosince za účasti kolem 60 účastníků nám akademickou malířku a její uměleckou tvorbu představila galeristka a keramička Daria Nagyová.

Dokonalých malířů koní u nás v Čechách a na Moravě není mnoho. Nahlédneme- li do dávné historie, tanou nám na mysli zajímavá ztvárnění koní v kresbách Mikoláše Alše. Se zajímavým přístupem se rodily kresby zvířat a zvláště pak koní od akademického malíře Emila Kotrby. Ten měl dokonce úmysl studovat zvěrolékařství v Brně a s nadšením poslouchal přednášky z anatomie od profesora Koldy. V Brně setrval však krátce, neboť ho do Prahy přitáhlo jeho výtvarné nadání a touha po studiu na Akademii výtvarných umění.

Se zvěrolékařskou školou v Brně, zvláště s profesorem Karlem Pardubským a profesorem Emanuelem Králem a jejich asistenty byl stále v kontaktu. Bylo to po dobu celé jeho další umělecké aktivity. Inspiraci pro své obrazy získával i častým pobytem v chovatelských zařízeních přímo v terénu. Vytvořil tak precizní kresby koní v pohybu a taktéž i řadu miniaturních obrázků – Exlibris.

 

Podobně se rodil vztah k portrétování zvířat a zvláště koní u naší vystavovatelky, akademické malířky Ivany Jurné-Lipské. Bylo to již v dětství. Její dědeček, profesor MVDr. František Jurný byl vynikající chirurg a oblíbený profesor chirurgie na Vysoké škole veterinární v Brně v padesátých a šedesátých letech minulého století. Jeho žáci se jistě dnes mezi námi staršími veterináři u nás najdou. K nim patří i autor tohoto článku.

 

Ona trávila dětství a vyrůstala u svého dědečka v Brně a často, téměř denně, ho navštěvovala na chirurgické klinice, na jeho pracovišti a velmi ochotně se zapojovala do provozu jak jen to bylo možné. Láska ke zvířatům a zvláště koním se u ní projevovala i později, a to touhou studovat zvěrolékařství. To se ovšem nepovedlo. Syn profesora Jurného, otec naší malířky Ivany Jurné- -Lipské však byl v roce 1956, když jí bylo necelých deset roků, z politických důvodů uvězněn na 16 let. Tím pro ni skončila veškerá možnost ucházet se o studium na vysokých školách. V souvislosti s touto realitou byl profesor Jurný v roce 1959 nuceně penzionován a vnučka Ivana na studia doporučena nebyla.

Podařilo se jí později uplatnit svůj talent, který zdědila po své mamince. Byla v roce 1963 přijata na Střední odbornou výtvarnou školu na Hollarově náměstí v Praze.

Po ukončení studia na této střední škole pokračovala ve studiu na Akademii výtvarného umění v Praze u profesora Aloise Fišárka a docenta Ladislava Čepeláka. Absolvovala zde v roce 1974 s diplomovou prací na téma cirkus, což byly především obrazy zvířat a klaunů. Bylo to ovlivněno jejím tréninkem a aktivní činností v cirkuse ve funkci jezdkyně v sedle koně. Chodila totiž ze zvyku z Brna i v Praze za koňmi do cirkusu, což jí velice uspokojovalo. Jako malířka byla velmi pilná a pronikala do světa uměním. V dalších letech se zúčastňovala četných společných výstav a akcí Svazu československých výtvarných umělců a zde byla několikrát oceněna. Samostatné výstavy realizovala v četných městech naší republiky a i v zahraničí. Bylo to v Bratislavě, ve Velké Británii, Bahrainu, na Kubě v Havaně a v Německu. Některé její kresby jsou dokonce i ve sbírkách Národní galerie a Ministerstva kultury České republiky. Jsou i v galeriích ve Velké Británii, na příklad v New Marketu a Doncasteru, v Německu, v USA a též v četných soukromých galeriích ve světě.

 

Již dlouhou dobu převažují v tématech obrazů fi gurální náměty, prostředí dostihového sportu a cirkusů. Naše vystavovatelka maluje i portréty, nástěnné malby a v posledním čase se věnuje též sochařské tvorbě. Od roku 1982, tedy již přes 30 let, se specializovala hlavně na malování koní, jak volných kompozicí, tak i portrétů vítězů klasických dostihů včetně Velké pardubické.

 

V rozhovorech s malířkou jsme se dozvěděli, že jejím snem byla profese dědečka,zvěrolékařství. Ten ji ke koním a zvířatům vůbec přivedl. Okolnosti, které se udály v rodině to však nedovolily, a tak se věnovala a věnuje nadále svému talentu. Svůj talent ale již dávno podřídila a nadále úspěšně rozvíjí právě pod vlivem v mysli hluboce zakotvených vjemů z mládí. Její krédo a projevenou lásku ke zvířatům a zvláště ke koním vyjádřila naše vystavovatelka ve svém vyznání:

„Všechna zvířata jsou něčím krásná, ale kůň je pro mne tvorem jedinečným. Je krásný a něžný jako srna, ale té chybí jeho síla a svaly.

Má sílu býka bez jeho primitivnosti, je divoký jako šelma, ale bez krutosti a útočnosti.

Má přátelství a přítulnost psa, eleganci a rychlost antilop. Ze všech zvířat snad jediný má dlouhé, skoro lidské vlasy a voní.

Kůň je partnerem a kamarádem spíše než podřízeným sluhou.

Má hrdost, pokoru i moudrost. Umí být statečný, ale dokáže se také až nepochopitelně jako děcko bát.

Dokáže číst naše lidské myšlenky, pomáhat nám, zachraňovat v nebezpečí, ale i ztrestat naši pýchu, neurvalost či netrpělivost.

Pro toto všechno koně maluji, ale zároveň také chápu, proč se jejich ztvárnění příliš mnoho umělců nevěnuje. Je těžké najít tu správnou míru umělecké zkratky, vynechat cokoliv z toho, co dělá koně koněm.

Já se s tím potýkám přes 40 let, a tak zůstávám u reality. Ale i ta za „realitou koně“ jen pokulhává. Proto si cením více než pochvaly od odborné výtvarné kritiky slov opravdového koňaře: „ty vaše koně se mi líbí“. S posedlostí zvanou láska ke koním se musí člověk narodit a pak je schopen jim vše obětovat.“

Tuto lásku ke zvířatům a koním stvrdila akademická malířka Ivana Jurná-Lipská i množstvím krásných tematicky nápaditých obrazů, které potěší obdivovatele jejího díla. Její tvůrčí činnost ve výtvarném umění jistě rozvine tvůrčí myšlení řady kolegyň i kolegů našeho stavovského společenství veterinární medicíny.

Nechť se jí v tomto díle daří!!!

 

 

Čeněk Červený

Komora veterinárních lékařů České republiky