Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Začátky veterinární chirurgie a oftalmologie v Brně v 1. polovině XX. století

  Z HISTORIE

prof. MVDr. Čeněk Červený, CSc., prof. MVDr. Alois Nečas, Ph.D., MBA, prof. MVDr. Jaroslav Doubek, CSc.

MVDr. Karel Pardubský, zakladatel Kliniky chirurgie, jeho dílo a význam pro zvěrolékařství v Čechách a na Moravě

…Obr. 1: Prof. MVDr. Karel Pardubský ve své pracovně záhy po založení Vysoké školy zvěrolékařské v Brně (archiv prof. L. Němečka)

 

Byl to tedy MVDr. Karel Pardubský (obr. 1), který přinesl do Brna velmi dobrou úroveň veterinární chirurgie z Vídeňské zvěrolékařské školy a proslavil se jako zakladatel Kliniky chirurgie a oft almologie na nově zřízené Vysoké škole zvěrolékařské v Brně. MVDr. Karel Pardubský (1892–1958) se narodil 1. listopadu 1892 v Nymburce. Vystudoval Vysokou školu zvěrolékařskou ve Vídni, kde v letech 1912 až 1914 působil jako demonstrátor a do roku 1918 jako asistent chirurgické kliniky u prof. Dr. Th eodora Schmidta, kterého velice uznával a celý svůj život byl věrný jeho metodám práce. Od roku 1919 působil v Brně na Vysoké škole zvěrolékařské jako přednosta kliniky chirurgické a oční (obr. 2, 3, 4, 5). Na klinice v Brně nastoupil zprvu s titulem adjunkt (od 2. 10. 1919). Jako úspěšný pedagog se prosadil v nově založené Československé republice, když vyučoval a zkoušel veterinární chirurgii a oční lékařství včetně lékařství soudního v Praze na zvěrolékařských kurzech.

Po habilitaci 30. 6. 1920 byl 12. 3. 1924 jmenován mimořádným profesorem a 31. 3. 1931 řádným profesorem. Na Vysoké škole zvěrolékařské též přednášel a zkoušel mimo chirurgii a oční lékařství i soudní lékařství. Jeho fi lozofi í bylo rychlé až bleskové provádění operací, což snižovalo nebezpečí infekce a nevyžadovalo dlouhodobou narkózu. Byl vynikající diagnostik a operatér, zvláště v oblasti pohybového ústrojí (obr. 6).

Experimentálně se pokoušel řešit otázku omlazování

Jeho kniha Diagnostika kulhání z roku 1929 (obr. 7) byla přeložena do italštiny a francouzštiny. Experimentálně se pokoušel řešit otázku omlazování (viz Klinické spisy 1928–1930) obr. 8. V roce 1928 publikoval i práce ze soudního zvěrolékařství, jako například publikace Zákonitá ustanovení o koupi a prodeji domácích zvířat (obr. 9). Obsahem řady sdělení byla problematika znecitlivění (viz např. Zvěrolékařské rozpravy 1939 a 1942–1943). Jinak vědecká práce na klinice za profesora Pardubského byla až za činností pedagogickou a provozem kliniky. Jako pedagog poutavě přednášel a látku studentům vysvětloval názorně, takže jeho přednášky byly hojně navštěvované. Rovněž tak i praktická cvičení, neboť to, co bylo potřebné v praxi, velmi dobře naučil. Vedle přednášek a zkoušky z chirurgie a očního zvěrolékařství byl pověřen i přednáškami a zkoušením soudního zvěrolékařství. Na obr. 10 je prof. Pardubský mezi svými spolupracovníky. Byl soudním znalcem v civilních i trestních záležitostech týkajících se zvěrolékařství při Zemském soudu v Brně, byl i veterinárním radou patentního soudu.

