Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Za vstup do profese by měly zodpovídat komory

  Časopis Zvěrokruh 2/2019
     Z činnosti komory


Josef Duben

Rozhovor s prezidentem České stomatologické komory


Ano, na vstup do profese a na její úroveň by měly dozírat profesní komory a také za to nést zodpovědnost, nikoli stát, tak soudí doc. MUDr. Roman Šmucler, CSc., prezident České stomatologické komory. O tom, co spojuje stomatology a veterináře, jsme hovořili na veterinárním plese na Žofíně. Tedy přesněji, těsně před jeho začátkem, než začala hrát muzika.


Takto jsme vlastně začali rozhovor. Je to v podstatě logické, kdo jiný má bližší a užší vztah se svými členy, s těmi, kdo do profese vstupují, či ji provozují, kdo nejlépe ví, jaké znalosti a dovednosti dotyční musejí prokázat. Zjednodušeně lze říci, že ve středověku to byly cechy, dnes jsou to profesní komory.

Jaký je hlavní argument pro snahy, aby zodpovědnost nesly komory?

Třeba tento: Zdá se nám, že státní orgány spíše umožňují, než omezují vstup do profese neaprobovaným lékařům ze zahraničí. Radí třeba, jak obejít či využít předpisy, které například umožňují vykonávat profesi po dobu hostování, jenže to se pak dá protáhnout i na několik let, anebo zvolit formu stáže, která se může také protáhnout, a i po jejím uplynutí ji lze vykazovat jako absolvování odborné praxe.

Dnes již patříme do západního světa, kde regulační role, které má v socialismu stát a ministerstva, mají mnohem početnější a kvalifi kovanější komory. Rolí ministerstva jsou zákony a jisté mantinely. Státní a krajské orgány ale nemají lidi, aby zákony kontrolovali a jejich plnění vynucovali. Neznám přesně situaci veterinární komory, ale já například nemám problém se podívat na každého „svého“ stomatologa v okrese či kraji prostřednictvím stovek funkcionářů a zaměstnanců. Stát ale tuto možnost nemá, odpovídající státní úředník obvykle není lékař. Takže na „úřadech“často nemám jediného partnera, který by rozuměl organizaci medicíny, a navíc je na vše obvykle sám. Nemocnici vesměs zažil jen jako pacient. To je absurdní.

My nepotřebujeme další nové a třeba lepší státní úředníky, ale aby zodpovědnost přešla na komory, které jsou připraveny už dnes. Zároveň jsem přítelem mnohem užší spolupráce profesních komor. Třeba s Českou lékařskou, lékárnickou či Českou advokátní komorou, a také s vaší, s Komorou veterinárních lékařů ČR. Zejména pokud jde o vinklaření. Budeme-li na svá resortní ministerstva působit izolovaně, tak se nikam nedostaneme. Vinklaření je opravdu šílená věc. Používám jako příklad vlastnictví řidičského průkazu. Nikdo nezpochybňuje, že řidič autobusu musí mít patřičné oprávnění, a při léčení lidí a jistě i zvířat je to přece stejné. Při léčení jde o činnost mnohem odbornější a složitější.

Každý musí být pro svou profesi patřičně vzdělaný a mělo by to platit i pro státní úředníky. K výkonu každé profese je třeba být způsobilý. Takže mluví-li někdo do medicíny bez patřičné znalosti věci, neměli bychom v podstatě takovou diskusi vůbec připouštět.

Jsem pro odpovídající klasifi kaci a správné pracovní zařazení i ohodnocení. Tak tomu je i v EU. Je třeba škoda, když vysoce kvalifi kovaná zdravotní sestra sedí s lékařem a dělá mu vlastně sekretářku a telefonistku. Udělali jsme si někdy trochu zle přes odbory, když jsme si stanovili na některá místa vyšší kvalifi kační požadavky. Jenže to platy spíše snižuje, než zvyšuje. Nedostatek kvalifi kovaných sil nutí mnohé k nedodržování předpisů. A když se začne nedodržovat „něco“, byť jako nefunkční, brzy se nedodržuje nic. Regulujme jenom to, co dokážeme i vynutit a zkontrolovat. Jinak znevýhodňujeme slušné a poctivé.

