Komora veterinárních lékařů České republiky

Jak na živé vánoční dárky

Pravidelně před Vánocemi probíhají tiskem vášnivé diskuse na téma živých vánočních dárků, zde tedy myšleno dárků živočišných, povětšinou různých králíčků, křečků morčat, ale i štěňat a koťat. Pointou těchto novinových článků je téměř vždy upozornění, že vánoční prázdniny dětem každoročně počátkem ledna skončí, ale zvíře zůstává. A také pravidelně kaká a čůrá, rádo by jedlo a pilo, vyžaduje častou výměnu podestýlky či dokonce venčení, a vůbec si nárokuje protivný, stereotypní a nestále se opakující servis. Kéž by šlo králíčkovi vyndat baterky a uložit jej do skříně, pomyslí si maminka, když vidí, jak dcerka zúžila svoji péči o zvíře na občasné pomazlení.

Dlužno podotknout, že na vině těchto chovatelských patálií je v naprosté většině dárce zvířete. Na něm je, aby pečlivě zvážil a promyslel, jak si se zvířetem obdarovaný poradí. Zda je dostatečně odpovědný a vyzrálý, čili zda péči zvládne nebo zvíře jednoduše utrápí. Dárce by si měl také uvědomit, že jestliže je obdarovaný nezkušený, je potřeba k dárku doložit také patřičné informace a příslušenství, tedy například klec, nějaké vhodné krmivo, napáječku, podestýlku a další užitečné věci. Není vůbec od věci k zvířeti dodat i informační brožuru či chovatelskou knížku, aby se obdarovaný mohl rychle zorientovat.

S problematikou zdravotní péče o darovaná zvířata vždy rád pomůže veterinární lékař. Je ale potřeba se na něj obrátit včas a lépe preventivně, nežli až s nějakým problémem. Špatným chovem zhuntované mládě se léčí velmi nesnadno a nezřídka nezbývá nic jiného než utracení. Zvláště pro menší děti pak bývá tento zážitek vskutku nevánoční a kredibilita Ježíška v jeho očích klesá.

Martin Grym

Komora veterinárních lékařů České republiky