 

…Obr. 2: Budova Kliniky chirurgie a oftalmologie na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně (původně jezdecká kasárna z doby Rakousko- -uherské monarchie). Levé křídlo budovy s většími okny je operační sál, s malými okny jsou stáje (archiv prof. L. Němečka)

Byl členem Československé společnosti chirurgicko-gynekologické v Praze a členem Gesellschaft der Tierärzte (Společností zvěrolékařů) ve Vídni. Profesor Pardubský byl osobním přítelem prof. Baxy a prof. Sedláčka z Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Často s nimi pobýval a diskutoval mnohé právnické problémy týkající se soudnictví veterinární medicíny. Hned v roce 1941 byl však profesor Baxa zatčen a zahynul v koncentračním táboře.

byl povahy uzavřené, ke studentům se někdy choval povýšeně a při zkoušce nebyl zcela objektivní


Profesor Pardubský
byl povahy uzavřené, ke studentům se někdy choval povýšeně a při zkoušce nebyl zcela objektivní (ze vzpomínek prof. J. Kábrta). Jeho chování nakonec vyvolalo až stávku studentů, zorganizovanou Spolkem veterinárních mediků s oznámením bojkotu Pardubského přednášek. Bylo to v akademickém roce 1925–1926.

…Obr. 3: Interiér operačního sálu s čelním pohledem a vchodem k pracovnám učitelů. Uprostřed pokládací stůl. Vlevo od stolu stojí prof. K. Pardubský (archiv prof. L. Němečka)

 

Záležitost se stala veřejnou, zabýval se tím nejen tisk, ale byly nuceny zaujmout stanoviska i četné veterinární korporace a také např. Ústřední spolek učitelů vysokoškolských včetně politických stran. Tehdejší rektor prof. MUDr. Karel Šulc se rozhodl poslat prof. Pardubského na jeden rok na dovolenou a výuku chirurgie zajišťoval prof. Alois Hanslian. Provoz na klinice vedl šikovný demonstrátor František Stloukal. Po roce se prof. Pardubský opět chopil své funkce a opatření rektora se neminula účinkem, vystupoval klidněji a umírněněji.

Jako člen týmu zakládajících pedagogů Vysoké školy zvěrolékařské byl velmi angažován a měl značný podíl na budování školy. Byl velmi blízkým spolupracovníkem prof. Edwarda Babáka a intenzivně se snažil zajišťovat a prosazovat jeho plány. Měl totiž vynikající organizační schopnosti a spoustu vlivných známých u nás i v zahraničí a byl činný v celé řadě komisí. Byl členem komise pro vypracování statutu Vysoké školy zvěrolékařské, komise pro přestavbu a adaptaci přidělených budov v areálu školy, dokonce i komise pro sblížení posluchačů s profesory.

Profesor E. Babák si jeho intenzivního zapojení do budování školy velice cenil a několikrát to i veřejně prohlašoval. Již v roce 1921 se mu podařilo zorganizovat nákup největší soukromé odborné knihovny po zvěrolékaři Kochovi z německého Baden-Badenu. Nebylo jednoduché zajistit z tamního památkového úřadu povolení k vývozu. To se mu podařilo a tento knižní fond se stal základem ústřední knihovny na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně.

Je všeobecně známo, že podporoval na studiích akademického malíře a grafi ka Emila Kotrbu


V poměru ke studentům, ale i k lidem vůbec byl prof. Pardubský, jak již bylo uvedeno, poněkud záhadný. Kdo mu padl do noty, měl ho za nejlepšího přítele, avšak při sebemenším prohřešku se z dotyčného stal úhlavní nepřítel. Studenty byl přezdíván, podle vzpomínek prof. J. Kábrta, „Parduba“. Znělo to tvrdě, přezdívka však byla charakteristická. Dovedl však pomáhat nezištně lidem i studentům. Tak např. pomáhal rodině Švejnohově ve Velešovicích na Slavkovsku. Ze vděku za rozsáhlou pomoc se mu odvděčili péčí v těžkých chvílích jeho života a místem jeho posledního spočinutí je hrobka jejich rodiny ve Velešovicích. Taktéž se tradovalo, že s jeho fi nanční pomocí vystudovala řada mladých lidí. Je všeobecně známo, že podporoval na studiích akademického malíře a grafi ka Emila Kotrbu, známého malíře koní. Jejich upřímný a přátelský vztah dokazuje dopis malíře Kotrby zaslaný prof. Pardubskému dne 26. 6. 1958, v době, když byl prof. Pardubský vážně nemocen. Bylo to jen pár týdnů před jeho skonem 16. července 1958.