V některých státech USA je regulace tak vysoká, že ji prakticky nikdo nesplní, a nakonec polovina stomatologů jsou ilegálové, často bez jakékoli kvalifi kace. Tudy nechceme jít, proto také koordinujeme naše kroky s komorami v sousedních zemích, před každým zasedáním evropských institucí připravujeme společné návrhy. Řešíme vše v Bruselu v předstihu, abychom si stihli změny tzv. pohlídat, než vznikne něco, s čím se už pak dá těžko hnout.

A co říkáte korporatizaci? S tímto jevem se již potkáváme v humánní medicíně, a zdá se, že aktuálně hrozí i ve veterinární sféře.

Je to velký problém. Postihlo to již lékárníky, i když u nich je to dáno tím, že oni ve velké míře distribuují výrobky, které jsou hromadně vyráběné (možná je skvělou obranou větší návrat k magistraliter). Ale tradiční léčebnou péči, tu zkorporativizovat moc nejde. Ono to tedy prakticky jde, ale není to bezpečné. Ve Velké Británii to zkusili a nyní se horko těžko vracejí k tradiční odpovědnosti zubního lékaře. Medicína stojí na tom, že lékař léčí a v podstatě za svou činnost, výkony ručí do konce života. U korporace zodpovědnost konkrétních osob prakticky neexistuje. Je to podnikání, a to pak dotyčný může kdykoli změnit či zrušit a zmizet. Při případném trestném řízení se „eseróčko“ A zruší, založí se „eseróčko“ B a jede se dál. Jeden rok takový podnikatel podniká ve stomatologii, další rok už působí v zemědělství, a pak to třeba zkusí v showbyznysu. Léčit pouze tak, jak se v korporaci nařizuje, to je velmi nebezpečné, odborná kritéria rozhodování jdou stranou. Komory v celé Evropě teď korporátní medicínu brzdí na základě velkých kauz s tisíci poškozenými pacienty. Nedělám si iluze, že vše zachráníme. Pokud stát korporace připustí, nebudou mít v žádném případě schopnost, ani sílu kontrolovat nadnárodní korporace. To pak vede k nebezpečným koncům. Odstrašující příklad je v USA, kde dávají do zdravotnictví nejvíce peněz, mají nejlepší výzkum, ale i vlivem korporátních praxí mají krátkou střední dobu života. Kritériem je okamžitý výdělek z výkonového systému. Takže, když už se jednou člověk stane pacientem, nejlepší bude, když už pacientem zůstane. Zdravý člověk nevydělává… To je varováním!

V poslední době si veterináři všímají, že některá neveterinární zařízení, třeba salony, kde se upravuje psům srst apod., nabízejí odstranění zubního kamene, samozřejmě bez anestezie (k tomu ostatně nemají oprávnění), ale s tím, že jde o stejnou kvalitu úkonu, kterou poskytuje veterinář, jen podstatně levněji...

Zubní hygiena je samozřejmě v zásadě dobrá věc. U nás existují zubní hygienistky a jistě i ve veterinární klinice někdo dovede poradit a osvětově působit, jak hygienu dodržovat, jak strava působí na zuby apod. Poradit mohou i v psím salonu, ale odbornou a účinnou péči musí poskytovat odborník.

Podstatný je totiž tzv. hluboký kámen, ten dělá problémy i u lidí a soudím, že tomu tak je i u zvířat. A tento hluboký zubní kámen odstraňuje lékař lidem při místním znecitlivění, protože to je bolestivá procedura. U zvířat si to bez celkové anestezie nedovedu představit.

Ano, máme s veterinárními lékaři hodně společného. Proto také jsem pro ještě užší spolupráci.

... a sotva jsme si stačili popřát úspěšnou spolupráci mezi ČSK a KVL, začala hrát hudba.

Josef Duben

Komora veterinárních lékařů České republiky