Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Welfare meeting

  Z ČINNOSTI KOMORY

Welfare bylo v rámci podzimního zasedání FVE věnováno více prostoru než obvykle. Skoro by se dalo říci, že bylo z našeho pohledu „přewelfareováno“, neboť otázka kastrací selat je nahlédnuta pouze jednostranně a poziční dokument FVE k této problematice je formulován spíše s ohledem na veřejné mínění (podrobnosti o Pozičním dokumentu viz článek M. Snášila).

Bruselské Atomium

 

Přesto jak přednáška profesorky welfare z Upsaly Lindy Keeling tak i následný workshop o welfare v praxi, uvedený vystoupením Laurence Bonafos, pracovnice oddělení welfare generálního ředitelství pro zdraví a zákazníky (DG Sanco, Welfare Unit) Komise EU, ukázaly nejen zájem veterinární veřejnosti, ale i chyby a nedostatky. „Nejsme dost advokáty zvířat,“ mínil průvodce diskusními příspěvky, nizozemský kolega, „dokonce je časté, že veterináři jsou arogantní, když mají posuzovat welfare zvířat, či o něm diskutovat s chovateli či ochránci zvířat!“ Laurence Bonafos dodala, že welfare na obou stranách oceánu – v USA (odkud se bezprostředně vrátila z konference), ale i v Evropě – je přesto stále více záležitostí veterinářů. Očekávání veřejnosti je, že s veterinárním titulem získáváme kvalifikaci i na welfare zvířat. K naplnění očekávání je potřebné tyto znalosti rozšiřovat ve všech směrech veterinárních praxí, kromě společenských a faremních zvířat i na jatkách, v praxi laboratorních zvířat, ve velkoobchodech a řetězcích jako McDonald‘s nebo Tesco, neboť se stává formou boje o zákazníka, i v praxi státních veterinárních lékařů.

V oblasti malých zvířat bylo zmíněno dodržování zásad welfare mimo eutanazii i v otázce útulků, zneužívání zvířat, mírnění bolesti a další. U potravinových zvířat dochází k narušování zásad welfare ve způsobech zejména intenzivních odchovů a rozmnožování, hromadného utrácení jako řešení infekcí apod. Evropská komise se v nejbližší budoucnosti chce soustředit na standardizaci a kritéria při označování produktů živočišného původu v rámci EU. Označení by obsahovalo vyjádření čtyř či pětistupňové ohodnocení míry pohody odchovu, transportu a porážky zvířat a bylo by vodítkem pro zákazníka při nákupu. Hodnocení welfare by nemělo být výsledkem mechanických výpočtů, plynoucích z počtu zvířat na jednotku plochy, či šířky roštnice a počtu napáječek v kotci, ale spíše by se mělo orientovat podle viditelných změn na jatečných tělech zvířat či paznehtech a pařátech, odrážející agresivitu zvířat anebo nevhodnost podlahy či podestýlky.

V současnosti přijatá legislativa (na které se významně podílelo i naše předsednictví) pokrývá oblast welfare porážených zvířat a zvířat používaných při vědeckých postupech a řídí se spíše mechanistickými principy, které ovšem umožní jednat i kontrolním orgánům veterinárních správ bez hlubší průpravy ve welfare.

Na potřebě dalšího profesního vzdělávání v oblasti welfare se shodli všichni přítomní (což je asi obecný jev, zvláště nehrozí-li toto povinné školení nějak bezprostředně). Ve Spojených státech probíhají on-line kurzy, kterými pak veterináři prokazují potřebnou kvalifikaci. V Evropě je výuka soustředěna téměř výhradně na akademickou půdu. Univerzita v Bristolu (UK) má nejúplněji zahrnuté vzdělávání welfare do osnov. Většina kurzů zahrnuje kromě obecných představ o etice pouze souvisící legislativu a základy vědního oboru welfare. Kurzy jsou rozvíjeny v celém světě, kromě USA v Kanadě, Austrálii, na Novém Zélandu, v Jižní Americe (Chile) a v dalších zemích, které se s oblibou označují jako civilizované.

 

Za ČR – Dr. Bernardy, Steinhauserová, Daniel, Snášil

Posun ve vnímání veterinární profese veřejností totiž obnáší i fakt, že spíše může dojít ke ztrátě klienta při neupozornění na porušování welfare, než naopak, jak by se dříve graduujícím mohlo zdát. Veterinární lékař totiž neztratí klienta, kterého upozorní, má-li vysoký počet zchromlých paznehtů, mastitis apod., ale ztratí jej, protože špatné welfare znamená špatnou ekonomiku. Ačkoliv farmáři upřednostňují ekonomické postupy před etickými (např. při brakaci nevolají veterináře k utracení vyřazených kusů apod.), jako příjemci dotací z peněz veřejnosti musí i oni podřídit svoje rutinní zákroky veřejnému mínění. Nancy deBryine z bruselské kanceláře FVE se zaměřila na to, jak porovnat výuku welfare zvířat v evropských státech. Použila na čtyřicet evaluačních zpráv jednotlivých fakult (evaluačním procesem EAEVE/FVE prošly opakovaně i obě brněnské fakulty). Minimum výuky welfare musí být v osnovách všech evaluovaných fakult, fakulta musí mít etickou komisi, posuzující welfare zvířat ve výuce a vědeckých postupech na fakultě. Z prostudovaných evaluačních zpráv za desetiletí zpátky vyplynulo, jak enormně narostla výuka ve welfare v posledních letech, průměrně 23 učebních hodin je věnováno welfare zvířat; přičemž jsou ale mezi školami obrovské rozdíly. Chybou je, že výuka welfare spočívá většinou ve výuce souvisící legislativy.

Fakultám je v současnosti doporučováno, aby bylo welfare zvířat zahrnuto v poslání fakulty, a na fakultách bylo vytvořeno vlastní oddělení welfare odděleně od legislativy. Rovněž postgraduální vzdělávací institut Evropského výboru veterinárních specialistů (EBVS) plánuje zahrnout specializace na welfare do seznamu svých studijních oborů a specializací na úrovni diplomantů, což dokazuje význam a zájem o tento obor.

 
MVDr. Jan Bernardy
Komora veterinárních lékařů České republiky