Jako asistenti na Klinice chirurgie a oft almologie za profesora Pardubského působila řada asistentů. Z těch nám známých to byli tito:

Med. vet. Josef Tobiška působil na klinice v letech 1919–1922. Narodil se 20. 11. 1889 ve Vysokém Mýtě. Studium ukončil 12. 1. 1922, později působil na vojenském ústavu zvěrolékařském, kde dosáhl hodnosti plukovníka.

MVDr. František Réda (působení 1920 až 1923). Narozen 3. 9. 1889 ve Velkých Opatovicích, absolvoval Vysokou školu zvěrolékařskou 28. 1. 1921, titul MVDr. získal 12. 2. 1927. V této době od 1. 2. 1921 do 31. 7. 1921 působil zároveň na Ústavu hygieny masa, mléka a potravin u prof. Jana Lenfelda. V praxi se uplatnil ve vojenské službě. Působil jako štábní kapitán veterinární služby u 6. dělostřeleckého pluku v Brně. MVDr. Kamil Roubíček (1921 až 1922). Narodil se 3. 6. 1897 v Trnávce. Studia ukončil 27. 11. 1920 a doktorát získal 4. 2. 1928. V době německé okupace byl z rasových důvodů i se svým bratrem Leo Roubíčkem v roce 1941 umučen.

MVDr. Maxmilián Steiner (1922 až 1925). Narodil se 30. 3. 1895 v Roudnici nad Labem. Studoval ve Vídni a studia ukončil v Brně 29. 5. 1922. Doktorát získal 28. 6. 1924. Na klinice se zabýval i oft almologií a studoval histopatologické změny na zrakovém nervu koní při aseptických zánětech duhovky a cévnatky. V terénní praxi byl vynikajícím a úspěšným operatérem. Během nacistické okupace byl v roce 1942 jeho život násilně okupanty ukončen.

MVDr. Václav Zemanec (1923 až 1924). Narodil se 30. 12. 1989 v Nymburce Studia začal ve Vídni a v Brně ukončil 24. 2 1923. Doktorát obhájil a promoval 9. 2. 1924.

 

…Obr. 4: Interiér operačního sálu s vchodem do stájí. Nad vchodem na zábradlí galerie jsou obrazy, pravděpodobně z dílny asistenta Alfreda Srnetze. Mezi okny vpravo jsou kresby koní, pravděpodobně práce akademické malíře a grafi ka Emila Kotrby (archiv prof. L. Němečka)

MVDr. Josef Svátek (1924–1928). Narodil se 12. 3. 1898 ve Velkém Záblatí. Studia ukončil 3. 4. 1924, promoval 27. 6. 1925.

MVDr. Alfred Srnetz (Sernetz) (1926–1936). Narodil se 30. 6. 1898 v Loděnici na jižní Moravě. Studia započal ve Vídni v roce 1919 a tamtéž ukončil 12. 1. 1926. V Brně nostrifi koval v roce 1925, obhájil doktorát a promoval jako MVDr. 19. 6. 1926.

tento knižní fond se stal základem ústřední knihovny na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně

Med. vet. Raimund Moša (1926 až 1929). Narodil se 17. 2. 1899 ve Vršovicích, studia zvěrolékařství ukončil v Brně 23. 6. 1926.

MVDr. František Stloukal pracoval na klinice chirurgie jako demonstrátor pouze v roce 1926. Bylo to v době stávky studentů za odvolání prof. Pardubského. Narodil se 25. 9. 1893 v Náměšti nad Oslavou. Studia ukončil 10. 6. 1927, doktorát obhájil a promoval 11. 2. 1939.

MVDr. Jan Rakušan (1928 až 1934). Narodil se v České Bělé. Studium ukončil 30. 11. 1927, promoval 4. 2. 1928.

MVDr. Josef Mikulec (1929–1930, 1936–1938). Narodil se 15. 1. 1904 ve Vlčnově. Studia ukončil 26. 2. 1929, získal doktorát a promoval 8. 2. 1930.

MVDr. Jaroslav Drobný (1931–1933). Narodil se 17. 5. 1906 ve Starém Bydžově. Studia ukončil 9. 3. 1931, doktorát získal a promoval 13. 6. 1931.

   

… Obr. 5: Titulní list práce prof. K. Pardubského ve Sborníku zvěrolékařském (příloha Zvěrolékařského obzoru) z roku 1920

 

… Obr. 7: Titulní list publikace prof. K. Pardubského Diagnostika kulhání

 

… Obr. 8: Titulní list práce prof. K. Pardubského v Klinických spisech Vysoké školy zvěrolékařské Brno z roku 1928

…Obr. 6: Stání pro koně ve stáji kliniky s několika pacienty. U dveří ošetřovatelé a pomocníci při pokládání a fi xaci operovaných zvířat (archiv prof. L. Němečka)

 

MVDr. Oldřich Jakeš (1933–1935). Narodil se 28. 3. 1909 v Nových Dvorech. Studia ukončil 9. 6. 1933, obhájil doktorát a promoval 9. 6. 1934.

MVDr. Edmund Szabo (1933–1935). Narodil se 19. 2. 1911 v Rychvaldě. Studia ukončil 28. 11. 1934 a doktorát obhájil 9. 2. 1935.

MVDr. Emanuel Král (1935–1945). Narodil se v Kutné Hoře 19. 10. 1911. Studia ukončil 19. 9. 1934, doktorem veterinární medicíny se stal 9. 2. 1935. Po osvobození z nacistické okupace a vynuceném odchodu prof. Pardubského do důchodu v roce 1945 se stal na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně pokračovatelem v jeho díle.

Med. vet. Karel Novák (1936–1937). Narodil se 15. 12. 1908 v Hodoníně. Studium ukončil 17. 6. 1933 a doktorát obhájil a promoval 9. 6. 1934.

MVDr. Jan Čermák působil na klinice prof. K. Pardubského v letech 1938–1942. Narodil se 30. 11. 1911 v Dobrovitově. Studia ukončil 31. 3. 1938 a doktorát obhájil a promoval 17. 6. 1939.

MVDr. František Lutovský (1939 až 1941). Narodil se 1. 6. 1914 ve Slapech. Studia ukončil 18. 10. 1939, doktorát obhájil a promoval až po válce 27. 2. 1946.

Někteří zde pracující asistenti či demonstrátoři na klinice působili jen krátce, např. během zpracovávání dizertace nebo ještě krátce po promoci. V době okupace zde nalezli přechodné uplatnění MVDr. Fedor Diakov a histolog a embryolog docent RNDr. et MVDr. Vlastimil Vrtiš.

MVDr. Fedor Diakov zde působil v letech 1941–1942. Pocházel z Ruska, z Pobereže. Narodil se 27. 2. 1895, studia v Brně ukončil 18. 10. 1939 a doktorát získal a promoval až po válce 6. 3. 1948.

RNDr. et MVDr. Vlastimil Vrtiš, tehdy mladý docent histologie a embryologie Vysoké školy zvěrolékařské v Brně a přednosta téhož ústavu, byl po uzavření vysokých škol v Čechách a na Moravě zařazen zprvu na Ústav patologie k prof. Karlu Mackovi a záhy nato v letech 1941–1943 působil na Klinice chirurgie a oft almologie, která zde fungovala jako veterinární nemocnice. Blíže k V. Vrtišovi – viz Zvěrokruh 1/2010.

Z námi uvedených asistentů Kliniky chirurgie a oft almologie se ve třicátých letech odborně angažoval MVDr. Alfred Srnetz. Působil u prof. Pardubského v letech 1926 až 1936 a přes válku v letech 1939–1941 působil jako komisař říšských orgánů, pověřený dohledem na provoz a činnost zbylé části ústavů a klinik uzavřené Vysoké školy zvěrolékařské v Brně. Narodil se 30. 6. 1898 v Loděnici na tehdejším okrese Mikulov. Jeho předkové pocházeli z této oblasti. Absolvoval německou základní školu v Loděnici a německé státní gymnázium v Brně. V roce 1919 maturoval a odešel studovat na Vysokou školu zvěrolékařskou do Vídně. Studia zde ukončil v roce 1924. Zvěrolékařský diplom ve Vídni obdržel v květnu 1925 a nostrifi – koval jej v témže roce v Brně. V letech 1925–1926 působil jako pomocná vědecká síla na Patologicko-anatomickém ústavu Vysoké školy zvěrolékařské v Brně.

 

… Obr. 9: Titulní list publikace prof. K. Pardubského Zákonitá ustanovení o koupi a prodeji domácích zvířat

v České Lípě působil jako praktický zvěrolékař a v říjnu 1946 byl odsunut do Hessenska

Doktorát zde obhájil a promoval 19. 6. 1926. V roce 1927 složil fyzikátní zkoušku pro vykonávání státního zvěrolékaře u Zemského úřadu v Praze. Od 1. 3. 1926 do 28. 1. 1936 působil jako asistent na Klinice chirurgie a očního lékařství Vysoké školy zvěrolékařské v Brně u prof. Pardubského.

…Obr. 10: Prof. K. Pardubský se svými spolupracovníky. Sedící zprava – dr. Oldřich Jakeš, dr. Alfred Srnetz, prof. Karel Pardubský, dr. Emanuel Král, nám neznámý asistent; stojící zprava – dva pomocní pracovníci (jména neznáme), dr. František Lutovský, dr. Josef Mikulec, dva pomocníci či ošetřovatelé zvířat (jména opět neznáme). Fotografi e ze 30. let (archiv dr. H. Srnetze z Mnichova)

 

Jako odborník byl na vysoké úrovni. Uměl dobře kreslit, a tak namaloval pro chirurgickou kliniku celou řadu velice názorných výukových obrazů. Malováním obrazů do učebnic a vědeckých publikací i pro kolegy si přivydělával. Rozhodl se věnovat vědecké a pedagogické práci. Podal žádost o habilitaci na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně. Ta mu byla doporučena s tím, že s jeho působností na Vysoké škole zvěrolékařské se nepočítá. Proto se připravoval na pedagogickou činnost na nově zřizovaném Ústavu anatomie a fysiologie na německém zemědělském odboru Vysokého učení technického v Praze lokalizovaném v Lázních Libverda v severních Čechách.

Habilitaci ze srovnávací anatomie hospodářských zvířat úspěšně absolvoval u prof. Jana Koldy v roce 1935 (obr. 11, 12) a z fyziologie hospodářských zvířat u prof. Tomáše Vacka v roce 1936. Jeho plány se však nakonec neuskutečnily. Po obsazení českých zemí německými vojsky byl A. Srnetz vzhledem ke svým znalostem poměrů a znalostem češtiny jmenován komisařem (dozorovým orgánem) na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně. Pro něho to bylo nepříjemné, neboť se znal se všemi profesory a docenty, jakož i studenty, a nechtěl šikanovat Čechy, byl vždy apolitický, nebyl údajně členem NSDAP.

Dozor na Zemském úřadě v Brně a při „Oberlandrátě“ v Jihlavě vykonával nerad. V roce 1943 se svých funkcí vzdal s tím, že jsou pro něho neúnosné. Byl volán k odpovědnosti a označen za politicky nespolehlivého, takže byl těchto úkolů zbaven. Hlásil se do civilní státní služby a působil od 1. května 1943 do května 1945 v České Lípě jako úřední zvěrolékař. Od května roku 1945 do října roku 1946 v České Lípě působil jako praktický zvěrolékař a v říjnu 1946 byl odsunut do Hessenska. Koncem roku 1947 byl přijat v městě Fulda jako veterinář do Státní správy Hessenska. V roce 1950 mu byl přiznán titul vládní veterinární rada ve Fuldě. Záhy však 9. 4. 1951 zemřel.

…Obr. 11: Separátní výtisk habilitační práce dr. Alfreda Srnetze otištěné v Klinických spisech Vysoké školy zvěrolékařské Brno v roce 1935. Výtisk věnovaný prof. Janu Koldovi, u něhož habilitoval z anatomie

     

…Obr. 12: Jeden ze série obrázků habilitačního spisu dr. Alfreda Srnetze. Obrázky zhotovil sám habilitant

Docent Srnetz přežil válku ve velmi náročných poměrech tehdejší doby. Výše uvedené údaje o jeho životě a působení na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně jsme získali od jeho syna Dr. Herberta Srnetze z Mnichova při jeho letošní návštěvě v Brně. Uvedené informace chápeme jako rozšíření pohledu na A. Srnetze a nikterak je nehodnotíme.

Profesor Pardubský neměl rodinné zázemí, a tak svůj čas trávil většinou ve škole, kde často bydlel v prostě zařízené místnosti na klinice. Byt měl naproti škole poblíž bývalého hotelu Zora, kde byla později studentská kolej. Jinak byl člověk společenský, zábavný a rád hostil své asistenty, ba i studenty, nejčastěji v restauraci U Modré hvězdy. Navštěvoval a přispíval na plesy pořádané Spolkem veterinárních mediků. Jako přednosta kliniky vyžadoval pracovní kázeň, poslušnost a udržování pořádku. Po splnění jeho požadavků vystupoval přátelsky a kolegiálně. Rád cestoval a v zahraničí rovněž navštěvoval chirurgické kliniky. Těchto návštěv využíval k navazování kontaktů. Politiku nechával stranou.

Jak vzpomíná jeho žák a následovník prof. MVDr. Emanuel Král, proslýchalo se, že tíhne k Němcům. Vyplývalo to z toho, že ve Vídni studoval a pracoval a obdivoval svého učitele prof. T. Schmidta. Měl zde i řadu kolegů a dobrých přátel. Měl i těžkou pozici v tom, že těsně před okupací Československa v březnu 1939 byl zvolen rektorem a nato byly záhy vysoké školy zavřené.

 

…Obr. 13: Místo posledního odpočinku prof. Karla Pardubského v hrobce rodiny Švejnohovy a Šimonovy ve Velešovicích.

V té době vedl chirurgickou kliniku, která zůstala v provozu a sloužila jak civilní veřejnosti, tak i cizí vojenské moci. Při povinnosti zajišťovat chod kliniky, byť s omezeným provozem, musel s německými úřady komunikovat. Po osvobození v roce 1945 se zvláště v mysli jeho nepřátel zrodila i vážná obvinění, že za okupace spolupracoval s Němci. Ve skutečnosti dělal pouze to co musel, a nic více. Přesto mu byla v roce 1945 na základě tzv. malého dekretu prezidenta Beneše zastavena činnost a ze školy byl propuštěn. Po soudním jednání byl však obžaloby zcela zproštěn a měl se na školu vrátit. Rozhodnutím komunistického „Akčního výboru“ byl po únoru 1948 s velmi nízkým důchodem nuceně penzionován. Tento zásah do života snášel velmi těžce a podléhal depresím. K tomu se připojila závažná onemocnění. Potíže se prohlubovaly. Jak vzpomíná prof. MVDr. Evžen Novotný: „Kdo profesora Pardubského znal, nikdy by nevěřil, že na smrtelné posteli plakal jako dítě.“ Zemřel v Brně v bídě v r. 1958, pohřben byl ve Velešovicích (obr. 13).

/Pokračování v některém z dalších čísel Zvěrokruhu/

Použitá literatura:

Kabrt, J.: Pamětní doklad o prvním desetiletí Vysoké školy zvěrolékařské v Brně. Medicina veterinaria scripta 4. Brno, Společnost vet. lékařů 1986.

Král, E.: Nepublikované vzpomínky. Archiv prof. L. Němečka.

Novotný, E. Böhm, R. a spol. : 50 let Vysokého učení veterinárního v Brně (1918–1968). Brno VŠV 1968. 424 s.

Pardubský, K.: Diagnostica delle claudicationi. Napoli 1931. 159 s.

Pardubský, K.: Profesor Dr. Th. Schmidt sedmdesátníkem. Zvěrolékařský obzor 31, 1938, 385–387.

Sernetz, H.: MVDr. Alfred Sernetz (Srnetz) Curriculum Vitae. Nepublikovaný rukopis. München 2010.

 
Prof. MVDr. Čeněk Červený, CSc.,
prof. MVDr. Alois Nečas, Ph.D., MBA,
prof. MVDr. Jaroslav Doubek, CSc.
Komora veterinárních lékařů České republiky